Přeskočit na hlavní obsah

Čistý štít

Potřebuju si nějakým způsobem uspořádat svůj život.. Opět.. A potřebuji asi začít uplně od začátku, s něčím novým.
Stěhováním jsem to vyřešila loni, letos žiji stále na stejném místě (a jsem zde naprosto spokojená), takže co teď? Žádná změna nehrozí a tak jsem se konečně dokopala přestěhovat se aspoň na jiné stránky. Snad minimálně ten symbolismus mi pomůže začít vše znovu.
Nikdy bych nečekala, že se v mém životě objeví osoba, která mi jednoho dne strašně ublíží. Že mi vyrve srdce a rozdupá mi ho před očima. Tehdy jsem překvapila sama sebe svou sílou, když jsem byla schopna to srdce vzít a slepit ho do takové podoby, v jaké bylo původně. V průběhu tohoto dlouhodobého procesu, kdy jsem lepila každý střep k sobě tak, aby přesně seděl k tomu druhému kousku, jsem dospěla. Uplynula nějaká doba, díky které jsem si uvědomila, že mi život tou ztrátou neskončil, že jsem nejspíš teprve konečně začala dýchat. A byla jsem šťastná...
..Byla jsem šťastná a vyrovnaná i ve chvíli, kdy jsme se opět po půl roce setkali. A pak se mi opět strašně nenápadně zase začal dostávat pod kůži, aniž bych si to uvědomila. Skrz mou kůži se dostal až k mému zjizvenému srdci a opět ho sevřel svou chladnou dlaní.. A ve chvilce, kdy ucítil, že mé srdce jeho dlaň začíná zahřívat, jej rychle vytáhl a zase ho rozdupal.
Nikdy bych nevěřila, že budu tak hloupá, abych si nechala podruhé ublížit jednou osobou. Nikdy bych nevěřila, že bude takový king, aby to zvládl.
Vím,že tě to zase bolí a trápí. Snad to všechno nějak dopadne a hlavně dobře pro tebe, protože na tobě mi záleží.

Otázkou je - opravdu jsem dospěla?

Komentáře

  1. Nellie, dnes mne to hodně zasáhlo, asi je to tím přirovnáním k ledem sevřenému srdci.

    Kdyby jsi byla v pohádce, můžeš si být jista, že dostane osudem za vyučenou.

    Teď se od něj můžeš oddělit, přerušit kontakty; asi to jinak bude dokola lákat, zkoušet, zda se nezměnil. :(

    Děkuji za pozvání na blog!

    OdpovědětVymazat
  2. Říká se, že se člověk z chyb učí, ale očividně to v lásce neplatí. Já jsem se taky takhle spálila několikrát a opakovala tu stejnou chybu- vždycky si řeknu, že už jsem se ponaučila a pak to jde stejně do kytek.
    "Srdce nám nejdřív musí někdo roztrhat na milion kousků, aby k nám mohl přijít jiný, který je dá opět dohromady."

    Nové začátky a čisté štíty jsou fajn!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Když jsou oba pod vobraz

M y máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě . A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji ! P roblém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." .. No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmi...

True love

K olik máte v okolí párů, které jsou spolu celý život? Nebo aspoň nějakých 20-30 let? K dyž jsem se nad tím zamyslela já, tak pár takových znám.. Ale všechno to jsou už docela staré ročníky - já vím, je to samozřejmé, když chci najit lidi, kteří jsou spolu celý život, musí už nějaké ty roky mít. Ale když se zamyslím nad mladšíma ročníkama, tak už jsou všichni minimálně jednou rozvedení nebo ještě ani nenašli tu pravou polovičku - a už na to mají čas. Takže u nich už předem vím, že je do svých úvah nemůžu zasadit. P okud bych měla vyjmenovat ty šťastné, tak jsou to všichni moji prarodičové (ano, mám jich víc než 2) a samozřejmě praprarodičové.. Moje mamka je jednou rozvedená, moje teta je jednou rozvedená, moje nevlastní mamka to samé, nevlastí taťka taktéž, rodiče mých kamarádů... Kde je ta láska na celý život, která dřív bývala úplně běžná? D nes jsem na jednom blogu četla pěknou otázku, která mě vlastně donutila k tomuhle článku - Proč dřív šlo najít lásku na celý život a teď ne?...

Pokud Ti žena dá klíč od svého srdce, nepodceňuj to. Zitra by totiž klidně mohla vyměnit zámek.

J á bych strašně chtěla člověka, který mě bude mít rád, udělá pro mě všechno, budu s ním šťastná.. A já jsem ho kdysi potkala.. A najednou jsem ho nechtěla, najednou pro mě byl až moc hodný, milý.. otravný .. A proto často přemýšlím nad jedním faktem: Ženy s oblibou prohlašují, že chtějí muže, který se jim bude oddaně věnovat - milence, přítele nebo sobě rovného. Ale jakmile někoho takového mají, všechno zahodí kvůli prvnímu muži, který s nimi jedná jako s kusem hadru, je jedno, co jim dělá, pořád se k němu vracejí pro další dávku.. Naprosto se v tom vidím.. Opravdu my ženy potřebujem ty "hajzlíky", abychom se cítily spokojené? P okud ano, jsme tak trochu masochistky. Stále mi vrtá hlavou, jestli jsem tehdy nezahodila své štěstí. Na začátku října jsem poznala Vojáka, se kterým jsem se měla opravdu hezky. Po našem prvním rande jsem šla domů se srdíčkama kolem hlavy a těšila se na další. Hned po dalším rande zůstal na noc.. Byl chytrý, vtipný, hezký, dobře zajištěný, byl...