Když jsou oba pod vobraz

My máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě. A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji!

Problém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí.

"Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." ..No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmiňovaný vyrypuje a druhý to splachuje. Ve výsledku je docela klid. Horší je, když jsou oba opilí, jeden vyrypuje a druhý se chytne na lep...

...Tak jako tento týden na Halloweenské party. Kvůli tomu, abych se mohla i letos za něco namaškařit, jsem vytáhla milého do klubu, do kterého on zásadně nechodí. Pochopte to, metalista v tanečním klubu. První kroky celého osazenstva vedly jako pokaždé směrem k baru. A zde se od nás muž odpojil. My jsme se zbytkem střídavě blbli na parketě a střídavě postávali u baru. S rostoucím množstvím alkoholu v krvi ve mě rostla i má vzpurná povaha.. a žárlivost. Pokaždé, když jsem se podívala směrem k Bohémovi, tak tam postával s ženskou. A už jsem se v duchu začala napružovat. Když mu to vyčtu, určitě mi řekne, že si nemám na co stěžovat, protože šel do tohoto klubu jen kvůli mně, tak ať zklidním hormon.... /Poslední dva týdny poslouchám furt jen něco o téhle dámě a dneska s ní hodlá strávit očividně celý večer. Tak ať si tady teda teď randí přímo přede mnou. Opět poznámka na okraj - ta dáma je i má kamarádka a spolužačka a nikdy v životě jsem na ni nežárlila, ani s ní neměla žádný problém.. Ale mozek koupající se v chlastu je trochu problémový a má rád dramata. Muž samozřejmě z mých pohledů sršících blesky poznal, že je něco v nepořádku a přišel to řešit.. Taky už s mozkem obaleným alkoholem. Takže po chvilce našeho rozhovoru jsme začali být oba nepříjemní. A v tu chvíli se mezi nás VECPALA holčina, která si po mém příteli frčela v době, kdy jsme spolu začali chodit, takže moc velké sympatie k ní necítím (hlavně proto, že mu vyvolávala ve 4hodiny ráno, že se rozešla s přítelem). Naprosto utla naši konverzaci a vypadalo to, že zcela ignoruje fakt, že jsme nějakou vedli a že tam s Bohémem vlastně stojím. Tak to už jsem všechny poslala do patřičných míst a šla si po svých. Později jsem jí to s malým zadostiučiněním vrátila, když se bavila s mou kamarádkou a já si svou Krásku uprostřed jejich konverzace odtáhla pryč se slovy "Ty jsi moje kamarádka, ne její." *haha*

Jenže pořád ještě nebyl všemu konec, protože když se Bohém rozhodl opustit klub, šla jsem to s ním vyřešit ven, pěkně ručně stručně.  Tam to vypadalo následovně: já jsem plivala výčitky a Bohém se vztekal a všechna slova cedil skrz zuby, až jsem čekala, že mi jednu ubalí. Ale stejně jsem dál a dál provokovala. No a pak přišla osudová věta: "Já jsem tady šel jen kvůli tobě, normálně bych tady nikdy nevkročil, ale jsem tady s tebou." V tu chvíli se mi zatmělo před očima a přála jsem si, aby to nikdy nevyslovil.. Rozpustili jsme náš debatní kroužek jeden nasraný víc, jak druhý.

Když jsem poté o 2 hod později přišla domů, Bohém tam nebyl. Takže jsem žhavila dráty, kde jako je. Prej seděl v nonstopu (jasně, se kterou z těch svých borek jsi tam byl?.. to jsem nakonec neřekla, jen to mám stále v hlavě). Ale že už jde domů. A říkal to s naprostým klidem, mírným hlasem, úplně vychladlý. Ale v tu chvíli jsem se zase rozběsnila já. Přece tady na něj doma nebudu čekat jak nějaká pipina, až se milostivě vrátí. Tak jsem se sebrala a šla se ve čtyři ráno projít. Zima jako blázen, tma jako blázen, já opilá a ještě blázen *haha* No a to samozřejmě zas během chvilky žhavil dráty on, kde jako jsem. Ano, komedianti v italském filmu jsou proti nám nudní, jako účastníci funusu. Nakonec vše dobře dopadlo, doma jsme se šťastně shledali, ráno se probudili celkem střízliví a zcela vyklidnění.

Když jsem tento příběh pak vyprávěla v práci Party Girl, završila to větou: "Já jsem taky žárlivá, ale umím to spolknout. Ale když jsem opilá, je mi všechno jedno. Klidně udělám scénu před publikem. Posledně jsem třeba žárlila na to, že se baví se svou sestřenicí" Takže je mi to jasné. Nejsem v tom sama.