Přeskočit na hlavní obsah

Když jsou oba pod vobraz

My máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě. A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji!
Problém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí.
"Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." ..No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmiňovaný vyrypuje a druhý to splachuje. Ve výsledku je docela klid. Horší je, když jsou oba opilí, jeden vyrypuje a druhý se chytne na lep...
...Tak jako tento týden na Halloweenské party. Kvůli tomu, abych se mohla i letos za něco namaškařit, jsem vytáhla milého do klubu, do kterého on zásadně nechodí. Pochopte to, metalista v tanečním klubu. První kroky celého osazenstva vedly jako pokaždé směrem k baru. A zde se od nás muž odpojil. My jsme se zbytkem střídavě blbli na parketě a střídavě postávali u baru. S rostoucím množstvím alkoholu v krvi ve mě rostla i má vzpurná povaha.. a žárlivost. Pokaždé, když jsem se podívala směrem k Bohémovi, tak tam postával s ženskou. A už jsem se v duchu začala napružovat. Když mu to vyčtu, určitě mi řekne, že si nemám na co stěžovat, protože šel do tohoto klubu jen kvůli mně, tak ať zklidním hormon.... /Poslední dva týdny poslouchám furt jen něco o téhle dámě a dneska s ní hodlá strávit očividně celý večer. Tak ať si tady teda teď randí přímo přede mnou. Opět poznámka na okraj - ta dáma je i má kamarádka a spolužačka a nikdy v životě jsem na ni nežárlila, ani s ní neměla žádný problém.. Ale mozek koupající se v chlastu je trochu problémový a má rád dramata. Muž samozřejmě z mých pohledů sršících blesky poznal, že je něco v nepořádku a přišel to řešit.. Taky už s mozkem obaleným alkoholem. Takže po chvilce našeho rozhovoru jsme začali být oba nepříjemní. A v tu chvíli se mezi nás VECPALA holčina, která si po mém příteli frčela v době, kdy jsme spolu začali chodit, takže moc velké sympatie k ní necítím (hlavně proto, že mu vyvolávala ve 4hodiny ráno, že se rozešla s přítelem). Naprosto utla naši konverzaci a vypadalo to, že zcela ignoruje fakt, že jsme nějakou vedli a že tam s Bohémem vlastně stojím. Tak to už jsem všechny poslala do patřičných míst a šla si po svých. Později jsem jí to s malým zadostiučiněním vrátila, když se bavila s mou kamarádkou a já si svou Krásku uprostřed jejich konverzace odtáhla pryč se slovy "Ty jsi moje kamarádka, ne její." *haha*
Jenže pořád ještě nebyl všemu konec, protože když se Bohém rozhodl opustit klub, šla jsem to s ním vyřešit ven, pěkně ručně stručně.  Tam to vypadalo následovně: já jsem plivala výčitky a Bohém se vztekal a všechna slova cedil skrz zuby, až jsem čekala, že mi jednu ubalí. Ale stejně jsem dál a dál provokovala. No a pak přišla osudová věta: "Já jsem tady šel jen kvůli tobě, normálně bych tady nikdy nevkročil, ale jsem tady s tebou." V tu chvíli se mi zatmělo před očima a přála jsem si, aby to nikdy nevyslovil.. Rozpustili jsme náš debatní kroužek jeden nasraný víc, jak druhý.
Když jsem poté o 2 hod později přišla domů, Bohém tam nebyl. Takže jsem žhavila dráty, kde jako je. Prej seděl v nonstopu (jasně, se kterou z těch svých borek jsi tam byl?.. to jsem nakonec neřekla, jen to mám stále v hlavě). Ale že už jde domů. A říkal to s naprostým klidem, mírným hlasem, úplně vychladlý. Ale v tu chvíli jsem se zase rozběsnila já. Přece tady na něj doma nebudu čekat jak nějaká pipina, až se milostivě vrátí. Tak jsem se sebrala a šla se ve čtyři ráno projít. Zima jako blázen, tma jako blázen, já opilá a ještě blázen *haha* No a to samozřejmě zas během chvilky žhavil dráty on, kde jako jsem. Ano, komedianti v italském filmu jsou proti nám nudní, jako účastníci funusu. Nakonec vše dobře dopadlo, doma jsme se šťastně shledali, ráno se probudili celkem střízliví a zcela vyklidnění.
Když jsem tento příběh pak vyprávěla v práci Party Girl, završila to větou: "Já jsem taky žárlivá, ale umím to spolknout. Ale když jsem opilá, je mi všechno jedno. Klidně udělám scénu před publikem. Posledně jsem třeba žárlila na to, že se baví se svou sestřenicí" Takže je mi to jasné. Nejsem v tom sama.

Komentáře

  1. Pěkný článek :) A co třeba zkusit nepít? Vyřešilo by to spouuustu problémů, ale tak to už je vaše věc :) .
    https://gingerjannie.blogspot.cz/

    P.S. Tenhle font je pěkný, ale nepodporuje některé cz znaky a tak a občas není moc čitelný třeba T :/

    OdpovědětVymazat
  2. preto sa alkoholu vyhýbam, aj keď ja som vtedy opačný prípad - je mi všetko jedno, naberám odvahu a som veľmi prítulná a pripadám si najviac sexy... takže musím povedať, že vtedy by sa mal báť skôr môj milý ako ja. on zas vôbec nepije, takže to máme dobré a mňa to teší. ale chápem.

    perník a tiramisu dokopy! tak to je najväčšia dokonalosť! ten musím vyskúšať, vyzerá úžasne! ^^.

    THE WORLD BY KEJMY | CHRISTMAS GIVEAWAY

    OdpovědětVymazat
  3. :D Hahah, no, alkohol dělá očividně s každým své.

    OdpovědětVymazat
  4. Tak tohle mi silně připomíná mě. :D Jakmile se napiju a přeženu to, jsem neskutečně žárlivá a schopná dělat scény kvůli ničemu. :) Úplně vás vidím... umím si to živě představit. :D

    OdpovědětVymazat
  5. Super článok, všimla som si,že si zmenila design blogu to je super! Veľmi sa mi páči! :))

    OdpovědětVymazat
  6. Moje milá, určitě v tom sama nejsi. :)

    Já teda od Honzy žádné důvody k žárlení nemám a on z mé strany také ne, ale úplně se do tvý kůže dokážu vcítit. Můj ex mi dělal žárlivý scény i na maturáku, kde se mmou musel tancovat spolužák na předtančení. V klubu jsme byli jen jednou za celé tři roky téměř, protože byl schopný zmlátit každýho, kdo se na mě jen kouknul (zavadil pohledem třeba, no). Prostě se choval jako extrémní psycho.. tak jsem ráda, že stejnej problém jako v minulosti nemusím řešit a mám klid na duši (ťuk, ťuk, ťuk na zuby).

    Jinak mi to připomnělo ty tipické klubové hádky z naší vesnice, kdy jsem šla na party v 16 a tam před klubem sedělo několik zhroucených holek a kámošky je utěšovaly. Ale to jsou hloupý lidi a extrémy. :D

    Tak vám přeji, ať máte minimum zbytečnýho drama! <3
    (ikdyž já jsem občas taky drama queen hahahh)

    OdpovědětVymazat
  7. Teda. Nemůžu nic říkat, protože jsem ožrala, ale to písmo je pěkně úchylné. Měla bys rozhodně začít něco dělat se svou životosprávou a smyslem pro grafiku, protože takhle si kromě chlastu dokurvíš mozek i tím fontem...

    Srdečně S!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: Franck Provost Paris shampoo

Díky drogerii Rossmann je ta naše malá zemička zase o něco víc světovější. Proto tam tak ráda chodím (teda teď tam chodím hlavně proto, že sbírám bodíky na plyšáka a hrníček s Bezzubkou *haha*). Ale zpět k tématu - před pár měsíci se v Rossmannovi poprvé objevila vlasová kosmetika značky Franck Provost, která byla doposud dostupná pouze ve Franckově rodné domovině, jíž je Francie. Muž, jehož jméno tato značka nosí, už je pán pokročilého věku, konkrétně je mu bude za měsíc 71 let.. No co, u chlapů se takové věci zveřejňovat můžou! Během jeho života mu pod rukami prošlo obrovské množství světových modelek, kterým dokázal udělat s vlasama hotové zázraky. No a díky tomu by to měl být muž všeho znalý. Tudíž jsem doufala, že jeho vlasová kosmetika udělá zázraky také na mé hlavě.
Vybrala jsem si šampón s oranžovým srdíčkem, který je určen pro velmi suché a poškozené vlasy - protože buďme upřímní, v té době to pořád s mým vlasovým porostem nevypadalo úplně dobře. Samozřejmě je u nás dostupných…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…