Přeskočit na hlavní obsah

Kiss, while your lips are still red

Nedávno jsem na nějakém blogu četla názor, že každý z nás za život potká jednu nebo dvě pravé lásky.. Hmm, jsem romantická duše, která by měla věřit v to, že existuje jen jediná pravá láska.. Ale v tomhle mi to trochu nesedí (možná proto, že to nesedí do mého života) a tak jsem se rozhodla veřejně nesouhlasit!
Kdyby to tak totiž skutečně bylo, tak bych byla docela v háji.. Já už jednu svou pravou lásku potkala, ale skončilo to.. A ačkoli mi ublížil, jak nejvíc se dalo, přesto stále věřím tomu, že to byla má pravá láska.. Protože i když měl mnoho chyb a byl to v podstatě zmetek, šest let s ním nejde jen tak vymazat, protože to bylo krásných šest let. Proto stále dokáži tvrdit, že to byla opravdová láska..
ALE! Taky věřím tomu, že přijde další pravá láska.. Další člověk, se kterým se budu cítit úžasně, báječně, skvěle, kdy si budu vážit každé sekundy s ním. Ale možná ani s ním to nevyjde, může se stát cokoli a my se opět můžeme rozejít. A pak by to znamenalo, že už bych do smrti jen poustevničila a nebyla s nikým opravdu šťastná? Takhle to přece nemůže skončit u nikoho. Já vím, že spousta lidí nepotřebuje mít nonstop ve svém životě lásku. Já ji v tuhle dobu taky nějakou tu chvilku nemám.. Ale přesto věřím, že zase mít budu, protože každé trápení je s láskou mnohem menší a každá radost mnohem větší.
Všichni jsme si prožili tu první lásku, která v nás zanechala spoustu vzpomínek. A každý z nás potká ještě dalšího člověka, se kterým se bude cítit podobně, jako s tím prvním. A třeba se bude zdát, že s ním už je to "až do smrti".. ale může se stát cokoli - třeba ta smrt může přijít velice brzy. Znamenalo by to pak, že nemáme právo na další štěstí?
Znám lidi, kteří jsou spolu už asi tak tisíc let a vypadá to, že spolu budou navždy.. Dokonce spolu budou, ačkoli jsou to ty "první" lásky.. První a poslední, které nikdy nekončí. Ale někteří takové štěstí nemají.. Vlastně, to jsem napsala trochu špatně. Štěstí mají, ale mají ho s více lidma. Někomu je souzeno prostě poznat více dokonalých lásek, někomu je souzena jedna a ta největší. Takže odmítám věřit tomu, že všichni máme na světě jednoho/dva lidi, kteří jsou mu souzeni. Já věřím, že někdo jich má třeba pět. Dobře, na sklonku života si pak třeba řekne "tohle byla má největší láska" .. Ale to neznamená, že dokonalí a TI praví nebyli všichni.
Ráda v průběhu let zjistím, kolik dokonalých mužů přichystal život pro mě!

Komentáře

  1. Každá láska je ta pravá, pokud je upřimná.

    OdpovědětVymazat
  2. podľa mňa existujú dve pravé lásky - jeden osudový muž je ten, ktorý ťa má niečo naučiť a posunúť sa v živote ďalej a ten druhý bude ten, s ktorým budeš dokonca života :)

    lapkindressbox.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
  3. láska je tá najkrajšia vec ♥

    http://miskaholla.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
  4. Úžasný článek, s tou pravou láskou to máme stejně. Ačkoli to byl jen krátký vztah, milovala jsem ho šíleně. A bohužel mi taky ublížil, já byla ještě dlouho přesvědčená, že patříme k sobě, ale teď mám už přes půl roku jiného přítele a musím říct, že jsem šťastnější:)

    Carolinegrey.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  5. Prožila jsem jednu skutečnou lásku. Byli jsme tak neskutečně odlišní, a přesto tak stejní. Udělali jsme ze sebe navzájem úplně jiné osoby - dospělejší, ty které ví, co chtějí, co ví, co od života očekávají. Od té doby, co jsme se rozešli, se oba v tom plácáme. Nejsme schopni si najít nikoho jiného, s kým by nám to klapalo. Ale zároveň nedokážeme být spolu. Věřím, že toto byla moje životní láska a už nikdy nic nebude takové, jako dřív - oba jsme se změnili, vyvinuli a teď už vyžadujeme od vztahu něco úplně jiného, než to bylo doposud:) Takže to vlastně ani nemůže být takové jako dřív, ale jiné, jinak krásné:)

    ...///Instantní krása//...

    OdpovědětVymazat
  6. ohľadom tejto témy v tom ja nemám zatiaľ celkom jasno lebo ako vravíš nikdy nevieš čo alebo koho má pre nás život ešte pripraveného .. ja som momentálne v štádiu kedy verím, že toho pravého som našla aj keď momentálne musíme dávať dokopy to čo sme pred tým pokazili .. ale aj keď som zaľúbená už bola pár krát pred ním s ním je to proste o niečom inom :) a dúfam že iného hľadať nebudem musieť už nikdy :) .. ale ako vravíš, človek nikdy nevie čo si na sklonku života povie o pravých láskach

    OdpovědětVymazat
  7. Krásné... a já souhlasím s tím, co píšeš ty.
    Je blbost říkat, že pravá láska je jen jedna, nebo dvě. (Ale já nikdy nebyla romantická duše :D) A zkušenosti ze života mě v tom jen a jen utvrzují.
    Navíc, kdyby ta pravá láska byla jen jedna, nebo dvě... tak jsem od nějakých 19ti let sama. :D To už jsem měla "dvě velký lááásky" za sebou. :)) A teď můžu věřit, že mám vztah už navždy, ale jak jsi psala, člověk nikdy neví, co se stane...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: Franck Provost Paris shampoo

Díky drogerii Rossmann je ta naše malá zemička zase o něco víc světovější. Proto tam tak ráda chodím (teda teď tam chodím hlavně proto, že sbírám bodíky na plyšáka a hrníček s Bezzubkou *haha*). Ale zpět k tématu - před pár měsíci se v Rossmannovi poprvé objevila vlasová kosmetika značky Franck Provost, která byla doposud dostupná pouze ve Franckově rodné domovině, jíž je Francie. Muž, jehož jméno tato značka nosí, už je pán pokročilého věku, konkrétně je mu bude za měsíc 71 let.. No co, u chlapů se takové věci zveřejňovat můžou! Během jeho života mu pod rukami prošlo obrovské množství světových modelek, kterým dokázal udělat s vlasama hotové zázraky. No a díky tomu by to měl být muž všeho znalý. Tudíž jsem doufala, že jeho vlasová kosmetika udělá zázraky také na mé hlavě.
Vybrala jsem si šampón s oranžovým srdíčkem, který je určen pro velmi suché a poškozené vlasy - protože buďme upřímní, v té době to pořád s mým vlasovým porostem nevypadalo úplně dobře. Samozřejmě je u nás dostupných…

Když jsou oba pod vobraz

My máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě. A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji! Problém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." ..No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmiňovaný vyrypu…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…