Přeskočit na hlavní obsah

V pasti - Lilja Sigurdardóttir


Shrnutí děje

Sonja 2x měsíčně cestuje pod falešnou identitou do zahraničí, aby na Island propašovala drogy. Nedělá to dobrovolně, při rozvodovém řízení se ocitla v pasti. Je bez peněz, bez syna a každou vteřinou se vystavuje nebezpečí. Na letišti se vždy chová jako normální podnikatelka a jako všichni ostatní cestující - ale přesto, díky malinkým detailům, se na ni zaměří úž téměř vysloužilý zaměstnanec letištní kontroly. Sonja je nucena převážet stále větší množství kokainu a Bragi na ni při každém letu vyvíjí větší a větší nátlak. Do toho všeho se snaží Sonja vymyslet plán, jak se z pasti vymanit, aby mohla zažádat o opatrovnictví svého syna, kterého po rozvodu získal manžel. Snaží se být vzorovou matkou, přestože její manželství se rozpadlo proto, že se zamilovala do ženy. Do ženy, která je vyšetřována z bankovních machinací. Jak dlouho potrvá, než se z pasti vymaní?

Příběh

Kniha měla opravdu velmi rychlý děj. Každou chvíli se tam něco dělo, každá postava měla svou vlastní roli a dějovou linku. Ale asi jsem neměla předem zjistit, že autorka získala ocenění "islandský Dan Brown", protože jsem za tím příběhem pořád hledala něco víc, co by jej přiblížilo k příběhům Dana Browna a to tam prostě nebylo. Snad by se to dalo najít pouze v těch částech, kdy Sonja nalézala stále nové způsoby, jak propašovat drogy nebo když se snažila vymanit z pasti a přitom se do ní stále více zaplétala.

Postavy

Hlavních postav zde bylo více a u každé byl popisován její vlastní život, čímž autorka skvěle vysvětlovala jejich jednání. Ani po pár dnech, co jsem knihu dočetla, pořád nevím, jestli mi byla hlavní hrdinka sympatická. Chvilkama mi přišla naivní, chvilkama mi její postava přišla přitažená za vlasy, chvilkama jsem s ní sympatizovala. Obdivovala jsem její vynalézavost, ale zároveň mi do knihy neseděla. Její přítelkyně Agla, která se stále nemohla smířit s tím, že vede lesbický vztah a non stop byla naložená v lihu, tak ta mi nebyla sympatická vůbec. Strážník Bragi byl nejdříve sympatický dědula, který je dobrý v tom co dělá. Ale na konci se ukázal i on, jako prohnaný mazák, který hraje na svém písečku dokonalou partii.

Autorův styl

Styl psaní byl velmi čtivý. Napomáhalo k tomu také to, že každá kapitola měla 2-3 strany. Tohle všeobecně moc nemám ráda, přijde mi to zbytečné, takhle sekat děje. Nadruhou stranu jsem díky tomu knihu slupla jako malinu během jednoho dne, protože člověk musel pořád číst. Pravdou je, že knihu se mi nechtělo moc odkládat a hnalo mě to na konec, protože jsem toužila zjistit, jak to dopadne. A pořád jsem se nerozhodla, jestli to dopadlo dobře nebo špatně.

Celkový dojem

Co se týče knihy, za mě je to lepší průměr. Velmi musím ocenit originální příběh, nic podobného jsem ještě nečetla a ačkoli se knihám, ve kterých hrají hlavní roli drogy, zdárně vyhýbám, zde to naprosto sedělo a téma dealerství a drog zde bylo pojato ze zcela netradičního hlediska. Za to si kniha zasloužila rozhodně 4 hvězdičky.

HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení

Na CBDB má kniha aktuálně 87%

Komentáře

  1. Ja tiez nemam velmi rada pokial su kapitoly tak kratke a tak isto sa vyhybam kniham o drogach :), ale tak moze to byt zaujimave :)
    LIFE IN PICTURES BY LU

    OdpovědětVymazat
  2. Vôbec som o tejto knižke nepočula, ale vyzerá dosť dobre! zaujímavý dej :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Když jsou oba pod vobraz

M y máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě . A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji ! P roblém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." .. No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmi...

Plesy bývaly v minulosti výsadou šlechty

P ořád marně přemýšlím nad tím, který chytrák rozhodl, že plesová sezóna bude v zimním období - to byl určitě chlap. Já sice chápu, že když se chce člověk cítit jako v pohádce, tak k tomu potřebuje tu správnou zasněženou vánoční atmosféru... Ale chlapci, spadli jste někdy v zimě na ledu? Věřím tomu, že ačkoli jste měli pevnou zimní obuv, minimalně jednou v životě se vám taková nepříjemnost stala. A teď si představte, že my se musíme na takovém ledu udržet na 20cm jehlách - protože řekněme si to upřímně, balerínky jsou sice príma vynález, na který nedám dopustit, ale 98% žen chce jít na ples v pravých střevíčcích. Co kdyby totiž o půlnoci některá utíkala z plesu, aby ji náhodou zlá macecha nenachytala, jak trajdá někde mimo domov, zatímco má přebírat hrášek, a nechala na schodech balerínku? Princ by pak objížděl celé království s nějakou divnou botou, o které by ani nevěděl, z jaké strany ji dotyčné nasadit na nohu. A co kdyby ji nasadil špatnou stranou a čirou náhodou by padla jiné ...

Pokud Ti žena dá klíč od svého srdce, nepodceňuj to. Zitra by totiž klidně mohla vyměnit zámek.

J á bych strašně chtěla člověka, který mě bude mít rád, udělá pro mě všechno, budu s ním šťastná.. A já jsem ho kdysi potkala.. A najednou jsem ho nechtěla, najednou pro mě byl až moc hodný, milý.. otravný .. A proto často přemýšlím nad jedním faktem: Ženy s oblibou prohlašují, že chtějí muže, který se jim bude oddaně věnovat - milence, přítele nebo sobě rovného. Ale jakmile někoho takového mají, všechno zahodí kvůli prvnímu muži, který s nimi jedná jako s kusem hadru, je jedno, co jim dělá, pořád se k němu vracejí pro další dávku.. Naprosto se v tom vidím.. Opravdu my ženy potřebujem ty "hajzlíky", abychom se cítily spokojené? P okud ano, jsme tak trochu masochistky. Stále mi vrtá hlavou, jestli jsem tehdy nezahodila své štěstí. Na začátku října jsem poznala Vojáka, se kterým jsem se měla opravdu hezky. Po našem prvním rande jsem šla domů se srdíčkama kolem hlavy a těšila se na další. Hned po dalším rande zůstal na noc.. Byl chytrý, vtipný, hezký, dobře zajištěný, byl...