Přeskočit na hlavní obsah

Fashion Lady An

Ano, dámy a pánové, přicházím s novou rubrikou - potlesk!
Vzhledem k tomu, že můj seznam sledovaných blogů se stále rozrůstá, rozhodla jsem se, že vás s nimi budu postupně seznamovat.
Pro premiéru jsem si vybrala bloggerku, která je mi určitým způsobem blízká (ostatně, tak jako všechny ostatní) - s Anettkou mám společné hned dvě místa bydliště. Studuje a bydlí na dvou různých místech - na stejných, jako já. Tahle hnědovláska s vosím pasem a nekonečně dlouhými nohami, je ve třetím ročníku práv na Univerzitě Palackého v Olomouci. Dokonce ji i občas potkávám v různých koutech tohoto města.
Její styl oblékání je mi hodně blízký, hlavně proto, že se obléká velice různorodě. Jeden den má na sobě elegantní šatky s podpatky, další den tenisky a kšiltovku s otrhanými riflemi - vše vysoce originální.
Jediná věc, která mě udivuje a trochu se mi nelíbí, jsou její miniminimini sukýnky - přece jen, právnička by se možná měla oblékat trochu střídměji. Nadruhou stranu, nohy má krásné a je ještě mladá - kostýmků si později užije dost.
Stěžejními články jejího blogu jsou samozřejmě outfity, ale také kosmetika a různé recenze (často i na spodní prádlo aj.)
Dost mluvení, ZDE JE JEJÍ BLOG a nyní už se jen kochejte.


Komentáře

  1. Styl má skvělý, na její blog určitě kouknu :))

    Zrzavá katastrofa

    OdpovědětVymazat
  2. super rubrika.! Mně už docházely nápady na koho koukat :))

    OdpovědětVymazat
  3. nápad na rubriku sa mi páči, takisto som rada že si sa opäť ozvala :) slečna je veľmi pekná a taktiež jej outfity sa mi páčia... fashion blogy ma síce nejako nelákajú ale určite naňho aspoň pozriem možno nájdem nejaký vysnený kúsok :)

    OdpovědětVymazat
  4. Chválím nápad na rubriku :)
    Jojo, Anet - to je klasika:)
    Její styl je opravdu jedinečný a postavu by ji mohl kdekdo závidět:)
    ...///Instantní krása//...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

True love

K olik máte v okolí párů, které jsou spolu celý život? Nebo aspoň nějakých 20-30 let? K dyž jsem se nad tím zamyslela já, tak pár takových znám.. Ale všechno to jsou už docela staré ročníky - já vím, je to samozřejmé, když chci najit lidi, kteří jsou spolu celý život, musí už nějaké ty roky mít. Ale když se zamyslím nad mladšíma ročníkama, tak už jsou všichni minimálně jednou rozvedení nebo ještě ani nenašli tu pravou polovičku - a už na to mají čas. Takže u nich už předem vím, že je do svých úvah nemůžu zasadit. P okud bych měla vyjmenovat ty šťastné, tak jsou to všichni moji prarodičové (ano, mám jich víc než 2) a samozřejmě praprarodičové.. Moje mamka je jednou rozvedená, moje teta je jednou rozvedená, moje nevlastní mamka to samé, nevlastí taťka taktéž, rodiče mých kamarádů... Kde je ta láska na celý život, která dřív bývala úplně běžná? D nes jsem na jednom blogu četla pěknou otázku, která mě vlastně donutila k tomuhle článku - Proč dřív šlo najít lásku na celý život a teď ne?...

Když jsou oba pod vobraz

M y máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě . A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji ! P roblém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." .. No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmi...

Podzim za dveřmi

N a základní škole jsme vždy v tomhle období sbírali co nejhezčí a nejbarevnější spadané listí a následně jsme ho temperkami malovali na bílé papíry. Všichni jsme se snažili, aby naše výtvory byly co nejvíc barevné - vždyť bychom měli přece co nejlépe vystihnout krásu podzimu. J á podzimní období vždy z duše nenáviděla - ranní mrazíky se začínají hlásit o slovo, sluníčko vychází pozdě a zachází příliš brzy, jeho paprsky už nejsou tak teplé, často prší a je ponuro. Ale díky tomu všemu jsem zapomínala na to, že podzim má i své neskonale krásné stránky. Sluníčko sice nehřeje tak moc, ale i přesto osvětluje krásně zbravenou přírodu, ranní mrazíky nás nutí brát na hlavu čepice - které tolik miluji!, v domácnostech to voní všemi druhy čaje, vzduch je tak krásně čerstvý (pokud ovšem nejste z Ostravy, kde vám asi ani podzim nepomůže k čerstvému vzduchu) . N evím, co se to se mnou stalo, ale dva poslední roky podzim miluji. A letos se na něj ohromně těším, aniž bych tušila proč. Uvnitř mě je...