Přeskočit na hlavní obsah

Mezi dvěma světy

V jeden den jsem byla součástí dvou světů. Prošla jsem se v obou, zkoumala jejich obyvatele, jejich myšlení, jejich návyky, jejich starosti, jejich touhy, jejich potřeby. Zjistila, jak jsou jiní.. a přemýšlet, ve kterém světě bych chtěla žít víc.

První svět měl tyto obyvatele: žena cca 28 let, muž 24 let, muž cca 30 let, miminko 2 měsíce.
Na tuto planetu jsem dojela v jednu odpoledne vlakem. Tamní obyvatelé jsou mému srdci velmi blízcí lidé. Hlavně ona zmiňovaná dáma (28let) mě dokázala držet nad vodou v opravdu těžkých chvílích. A já měla tu čest jí to v pozdější době oplatit. Když jsem po těžkém rozchodu zvedala telefon a potřebovala se někomu vyplakat, věděla jsem, že budu volat jí. Když ona po tvrdém rozchodu potkala svého ex s novou přítelkyní, první, komu volala a brečela do telefonu, jsem byla já.
A o tři roky později mě vítá na nádraží šťastně vdaná paní s malým nádherným pokladem v kočárku. Po boku manžela (24let), který ve svém mladém věku vzal na svá bedra zodpovědnost za manželku a dítě. Pracující člověk, který tráví v práci celé dny, protože doma má ženu a dceru, které chce učinit šťastné. Který i přesto, že je unavený, dokáže všechny volné chvíle trávit se svou dcerou, aby jí zajistil otcovskou lásku, péči, štěstí.. A když je tento milující otec v práci, máma s dítkem si dělají výlety za supr strýčkem (muž 30 let), který si zvládá dělat doktorát a při tom i pracovat na plný úvazek a věnovat se mamči s dítkem. Který si, mezi vyřizováním zakázek a psaní doktorských prací, s ní klidně povídá o plenkách, dudlících, doktorech, který nemá problém pochovat malou, aby si máma na chvilku odpočinula. V tomto světe plném OBROVSKÉ ZODPOVĚDNOSTI a přesto neskutečného štěstí, jsem měla čest strávit několik hodin. Odjížděla jsem odtud a měla slzy na krajíčku, chci zůstat déle v tomto krásném světě.. Ale musela jsem zpět do toho druhého.

Obyvatelé druhého světa: 3x muž 24 let.
Obyvatelé tohoto světa se probouzí v jednu odpoledne. Ve chvíli, kdy já sestupuji po schůdcích z vlaku v jiném světě. Zde nevládne v tuto chvíli štěstí. Je zde poušť, sucho. Je zde bolest hlavy, nevolnost, kocovina. Štěstí přichází pouze ve chvilce, kdy si vzpomenou na sranda zážitky z minulé noci, která byla dlouhá a náročná, alkohol tekl proudem, filozofické debaty o problémech planety byly stále hlubší. Dnes si z nich pamatují pouze dobrou polovinu, pokud byly tehdejší noc nějaké problémy vyřešeny, dnes si na řešení nikdo nevzpomene. Teď nejspíš přichází ta zodpovědnost a mladí pánové leží a odpočívají. Večer je totiž čeká druhé kolo. Je potřeba se na něj řádně připravit, ogrilovat maso, namastit žaludky, nachystat všechny alkoholické drinky do batůžku a čekat na mě. Až večer přijedu do jejich světa. V devět večer už jsem v něm, plná zážitků, plná melancholie, rozpolcenosti, štěstí a smutku. Kluci jsou také plní zážitků a plní očekávání, jaké zážitky přinese dnešní večer. Během chvilky sedíme u řeky a z batůžku se vytahují drinky, aby ty zážitky mohly přijít co nejdříve. "Škoda, že jsme toho ginu nevzali víc." ... mohli jsme si to více užít. Ležím a dívám se na nebe. Gin mě nezajímá, smutek z jeho nedostatku se mě nedotýká. Ležím a myslím na ten druhý svět. Tak vzdálený tomu, ve kterém se nacházím. Během pár hodin už ležím v posteli. Sama. Sama přemýšlím nad dnešním dnem. Sama sobě říkám, co jsem prožila, jaké mám zážitky, jaké mám pocity. Protože ten, komu bych o tom chtěla vyprávět ze všeho nejvíc, se mnou není. Jeho tyto blbosti nezajímají, on nemá čas je poslouchat, když se musí věnovat závažnějším tématům. A tak to vše říkám tmě a měsíci, jen oni ví, jak bych tento svět chtěla hodit do černé díry. Usínám s úsměvem na rtech, v myšlenkách s mou krásnou skvělou kamarádkou. Probouzím se až v sedm ráno, kdy kluci ulehají, spokojeni sami ze sebou, se svými zážitky, s tím, jak je ten svět bez starostí vlastně dokonalý.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: Franck Provost Paris shampoo

Díky drogerii Rossmann je ta naše malá zemička zase o něco víc světovější. Proto tam tak ráda chodím (teda teď tam chodím hlavně proto, že sbírám bodíky na plyšáka a hrníček s Bezzubkou *haha*). Ale zpět k tématu - před pár měsíci se v Rossmannovi poprvé objevila vlasová kosmetika značky Franck Provost, která byla doposud dostupná pouze ve Franckově rodné domovině, jíž je Francie. Muž, jehož jméno tato značka nosí, už je pán pokročilého věku, konkrétně je mu bude za měsíc 71 let.. No co, u chlapů se takové věci zveřejňovat můžou! Během jeho života mu pod rukami prošlo obrovské množství světových modelek, kterým dokázal udělat s vlasama hotové zázraky. No a díky tomu by to měl být muž všeho znalý. Tudíž jsem doufala, že jeho vlasová kosmetika udělá zázraky také na mé hlavě.
Vybrala jsem si šampón s oranžovým srdíčkem, který je určen pro velmi suché a poškozené vlasy - protože buďme upřímní, v té době to pořád s mým vlasovým porostem nevypadalo úplně dobře. Samozřejmě je u nás dostupných…

Když jsou oba pod vobraz

My máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě. A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji! Problém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." ..No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmiňovaný vyrypu…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…