Přeskočit na hlavní obsah

Parfém, příběh vraha - Patrick Süskind





Jean-Baptiste Grenoulle je člověk s nejvyvinutějším čichem na světě. Na svět se už od narození nedívá očima, ale svým nosem. Jednoho dne k němu, skrz odporný zápach Paříže, pronikne nejkrásnější vůně, jakou kdy cítil. A když jde za pachem zjistí, že vůně patří rusovlasému děvčeti prodávajícímu mirabelky. Bez sebemenší pohnutky ji zabije a pak si co nepřesněji uchovává její úžasnou vůni v paměti. A od toho dne je jeho záměr jasný - musí vynalézt nejdokonalejší parfém na světě. Ale žádný parfém z květů nebo jiných plodů nebude ten nejlepší - ten musí vzniknout smícháním dokonalých vůní mladých pann. A tak začne Grenoulle systematicky vraždit nádherná děvčata, aniž by kdokoli přišel na pachatele - protože ačkoli on cítí všechno, svůj osobní pach nikdy neměl. A proto si pro sebe míchá parfémy, které ostatním voní jako nevinnost, zloba, láska.. A podle toho se k němu lidé chovají, aniž by dokázali pochopit proč. Nikoho nikdy nenapadne, že čichové smysly jsou pro člověka tak důležité.
Ovšem jednoho dne je Jean dopaden a odsouzen k popravě. To už je mu ovšem jedno, protože 25. dívka, kterou zabil, byla tou nejkrásnější. Kvůli Lauře tohle vše začalo a její smrtí to skončilo. Ve chvíli, kdy přijede na popraviště a tisíce lidí, kteří volali po jeho smrti, ucítí tu božskou vůni, dostanou se do agonie, při které věří, že spatřili anděla. Jean je zproštěn vinny a všemi milován. On se ovšem odebere na místo, na kterém se narodil, kde se také rozhodne zemřít. Protože jeho existence na tomhle světě, mezi lidmi, kteří se mu tak hnusí, je už naprosto zbytečná.

Příběh vraha je můj nejoblíbenější film, takže když jsem objevila tuhle knihu, neváhala jsem si ji z knihovny donést domů. Je skoro stejná, jako film, možná že film se mi líbil i o něco více, protože Ben, jenž hrál hlavního hrdinu, byl naprosto úžasně úchylný a svou roli zvládl bravurně! Každopadně, kniha je také úžasná, o tom žádná. A přirovnání autora P. Süskinda k E. A. Poeovi je naprosto trefné. Možná proto ten příběh tak zbožňuji!

Komentáře

  1. Děj tohoto filmu zní skvěle! Už delší dobu se chystám, že si ho stáhnu a podívám se na něj... a teď jsi mě na něj ještě víc navnadila. :D Takže využiju toho, že mám v září ještě poměrně dost volnýho času a zkouknu ho! :)

    OdpovědětVymazat
  2. viem isto že si o filme už písala a že ma už vtedy zaujal ale nikde na nete som ho nenašla ale teraz už musiiiiiim! :D

    OdpovědětVymazat
  3. Film jsem viděla několikrát, je vážně úžasný! Zajímavý originální děj a pro mě rozhodně smutný konec. Asi si přečtu i knížku :)

    OdpovědětVymazat
  4. Film i kniha jsou dokonalé!!!!
    Krásný den...Kat....

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Když jsou oba pod vobraz

M y máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě . A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji ! P roblém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." .. No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmi...

Plesy bývaly v minulosti výsadou šlechty

P ořád marně přemýšlím nad tím, který chytrák rozhodl, že plesová sezóna bude v zimním období - to byl určitě chlap. Já sice chápu, že když se chce člověk cítit jako v pohádce, tak k tomu potřebuje tu správnou zasněženou vánoční atmosféru... Ale chlapci, spadli jste někdy v zimě na ledu? Věřím tomu, že ačkoli jste měli pevnou zimní obuv, minimalně jednou v životě se vám taková nepříjemnost stala. A teď si představte, že my se musíme na takovém ledu udržet na 20cm jehlách - protože řekněme si to upřímně, balerínky jsou sice príma vynález, na který nedám dopustit, ale 98% žen chce jít na ples v pravých střevíčcích. Co kdyby totiž o půlnoci některá utíkala z plesu, aby ji náhodou zlá macecha nenachytala, jak trajdá někde mimo domov, zatímco má přebírat hrášek, a nechala na schodech balerínku? Princ by pak objížděl celé království s nějakou divnou botou, o které by ani nevěděl, z jaké strany ji dotyčné nasadit na nohu. A co kdyby ji nasadil špatnou stranou a čirou náhodou by padla jiné ...

Pokud Ti žena dá klíč od svého srdce, nepodceňuj to. Zitra by totiž klidně mohla vyměnit zámek.

J á bych strašně chtěla člověka, který mě bude mít rád, udělá pro mě všechno, budu s ním šťastná.. A já jsem ho kdysi potkala.. A najednou jsem ho nechtěla, najednou pro mě byl až moc hodný, milý.. otravný .. A proto často přemýšlím nad jedním faktem: Ženy s oblibou prohlašují, že chtějí muže, který se jim bude oddaně věnovat - milence, přítele nebo sobě rovného. Ale jakmile někoho takového mají, všechno zahodí kvůli prvnímu muži, který s nimi jedná jako s kusem hadru, je jedno, co jim dělá, pořád se k němu vracejí pro další dávku.. Naprosto se v tom vidím.. Opravdu my ženy potřebujem ty "hajzlíky", abychom se cítily spokojené? P okud ano, jsme tak trochu masochistky. Stále mi vrtá hlavou, jestli jsem tehdy nezahodila své štěstí. Na začátku října jsem poznala Vojáka, se kterým jsem se měla opravdu hezky. Po našem prvním rande jsem šla domů se srdíčkama kolem hlavy a těšila se na další. Hned po dalším rande zůstal na noc.. Byl chytrý, vtipný, hezký, dobře zajištěný, byl...