Přeskočit na hlavní obsah

Fatwa: život pod hrozbou smrti - Jacky Trevane


Autobiografická knížka líčí zážitky Jacky, která když jela do Egypta na dovolenou, nikdy netušila, že zde potká svého budoucího manžela. Kvůli němu následně opustila svůj normální život a odstěhovala se do Egypta - do kultury uplně odlišné od té její, kde jsou pro nás nepředstavitelné věci zcela normální. Zpočátku se snažila začlenit, změnit, chápat, ale postupně pochopila, že to opravdu nejde... Svému manželovi porodila dvě dcery, se kterýma musela následně z Egypta uprchnout, protože ji on, i jeho rodina, psychicky a fyzicky týrali. Naštěstí pro ni se útěk zdařil a ona se mohla vrátit ke své rodině.. Spousta žen takové štěstí nemá - pokud by ji chytili, zcela beztrestně by ji mohl manžel zabít.


Kniha se mi moc líbila, protože mám strašně ráda autobiografické knihy a také příběhy odehrávající se v prostředí nám kulturně úplně odlišném. Absolutně mi ale nejde do hlavy, že by mohl být někdo tak blbý (s prominutím), že by si po týdnu známosti vzal cizího člověka a ještě navíc z Egypta. Člověk nechápe, jak mohou být v dnešní době některé holky pitomé. Nadruhou stranu je dobře, že se o tom autorka rozhodla takhle veřejně promluvit, snad to aspoň trochu pomůže k pochopení cizí kultury a lidé si uvědomí, že my do ní prostě nepatříme, ať se snažíme jakkoli.
Snažím se četbou takových knih trochu více pochopit muslimskou společnost, ale asi to nikdy zcela nezvládnu. Je to zřejmě tím, že jsem byla vychována v uplně jiném světě, mám jiné názory a jiné chápání. Přesto nemůžu nepodotknout, že to, co se tam děje ženám, je opravdu hrozné. Samozřejmě ne všem ženám - je zde jistě i spousta mužů, kteří mají naše pokrokovější myšlení a berou svou ženu jako životní partnerku, která je mu rovna.
Neumím si představit, že v dnešní moderní společnosti je tohle ještě možné. Nadruhou stranu, lidé si za to mohou sami. Velká část populace o tomhle světě neví vůbec nic, nezajímá je to, protože se jich to netýká. A naopak - některé muslimky jsou se svým životem spokojené a vzdorují jakékoli změně - opět je to jistě výchovou. V takovýchto podmínkách se zcela jistě něco jen tak nezmění.
Knihu každopádně doporučuji všem!

Komentáře

  1. Moderní společnost je jen v Evropě, za hranicemi řádí barbaři. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nic takového jsem zde nanapsala a ani si to nemyslím ;))

      Vymazat
  2. Sice přímo takovýhle knížky nevyhledávám ale na druhou stranu je dobré si někdy něco takovýho přečíst už jen kvůli tomu že se takovýhle věci fakt dějou a rozhodně to není žádná sranda. Určitě to musí bejt hrozně zajímavý a poučný. Moc pěkná recenze a hezký blog :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Když jsou oba pod vobraz

M y máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě . A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji ! P roblém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." .. No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmi...

Plesy bývaly v minulosti výsadou šlechty

P ořád marně přemýšlím nad tím, který chytrák rozhodl, že plesová sezóna bude v zimním období - to byl určitě chlap. Já sice chápu, že když se chce člověk cítit jako v pohádce, tak k tomu potřebuje tu správnou zasněženou vánoční atmosféru... Ale chlapci, spadli jste někdy v zimě na ledu? Věřím tomu, že ačkoli jste měli pevnou zimní obuv, minimalně jednou v životě se vám taková nepříjemnost stala. A teď si představte, že my se musíme na takovém ledu udržet na 20cm jehlách - protože řekněme si to upřímně, balerínky jsou sice príma vynález, na který nedám dopustit, ale 98% žen chce jít na ples v pravých střevíčcích. Co kdyby totiž o půlnoci některá utíkala z plesu, aby ji náhodou zlá macecha nenachytala, jak trajdá někde mimo domov, zatímco má přebírat hrášek, a nechala na schodech balerínku? Princ by pak objížděl celé království s nějakou divnou botou, o které by ani nevěděl, z jaké strany ji dotyčné nasadit na nohu. A co kdyby ji nasadil špatnou stranou a čirou náhodou by padla jiné ...

Pokud Ti žena dá klíč od svého srdce, nepodceňuj to. Zitra by totiž klidně mohla vyměnit zámek.

J á bych strašně chtěla člověka, který mě bude mít rád, udělá pro mě všechno, budu s ním šťastná.. A já jsem ho kdysi potkala.. A najednou jsem ho nechtěla, najednou pro mě byl až moc hodný, milý.. otravný .. A proto často přemýšlím nad jedním faktem: Ženy s oblibou prohlašují, že chtějí muže, který se jim bude oddaně věnovat - milence, přítele nebo sobě rovného. Ale jakmile někoho takového mají, všechno zahodí kvůli prvnímu muži, který s nimi jedná jako s kusem hadru, je jedno, co jim dělá, pořád se k němu vracejí pro další dávku.. Naprosto se v tom vidím.. Opravdu my ženy potřebujem ty "hajzlíky", abychom se cítily spokojené? P okud ano, jsme tak trochu masochistky. Stále mi vrtá hlavou, jestli jsem tehdy nezahodila své štěstí. Na začátku října jsem poznala Vojáka, se kterým jsem se měla opravdu hezky. Po našem prvním rande jsem šla domů se srdíčkama kolem hlavy a těšila se na další. Hned po dalším rande zůstal na noc.. Byl chytrý, vtipný, hezký, dobře zajištěný, byl...