Forever..

Píšu tady o všech možných hajzlech a klucích, kteří mě zklamali a proto je čas na změnu. Dnes napíšu něco o člověku, který mě nikdy nezklamal, je úžasný, skvělý a pro mě jeden z nejbližších lidí - a kupodivu je to kluk..
Když jsme se před dvěma lety poznali poprvé, absolutně by mě nenapadlo, že náš vztah dovedem tak daleko. Hned první večer jsme si naprosto padli do noty, hrozně se mi na Nejlepším líbil jeho smysl pro humor, upovídanost a optimismus. Po tom, co jsme se rozešli s Nebudu-používat-sprostá-slova, jsem se s Nejlepším začala vídat poměrně často, sem tam jsme zašli na vínko nebo se potkávali na akcích. Absolutně jsem neposlouchala všechny kolem, kteří tvrdili, že je do mě zamilovaný. Pro mě to byl nejlepší kamarád, se kterým je mi úžasně a můžu s ním mluvit o všem. Až po několika měsících jsem se dozvěděla, že je/byl do mě Nejlepší opravdu zamilovaný a v tu chvilku bych si za všechny věci zpětně nejraději vyliskala. Několikrát jsem ublížila člověku, který mi jako jeden z mála neublížil nikdy. Nejtěžší bylo asi to, že pro mě to byl stále JEN nejlepší kamarád. Natolik jsem si ho vážila, že bych s ním nemohla chodit už jen proto, že by hrozilo, že ho ztratím a to bych nikdy v životě nechtěla.
No a teď jsem ho ztratila i tak.. Když před rokem začal řešit, že pojede v listopadu 2014 na Nový Zéland, tak jsem tomu nevěnovala žádnou pozornost. Bylo to daleko, říkala jsem si, kdoví co bude a taky to, že tam určitě pojede jen na chvilku.. A najednou se tohle léto začalo proslýchat, že Nejlepší v listopadu opravdu odjíždí - a bude tam rok nebo dva. Stále jsem si to nechtěla připustit a neřešila to.
A najednou měl včera rozlučku a ve středu odjíždí.. Se slovy, že si chce prodloužit vízum na 5 let a nejlépe se už nikdy nevrátit. To jako znamená, že kdykoli dojedu do toho našeho prdelákova, tak tam na mě nebude Nejlepší čekat? Neuvidím ho každých 14 dní? To znamená, že bude na druhé straně zeměkoule, když my půjdem spát, on bude vstávat. Už mi nebude říkat "Fuku, ty jsi ale Fuk!" Nebude dělat "jupiiii", kdykoli je opilý. A už neuslyším to jeho "To sem eště neviděl".
Včera jsem na rozlučce začala v jedenáct brečet a do teď jsem pořádně nepřestala. "Jak moc mě máš rád?" - "Od té stěny, až k té druhé. Víc už to ani nejde." Tak strašně jsem včera litovala chvil, kdy jsme se měli vidět a kvůli mně jsme se neviděli. Teď bych je všechny vrátila a užívala si je s mým Nejlepším. Protože kdy ho zas uvidím? "Potkáme se tady za deset let." Věta, která spustila příval mých slz. V jednu jsem byla připravena v kabátu, že pojedu domů, protože jsem dnes musela do práce. A pak jsem si uvědomila, že už ho neuvidím a že i kdybych měla v práci umřít, tak tam s Nejlepším musím být co nejdýl. Domů jsem dojela o půl šesté, po tom, co jsme se rozloučili skoro nejlépe, jak jsme mohli. A probrečela jsem se ke spánku.
Dnes je mi hrozně.. Zdá se to jen mně, nebo je vše kolem najednou šedivé? Kdybych na to ještě měla sílu, tak brečím nonstop. Ale tu si nechávám na pondělí, kdy ho uvidím uplně naposledy. Nejúžasnějšího kluka, kterého znám. Ale stále se držím svého hesla "Vše se děje proto, že se to dít má." I jeho odjezd má nějaký význam. A já to chápu, jen to musí aspoň trochu přebolet.
Teď už mě kromě rodiny domů opravdu nic nepotáhne..