Přeskočit na hlavní obsah

Pláč ticha


Naplněn smutkem..
Když jsem se se svým tajemným přítelem seznámila, všem jsem říkala, že je „jiný“. Je to přece umělec. A každý správný umělec si v sobě musí nosit démony. Bez nich by nemohl skládat básně a malovat umělecká díla, fotit úžasné černo-bílé fotky a filozofovat nad světem.

Sžírán samotou, stále lapen v čase..
Chvílemi to pro mě bylo náročné, vypořádat se s člověkem, u kterého jsem měla stále pocit, že je v našem vztahu jen napůl. Že jeho srdce je stále uprostřed nedobytného bunkru. Věděla jsem, že uvnitř sebe nosí hrozné tajemství, o kterém NIKDY NIKOMU NEŘEKL. A proto jsem na něj příliš nenaléhala, nemělo to cenu.

Držím tě v nedůvěře..
První velký krok pro mě byla chvíle, ve které mi řekl „miluji tě“. Že já to cítím přesně takhle také, už jsem věděla dávno. Byla jsem šťastná. Ovšem v některých dalších chvílích jsem si připadala na všechno stejně úplně sama. Nedokázala jsem věřit tomu, že mě miluje stejně, jako já jeho. Že pro něj láska má nějaký velký význam. Přišlo mi, že on plně nechápe smysl těchto slov. Nechápe, CO znamená někoho milovat.

Mé srdce tluče rychleji..
Ale pak přišel další krok. Kdy jsme spolu začali řešit budoucnost, což jsem po minulých zkušenostech zase odmítala strašně dlouho já. On s tebou už plánuje takové věci a ty furt čekáš, kdy se rozejdete. Tohle mi mamka řekla před pár dny. Ale to je pochopitelné, mám strach se na něco takového těšit, když vím, že vše může být během pár minut zničeno. Přesto miluji chvíle, kdy řešíme, na jakou školu společně půjdeme. Jestli spolu budeme bydlet, klidně příští rok, když to jen bude trochu možné. Kam budeme jezdit na dovolené. Kde budeme žít.. Jak se budou jmenovat naše děti. Tohle jsou věci, díky kterým jsem začala věřit frázi miluji tě, vycházející z jeho úst.

Tak hrdý, že jsem jediný..
Přesto mezi námi byla ta jedna věc. Věděla jsem, že má tajemství. Věděla jsem, že mi ho asi nikdy neřekne, když o něm ví jen jeho nejbližší rodina. Žádná z jeho předešlých přítelkyň. A najednou ležíme v tmavé místnosti na matracích, díváme se na sebe a on mluví. Vypráví o těch nejděsivějších chvílích jeho života a já se neodvažuji ani dýchat, pouze slzy mi tiše kanou do polštáře. Nepřerušuji ho, vím, že to pro něj není lehké – stejně tak pro mě. Na konci toho všeho, kdy jsem k smrti vydeptaná, mi řekne, že jsem „první člověk na celém světě, kterému to kdy řekl“. V tu chvíli vidím jeho srdce v mých rukou. Konečně je celé mé, konečně mu bezmezně věřím. Protože tohle bylo pro mě největší miluji tě, jaké mi kdo dal.

Sám, úplně sám, pocitovými potoky mé duše..
Ačkoli jsem se s tímhle odhalením musela vypořádávat několik dní, nespala dvě noci a jen v nich brečela, přemýšlela nad těmi nejhoršími variantami, děkovala všem andělům strážným (kdy se mi potvrdilo, že opravdu existují). Toužila po tom, uložit mého Tajemného do vaty a do smrti o něj pečovat, aby se mu nikdy nic nemohlo stát. Dívat se na něj úplně jinýma očima, snažit se zapamatovat každý sebemenší detail jeho obličeje.. Myslet na to, jak hrozně silný člověk to je.. Přesto všechno to byla jedna z nejvzácnějších chvil, jaké jsem prožila.

Komentáře

  1. To je nádhera.. ráda čtu, že jste došli do takové fáze a že máte vztah, ve kterém si takto důvěřujete.. Musí to být skvělý pocit, když víš, že jsi první a jediná, které se svěřil. ♥
    Moc ti vztah s Tvým Tajemným přeji a pevně věřím, že vám dvěma to vydrží! :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: Franck Provost Paris shampoo

Díky drogerii Rossmann je ta naše malá zemička zase o něco víc světovější. Proto tam tak ráda chodím (teda teď tam chodím hlavně proto, že sbírám bodíky na plyšáka a hrníček s Bezzubkou *haha*). Ale zpět k tématu - před pár měsíci se v Rossmannovi poprvé objevila vlasová kosmetika značky Franck Provost, která byla doposud dostupná pouze ve Franckově rodné domovině, jíž je Francie. Muž, jehož jméno tato značka nosí, už je pán pokročilého věku, konkrétně je mu bude za měsíc 71 let.. No co, u chlapů se takové věci zveřejňovat můžou! Během jeho života mu pod rukami prošlo obrovské množství světových modelek, kterým dokázal udělat s vlasama hotové zázraky. No a díky tomu by to měl být muž všeho znalý. Tudíž jsem doufala, že jeho vlasová kosmetika udělá zázraky také na mé hlavě.
Vybrala jsem si šampón s oranžovým srdíčkem, který je určen pro velmi suché a poškozené vlasy - protože buďme upřímní, v té době to pořád s mým vlasovým porostem nevypadalo úplně dobře. Samozřejmě je u nás dostupných…

Když jsou oba pod vobraz

My máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě. A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji! Problém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." ..No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmiňovaný vyrypu…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…