Přeskočit na hlavní obsah

Doufám, že bude vše v pořádku



Jsem unavená z vkládání naděje do věcí, které se nikdy nestanou.
Kdysi jsem věřila, že jsem dítě štěstěny a našla jsem svou pravou lásku. Byli jsme dokonalý pár, všichni nám záviděli, věřili, že se nikdy nerozejdeme. Ale jak to chodí, čas se posunul, vše se změnilo a i přes naši pevnou víru jsme se rozešli. Následovala hromada bolesti. A pak dlouhé období ticha. Potom nás osud zase svedl dohromady a přišla doba přátelství s výhodou a stálého scházení se a rozcházení se, následováno opět kopou trápení. Trvalo mi víc jak rok, než jsem pochopila, že my k sobě opravdu nepatříme! Navždy v nás zůstane láska, navždy se budeme určitý způsobem milovat. Ale náš vztah už jsme překonali a posunuli ho nyní na novou úroveň. Naprosté spříznění duší, ale jen kamarádské. „Jsi člověk, který mě zná ze všech nejvíc, a proto si vždy potřebuji vyslechnout tvůj názor.“ Je to kamarádství s nebezpečnou jiskrou, ze které už se nemůže nikdy stát plamen, protože ten vždy vše spálí.

Nikdy nezanedbávej člověka, který se o tebe zajímá a má tě rád. Protože jednoho dne si uvědomíš, že zatímco jsi sbíral kamínky, ztratil jsi diamant.
Nedávno se mi do života vrátil člověk, který v něm dost dlouhou dobu nebyl. Člověk, se kterým strašně ráda trávím čas, umím se s ním smát, blbnout, řešit všechno možné. Člověk by si myslel, že k sobě patříme. Má mě natolik rád, že kdybych chtěla, mohla bych mít všechno štěstí, o jakém sním. Ale díky roční odluce a následnému shledání jsem si uvědomila, že tam nikdy nebude ta jiskra, kterou jsem už párkrát zažila s jinými lidmi. Nebude tam ani ta magická síla, která by mě k němu táhla. Nebude tam to vzrušení. Žádné divoké bušení srdce. A mně je to hrozně líto, zvlášť když pořád toužím po dokonalém příteli. Jenže násilím se zamilovat nejde.

Pravda má od lži jednu výhodu. Člověk si nemusí pamatovat, co komu řekl.
Je zvláštní, že ačkoli trávím poslední dobou spoustu času s člověkem, který hrozně lže a vymýšlí si tak, že ani on sám neví, co je pravda a co pohádka, nějak uvnitř cítím, že k němu můžu být naprosto upřímná a říct mu téměř cokoli. Je to člověk, který mě obejme, když mám špatný den a potřebuju se někde vybrečet. Člověk, který se se mnou raduje ve chvílích štěstí. Člověk, se kterým je všechno tak upřímné, ačkoli je to vlastně faleš. Oba víme, že je nám spolu dobře, ale že vztahem bychom všechno strašně pokazili. A proto je to takhle nejlepší. V tichosti a utajení, aniž by nám to nějak vadilo nebo nás to omezovalo. Před pár dny mi někdo řekl větu „Já nechci být sám.. Proto  jsem ve vztahu, ačkoli je to vztah v uvozovkách, protože budoucnost s ní si neumím představit a nechci ji.“ Takhle nějak to mám já. Ztratila jsem lásku a vím, že nejsem schopna se zamilovat. Neumím si teď představit budoucnost s nikým jiným. Ale nechci být sama, potřebuju někoho, kdo mě obejme, rozveselí, dá pusu, pozve na víno, pohladí..

Nech lidi odejít. Pokud se vrátí-patří k tobě. Pokud ne, nikdy nepatřili.
Odešel a vrátil se. A všechno bylo jako v pohádce. Rose byla po několika letech zamilovaná. Když jsem šla po chodníku, pořád jsem se usmívala- divím se, že si ke mně nikdo nepřišel pro ten skvělý matroš. Co bych tomu dotyčnému dala? Ano, mohla za to chemie, mohly za to oblbováky, mohla za to droga – ale tu mi namíchal někdo jiný a píchl rovnou do srdce. A postupně ty dávky zmenšoval. Až byla nakonec stříkačka prázdná, odhozená a já bez drogy i dodavatele. Nějakou dobu ve mně doznívala ještě stará dávka a já nic neřešila. Asi jsem věřila, že i má droga zapůsobila a on se vrátí pro novou dávku. Jenže posledních pár dní pociťuji abstinenční příznaky. Chvilkami je mi špatně, jsem unavená, třesu chce, chci jen spát. A je pravděpodobné, že má droga nebyla natolik silná, aby se ten člověk musel vrátit. A děsí mě vědomí, že takové dýlery člověk moc často na ulici nepotká. Co když to byl zas na dlouhou dobu poslední? Potřebuji jeho přítomnost, abych neměla pocit, že mi schází nějaká důležitá látka v těle. Protože žádný z lidí kolem, mi ji neumí namíchat, tak jako on.

Komentáře

  1. I takové věci k životu patří. Co nás nezabije, to nás posílí.

    OdpovědětVymazat
  2. Jedno období jsem taky taky trávila s lhářem. Skončilo to velkou bolestí a už nikdy víc. Ruce pryč od takového člověka.

    OdpovědětVymazat
  3. "... uvědomila, že tam nikdy nebude ta jiskra, kterou jsem už párkrát zažila s jinými lidmi." - jo, tenhle celý odstavec! Tohle je přesně to, co jsem si uvědomila u Romana a co jsem neuměla popsat - nikdy tam nebyla ta jiskra, vzrušení, bušení srdce - takové jako u jiných. Jenže ty víš, že násilím se zamilovat nejde, já si to musela asi zkusit, nebo nevím...
    Každopádně je to tak. Dá se zvyknout na toho člověka a to takovým způsobem, že si chvíli asi i myslíš, že to je něco víc.. jenže to nikdy nemůže vydržet.

    OdpovědětVymazat
  4. Krásny článok a dosť som sa v ňom našla.
    www tobecreativehasnolimits.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  5. Ten prvý odstavec. myslím, že časom pochopím a dôjdem presne k tomu istému ako ty s tou osobou oktorej v ňom píšeš. Čož je na jednej strane dobré no na druhej strane viem, že ma k tomu čaká ešte dlhá cesta :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: lak na vlasy Cien professional

Nutno předem poznamenat, že laky na vlasy příliš nepoužívám. Většinou je mám od toho, aby si " přilepila " odstávající části baby vlásků k hlavě nebo zamezila jejich nenápadnému vytrčení se z účesu. Pro tento účel je dostačující jakýkoli lak na vlasy. Jednou za čas ale udělám náročnější zátěžovou zkoušku - navlním vlasy a požaduji, aby mi navlněné vydržely celý den, aniž bych na ně musela vystříkat celý flakon laku na vlasy. Nechci si z vlasů dělat nepohyblivou paruku - potřebuji, aby se vlasy hýbaly, dýchaly, ale zároveň na nich vydržely hezké andělské lokny. Cien professional lak na vlasy s keratinem - pro větší objem. Mnou recenzovaný lak na vlasy má vol. 3 . Já většinou používám 4 nebo 5, takže tohle pro mě byl docela nízký kalibr - a musím poznamenat, že se asi zase vrátím k vyšším číslům, protože trojka mi vlny rozhodně neudržela ani pár hodin. To jen tak mimo, pro lidi, kteří mají stejné požadavky jako já. Co ale tento lak opravdu slibuje? Ud

Když miluješ, tak celým srdcem

Myslím, že je na čase napsat další oslavný článek.. M oje mamka minulý týden oslavila čtyřicetiny - ano, jí je čerstvých 40, mně čerstvých 22 - měla mě, když byla ještě veeeelmi mladá. Vlastně, kdybych se pomamila, měla bych v tuhle chvíli už skoro pětileté dítě (prooooč jsem se nepomamila?) V iděli jste seriál Gilmorova děvčata ? Já ho teď sjíždím pravidelně od začátku do konce a musím konstatovat jednu věc - jsem jedna z mála lidí, kteří nemusí závidět úžasný vztah Lorelai a Rory - protože já si celý život tenhle vztah prožívám. K dyž bylo mamce tolik, kolik je teď mně, musela opustit mého otce - po velmi těžkých chvílích, které jsme si s ním prožily - on život s alkoholikem není peříčko. Ve 22 letech zůstala sama se čtyřletým dítětem - a přesto mi nikdy nic nechybělo a byla jsem šťastné děcko, jako všechny ostatní, které měly rodinu úplnou. Samozřejmě hrozně moc vděčíme také babičkám a dědečkům, kteří pomáhali, jak jen se dalo. Stejně ale nepřestanu nikdy obdivovat mamku za

Sex bez lásky je jako drink, který nijak nechutná, ale uhasí žízeň

V e 14letech jsem potkala svou pravou lásku.. Teda, tehdy jsem si to aspoň myslela. Má pravá láska trvala 6let a poté skončila tak, jak všechny pravé lásky dvou puberťáků končí. Každopádně to byl logicky první kluk, se kterým jsem se vyspala. No a šest let jsem žila v domění, že to taky bude jediný.. Loni v srpnu jsem dostala na výběr- buď vyzkoušet i něco jiného a nebo být až do smrti v celibátu (to jsem samozřejmě nemohla tušit, že se s Jediným vyspím za půl roku zase) . No tak, nejsem magor a vybrala jsem si samozřejmě možnost A . Spíš bych řekla, že se mi splašily hormony a já jsem chtěla dohnat to, co jsem nestihla v pubertě. Přišly jednorázovky. Všechny byly se vším všudy - tedy párty, alkohol, opilost, žádný kondom, stresy z těhotenství ... No, chtěla jsem si to užít do poslední kapky. Loni na Silvestra to dospělo ke svému vrcholu a já se vyspala s člověkem, kterého jsem vůbec neznala (a ještě jsem ho, chudáka, ani nenechala udělat se - taková jsem byla mrcha myslící jen na