Přeskočit na hlavní obsah

Nech to být a věř na osud


Věříte na osud? Já ano..
Taky věřím na to, že k naplnění osudu musí přijít ta správná chvíle.
A věříte na osudovou lásku? Já ano..
A věřím, že mého osudového jsem už potkala, jen nám zatím není dáno být spolu.. zase.. Myslím si, že ke všemu musí vyzrát ten správný čas. A i když mezi tím budem mít po boku několik další jiných osob, jednou budem spolu - pokud to tak má být. A pokud to tak být nemá, tak tohle je jen má dnešní slabá chvíle a nebude to tak. Bude to jinak, mým osudovým bude někdo jiný.
Jen jsem dnes pochopila, že osudu se člověk neubrání. Takže má slova vykřičená v bolesti "i kdybychom spolu někdy měli být, tak udělám vše proto, abychom nebyli." Byla opravdu jen slova. Dnešním dnem jsem pochopila, že ať dělá člověk cokoli, at říká cokoli a ať potká kohokoli, osudu se nevyhne. Pravdou je - a teď se musím bičovat - že já už se ani nesnažím tomu nějak bránit.. Bráním se jen tím, že v nesprávnou chvíli nepiju alkohol, protože alkohol je všemocný a velmi lehce se na něj vymlouvá, ale není to omluva. A taky tím, že ve slabé chvíli se dokážu zvednout a odejít... Ale co když to jednou nezvládnu?

"Uvědom si, že když mě tam s ním necháš samotnou, tak za to nebudu moct já, ani alkohol, ale TY!" - "Jo takhle.. Tak můžeš to zkusit, třeba to pak obstojí u soudu."

Posledních pár dní se pohybuji na tak tenkém ledě, že už spíše plavu v roztopené vodě. Ale zatím zvládám držet hlavu nad hladinou i když bych se nejraději vzdala a s klidem se potopila. Ale když jsem začala nový vztah na základě rozumu, snažím si ten rozum uchovat i nadále. I když je to sakra těžké, když rozum říká uplně něco jiného než srdce (které je prostě a jednoduše masochista a ráda bych ho vyměnila za nějaké normální - nějaký zájemce?).. Ale vzhledem k tomu, že já jsem člověk, co neudrží nikdy srdce moc dlouho na uzdě (už teď je ten rozum chvilkama mlhavý), tak vůbec nevím, jak dlouho to takto budu zvládat. Protože ačkoli věřím, že vše, co se má stát, se stejně stane, věřím taky tomu, že my ten náš osud můžem trochu ovlivnit. A já ho ovlivňuji uplně ožrale. "Za ty tři měsíce, co jsem tě neviděl, ses hrozně změnila. Stal se z tebe opravdu silný člověk." Vážně?? Mně přijde, že jsem totálně nevyvážený puberťák.

"Mami, taky jsem mu řekla, že jediná chvíle, kdy bych mu fakt odpustila by byla ta, kdyby došel s prstýnkem... A on řekl, že to moc dobře ví, ale nemá na to teď prostě peníze." - "Jako na co?" - "No na moji svatbu." - "Jááá taky ale nemám penízeeee."

Nedokážu ubližovat člověku, který mi tisíckrát ublížil. Nedokážu věřit člověku, který mi konečně jako jediný nelže. Nedokážu mít toho člověka ráda tolik moc, jako toho, který mi tisíckrát ublížil... Neumím to rozlousknout, chci aby to rozlouskl život.

Komentáře

  1. Myslím, že některé věci nemůžeme ovlivnit a že je správné, že to tak je.

    OdpovědětVymazat
  2. Tak na jednu stranu si říkám, že jsou věci, které ovlivnit nemůžeme... nevím, jestli je to osud... ale je to tak. Jsou věci, se kterými neuděláme nic... a nezbývá nám nic jiného, než se s nimi smířit. Většinou si jen tak pro sebe (asi pro uklidnění - i když to nepomáhá) říkám, že to tak asi má být...
    Určitě je ale i mnoho věcí, které ovlivnit můžeme a se kterými se dá vždycky něco udělat.
    Ten poslední odstavec, taky jsem to tak dřív měla... úplně přesně. Přeji, aby to u tebe život rozlouskl stejně tak jako u mě. ;) Občas je lepší ty, kteří ublížili nechat jít... ale na to se u sebe dívám už s hooodně velkým časovým odstupem...
    I když jsem si ale tenkrát ty konce neuměla představit, dnes jsem za ně ráda. Protože díky tomu, že mě ti hajzlové nechali, jsem mohla poznat člověka, kterému by se oni nikdy nevyrovnali... :))
    Já si moc přeji, aby to tak jednou dopadlo i u tebe. Abys byla zase šťastná, po boku nějakého úžasného muže, který by nikdy nebyl schopný ti ublížit. ;) :)

    OdpovědětVymazat
  3. pekný článok ... no ja rozhodne verím, že sme si zo svojim drahým súdený :)

    http://byfoxygreen.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
  4. momentálne som v podobnej situácii, za ten čas čo som sa neozvala na blogu som mala také divné obdobie, ale nakoniec som aj tak dospela k názoru o akom píšeš, na osud síce neverím ale verím že tí čo majú byť spolu nakoniec budú a tí čo nie, tak tam nepomôžu ani slová ani snaha to dať do kopy ... ja som naopadk práveže človek, ktorý vždy dá na srdce :D neviem ktoré z toho je lepšie ale viem že ja by som ľutovala keby som sa nerozhodovala podľa srdca, samozrejme každý to máme inak :)

    OdpovědětVymazat
  5. Asi je to tak, že niekde v nejakej knihe máme každý napísané čo s nami bude či už to tak chceme alebo nie. Hm, keď už niekto vraví, že náhody neexistujú, predsa všetko sa deje z nejakého dôvodu, tak potom jedine osud musí existovať.
    Dúfam, že aj ja som už stretla toho osudového a snáď je nám dané byť spolu navždy. :) No možno trochu viac snívam. :D Ale aj tak, dúfam, že to tak bude. :)

    Oh, byť s niekým len z rozumu nie je to najlepšie, trápiš hlavne seba ale aj toho druhého. Ja som sa tiež rozhodla pre vzťah, ktorý vyhovoval skôr môjmu rozumu, ale rozhodla som sa správne, pretože keby som počúvla srdce, tak by som sa trápila. Ale to už len preto, že tento priateľ je lepší ako ten, do ktorého som možno bola buchnutá. Aj ked mi to bolo ľúto, vybrala som si tohto a som s ním šťastná a lúbim ho. :)

    No keď s tým nie si šťastná, tak sa netráp a bud radšej sama. Ubližuješ obom.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak v tom případě to máme stejně .. Protože pokud bych poslechla srdce tak vím, že bych nebyla šťastná dlouho .. nadruhou stranu nejsem šťastná ani teď, takže je to asi jedno.. Ale není to tím, že bych nebyla šťastná, protože jsem s někým kvůli rozumu, jsem s ním šťastná .. Jen jsem člověk, který ví, co to je opravdu milovat a to já dokážu jen s jedním člověkem - se kterým bych ovšem byla nešťastná .. a tak je to furt dokola..

      Vymazat
  6. Ty rozumový vztahy nejsou nic moc, protože je to takové placebo, které jednoho dne prostě přestane stačit...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: lak na vlasy Cien professional

Nutno předem poznamenat, že laky na vlasy příliš nepoužívám. Většinou je mám od toho, aby si " přilepila " odstávající části baby vlásků k hlavě nebo zamezila jejich nenápadnému vytrčení se z účesu. Pro tento účel je dostačující jakýkoli lak na vlasy. Jednou za čas ale udělám náročnější zátěžovou zkoušku - navlním vlasy a požaduji, aby mi navlněné vydržely celý den, aniž bych na ně musela vystříkat celý flakon laku na vlasy. Nechci si z vlasů dělat nepohyblivou paruku - potřebuji, aby se vlasy hýbaly, dýchaly, ale zároveň na nich vydržely hezké andělské lokny. Cien professional lak na vlasy s keratinem - pro větší objem. Mnou recenzovaný lak na vlasy má vol. 3 . Já většinou používám 4 nebo 5, takže tohle pro mě byl docela nízký kalibr - a musím poznamenat, že se asi zase vrátím k vyšším číslům, protože trojka mi vlny rozhodně neudržela ani pár hodin. To jen tak mimo, pro lidi, kteří mají stejné požadavky jako já. Co ale tento lak opravdu slibuje? Ud

Když miluješ, tak celým srdcem

Myslím, že je na čase napsat další oslavný článek.. M oje mamka minulý týden oslavila čtyřicetiny - ano, jí je čerstvých 40, mně čerstvých 22 - měla mě, když byla ještě veeeelmi mladá. Vlastně, kdybych se pomamila, měla bych v tuhle chvíli už skoro pětileté dítě (prooooč jsem se nepomamila?) V iděli jste seriál Gilmorova děvčata ? Já ho teď sjíždím pravidelně od začátku do konce a musím konstatovat jednu věc - jsem jedna z mála lidí, kteří nemusí závidět úžasný vztah Lorelai a Rory - protože já si celý život tenhle vztah prožívám. K dyž bylo mamce tolik, kolik je teď mně, musela opustit mého otce - po velmi těžkých chvílích, které jsme si s ním prožily - on život s alkoholikem není peříčko. Ve 22 letech zůstala sama se čtyřletým dítětem - a přesto mi nikdy nic nechybělo a byla jsem šťastné děcko, jako všechny ostatní, které měly rodinu úplnou. Samozřejmě hrozně moc vděčíme také babičkám a dědečkům, kteří pomáhali, jak jen se dalo. Stejně ale nepřestanu nikdy obdivovat mamku za

Sex bez lásky je jako drink, který nijak nechutná, ale uhasí žízeň

V e 14letech jsem potkala svou pravou lásku.. Teda, tehdy jsem si to aspoň myslela. Má pravá láska trvala 6let a poté skončila tak, jak všechny pravé lásky dvou puberťáků končí. Každopádně to byl logicky první kluk, se kterým jsem se vyspala. No a šest let jsem žila v domění, že to taky bude jediný.. Loni v srpnu jsem dostala na výběr- buď vyzkoušet i něco jiného a nebo být až do smrti v celibátu (to jsem samozřejmě nemohla tušit, že se s Jediným vyspím za půl roku zase) . No tak, nejsem magor a vybrala jsem si samozřejmě možnost A . Spíš bych řekla, že se mi splašily hormony a já jsem chtěla dohnat to, co jsem nestihla v pubertě. Přišly jednorázovky. Všechny byly se vším všudy - tedy párty, alkohol, opilost, žádný kondom, stresy z těhotenství ... No, chtěla jsem si to užít do poslední kapky. Loni na Silvestra to dospělo ke svému vrcholu a já se vyspala s člověkem, kterého jsem vůbec neznala (a ještě jsem ho, chudáka, ani nenechala udělat se - taková jsem byla mrcha myslící jen na