Přeskočit na hlavní obsah

Peacock

Páv.. To nádherné královské zvíře, které známe nejčastěji z procházek zámeckými zahradami. U jiných ptáků lidé čekají, až rozepnou svá křídla, protože ptačí pérka vždy září nejzajímavějšími odlesky všech barev. U pávů je to jiné. Tam nikoho křídla nezajímají - všichni čekají na chvíli, až roztáhne svůj nádherný ocas a oni se budou moci pokochat tou krásou. Víte, že pávi umí zpívat?
Celý život jsem byla ušetřena této informace. Možná jsem snad někdy slyšela páva zpívat, ale byl to tak nepodstatný fakt, že jsem nad tím ani nepřemýšlela a okamžitě to vytěsnila z vědomí.  Pokud byste měli k životním obdobím přiřadit ptáka - jak byste to udělali? Pro naději bych dala vlaštovku, ty vždy přiletí se začátkem jara a přinesou s ním novou naději. Pro radost bych dala slavíka, který radostně zpívá. Pro ošklivost bych dala slepice, protože tyto ptáky já prostě nemám ráda. Pro lásku bych dala labutě, protože i když se jich bojím, dokáží udělat z krku srdce a jsou si celý život věrné. Pro mládí bych dala kachny, protože každé dítě rádo hází suchý rohlík vděčným kachnám. Melancholii bych přiřadila vránu, protože ty se vždy nejvíce ukazují v zimě, kdy jsou lidé melancholičtí. A ještě do nedávna bych k neštěstí přiřadila havrana. Protože miluji Edgara Allana Poea.. Ale teď už vím, že u každého neštěstí je slyšet pouze zpěv páva.
Pávi se u nás v parku objevili začátkem jara, kdy se mi v srdci usadilo neštěstí. Kdy jsme s Bohémem zapomněli jeden na druhého. Zapomněli jsme na to, jaké to je se navzájem milovat. Páv zpíval vždy, když jsme se probouzeli nebo usínali s černými myšlenkami a neštěstím. Páv zpíval pokaždé, když jsme na sebe byli zlí. Páv zpíval pokaždé, když se naše myšlenky ubraly špatným směrem a kdy naše srdce na chvíli přestávala tlouci. Páv zpíval pokaždé, když jela kolem sanitka a já věděla, že někdo bojuje o život. Páv zpíval i dnes, kdy sanitku nahradil vrtulník, který mířil k nemocnici. Páv zpíval i před několika dny, kdy mi Bohém řekl, že pouze "věří, že se milujeme".. Kdy mi řekl, že se se mnou nerozchází i když jsem věděla, že by vlastně možná chtěl. Páv zpíval ve chvíli, kdy se mi budoucnost s tímto člověkem rozsypala na milion kousků. Páv zpíval, když jsem brečela a nedokázala to zastavit. Páv zpíval, když jsem přemýšlela nad tím, v co mám vlastně věřit.
Ačkoli jsem do nedávna zpěv páva neznala, nedávno se mě Bohém ptal, jestli se mi jejich zpěv líbí a já okamžitě řekla, že ano. Je to tajemný kouzelný zpěv. Ale přináší zkázu a já bych si přála, aby naši krásní pávi z parku odkráčeli zpívat jinam. Někde, kde je neuslyším, někde kde budou přinášet míň neštěstí.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: Franck Provost Paris shampoo

Díky drogerii Rossmann je ta naše malá zemička zase o něco víc světovější. Proto tam tak ráda chodím (teda teď tam chodím hlavně proto, že sbírám bodíky na plyšáka a hrníček s Bezzubkou *haha*). Ale zpět k tématu - před pár měsíci se v Rossmannovi poprvé objevila vlasová kosmetika značky Franck Provost, která byla doposud dostupná pouze ve Franckově rodné domovině, jíž je Francie. Muž, jehož jméno tato značka nosí, už je pán pokročilého věku, konkrétně je mu bude za měsíc 71 let.. No co, u chlapů se takové věci zveřejňovat můžou! Během jeho života mu pod rukami prošlo obrovské množství světových modelek, kterým dokázal udělat s vlasama hotové zázraky. No a díky tomu by to měl být muž všeho znalý. Tudíž jsem doufala, že jeho vlasová kosmetika udělá zázraky také na mé hlavě.
Vybrala jsem si šampón s oranžovým srdíčkem, který je určen pro velmi suché a poškozené vlasy - protože buďme upřímní, v té době to pořád s mým vlasovým porostem nevypadalo úplně dobře. Samozřejmě je u nás dostupných…

Když jsou oba pod vobraz

My máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě. A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji! Problém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." ..No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmiňovaný vyrypu…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…