Páv.. To nádherné královské zvíře, které známe nejčastěji z procházek zámeckými zahradami. U jiných ptáků lidé čekají, až rozepnou svá křídla, protože ptačí pérka vždy září nejzajímavějšími odlesky všech barev. U pávů je to jiné. Tam nikoho křídla nezajímají - všichni čekají na chvíli, až roztáhne svůj nádherný ocas a oni se budou moci pokochat tou krásou. Víte, že pávi umí zpívat?
Celý život jsem byla ušetřena této informace. Možná jsem snad někdy slyšela páva zpívat, ale byl to tak nepodstatný fakt, že jsem nad tím ani nepřemýšlela a okamžitě to vytěsnila z vědomí. Pokud byste měli k životním obdobím přiřadit ptáka - jak byste to udělali? Pro naději bych dala vlaštovku, ty vždy přiletí se začátkem jara a přinesou s ním novou naději. Pro radost bych dala slavíka, který radostně zpívá. Pro ošklivost bych dala slepice, protože tyto ptáky já prostě nemám ráda. Pro lásku bych dala labutě, protože i když se jich bojím, dokáží udělat z krku srdce a jsou si celý život věrné. Pro mládí bych dala kachny, protože každé dítě rádo hází suchý rohlík vděčným kachnám. Melancholii bych přiřadila vránu, protože ty se vždy nejvíce ukazují v zimě, kdy jsou lidé melancholičtí. A ještě do nedávna bych k neštěstí přiřadila havrana. Protože miluji Edgara Allana Poea.. Ale teď už vím, že u každého neštěstí je slyšet pouze zpěv páva.
Pávi se u nás v parku objevili začátkem jara, kdy se mi v srdci usadilo neštěstí. Kdy jsme s Bohémem zapomněli jeden na druhého. Zapomněli jsme na to, jaké to je se navzájem milovat. Páv zpíval vždy, když jsme se probouzeli nebo usínali s černými myšlenkami a neštěstím. Páv zpíval pokaždé, když jsme na sebe byli zlí. Páv zpíval pokaždé, když se naše myšlenky ubraly špatným směrem a kdy naše srdce na chvíli přestávala tlouci. Páv zpíval pokaždé, když jela kolem sanitka a já věděla, že někdo bojuje o život. Páv zpíval i dnes, kdy sanitku nahradil vrtulník, který mířil k nemocnici. Páv zpíval i před několika dny, kdy mi Bohém řekl, že pouze "věří, že se milujeme".. Kdy mi řekl, že se se mnou nerozchází i když jsem věděla, že by vlastně možná chtěl. Páv zpíval ve chvíli, kdy se mi budoucnost s tímto člověkem rozsypala na milion kousků. Páv zpíval, když jsem brečela a nedokázala to zastavit. Páv zpíval, když jsem přemýšlela nad tím, v co mám vlastně věřit.
Ačkoli jsem do nedávna zpěv páva neznala, nedávno se mě Bohém ptal, jestli se mi jejich zpěv líbí a já okamžitě řekla, že ano. Je to tajemný kouzelný zpěv. Ale přináší zkázu a já bych si přála, aby naši krásní pávi z parku odkráčeli zpívat jinam. Někde, kde je neuslyším, někde kde budou přinášet míň neštěstí.
Potřebuješ Bohémský sex a ne havrana!
OdpovědětVymazat