Přeskočit na hlavní obsah

Prázdná slova

Kolikrát už lidstvo zažilo těžké časy kvůli své naivní víře v slova? Myslím, že soutěž o nejlepšího demagoga by bezkonkurenčně vyhrál Hitler. A jak lidé dopadli, když mu uvěřili? Nebýt spojení většiny národů, se světem by to dopadlo velice špatně, byl by zdecimován a rozdrcen.
Přesně tak to teď dopadlo se mnou. Mým životem prošli dva obrovští demagogové - jeden z nich si své divadlo střihl dokonce několikrát. Když ho sehrál poprvé, myslela jsem si, že nejsem už nikdy schopna mu odpustit. Ale byla jsem.. Když to udělal podruhé,  nějak jsem si říkala, že si za to můžu sama a že na to kašlu.. Když to udělal potřetí, vzala jsem to s klidem, protože v průběhu těch několika představení jsem se proti jeho herectví obrnila a hlavně jsem v průběhu celého čísla nezapomínala na to, že to je jen hra.

Pak jsem potkala druhého takového, který měl herectví v popisu práce. Ale říkala jsem si "vždyť málo kdo si chce tahat práci do osobního života" - ou, trochu jsem se spletla a jsou i takoví workoholici, kteří žijí prací non stop, po celé dny a noci. Zvlášť, když na ni nachytají naivní blondýnky, jako jsem já.
Arogantní herci nejsou nic pro mě. A tak jsem si řekla, že bych se ráda podívala na novou hru s názvem "Budu dělat, že mi na ní záleží a nikdy jí neublížím" se starým hereckým obsazením, v hlavní roli Řidič s fialovýma majáčkama. Léta tréningu z něj udělala machra ve svém oboru a myslím, že je na dobré cestě k získání Oskara. A kvůli mně by mohli zavést ocenění "Nejdůvěřivější divák v dějinách lidstva". Protože jsem naplno vplula do jeho hry a zapomněla jsem, že nejsme v reálném životě, ale na jevišti. A najednou představení skončilo, světla se rozstvítila a já zjistila, že každý z nás stojí na jiné straně opony - na mé straně se mnou zůstala jen brutální bolest. Takhle nějak to dopadá s důvěřivým divákem, který zapomene, že sedí na představení. A musím uznat, že tohle bylo grandiozní představení, které musím ocenit potleskem. Pak se zvedám, odcházím a navždy zamykám divadlo, i s hercem uvnitř. Když se otočím a nahlédnu dovnitř okýnkem, ještě vidím, jak drží v rukou kousky mých roztříštěných iluzí a zlomeného srdce. Tohle byla derniéra a jeho představení už se nikdy nedočká své obnovy - upadne v zapomění..

Komentáře

  1. Hezky napsáno, líbí se mi ta metafora.... Pár takových herců mi životem také prošlo- hořká komedie....

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to je moc hezky napsáno! Bohužel to k tomu životu taky patří. Tak už žádní herci ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Strasne hodne moc se mi libi, jak se v te metafore ztracim...;D Opravdu krasne vystizeno :)

    OdpovědětVymazat
  4. S pár takovými "herci" už jsem se taky bohužel setkala...
    Moc ti přeju, aby ten další/budoucí byl jiný a aby jsi si tímto nemusela znovu procházet. ;) Už by jsi si to zasloužila.
    Jinak se mi moc líbí, jak jsi článek napsala. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Velice zajímavý článek :-)
    Napadlo mě, že kdybych v hlavě vlastnila virtuální databázi ČSFD jen pro ty "své" herce... jaké profily bych jim asi sepsala? A kolik dala %? :-))
    Hezký večer přeju...
    Bebe

    OdpovědětVymazat
  6. Ty první dva odstavce znám. Jeden demagog mi takhle divadelNIČIL4 roky, snad každý měsíc, ale byla jsem mladá a blbá. Teď poznám tyhle herce už od pohledu a vyhýbám se jím několikametrovými oblouky.

    OdpovědětVymazat
  7. to prirovnanie si použila veľmi dobre len je smutné že takto to často krát fakt funguje vo vzťahoch ako jeden grandiózny herecký výkon za druhým a mne je miestami až zle z toho ako vidím pár o ktorom viem, že jedenn z nich tú oddanosť a zamilovanosť hraje veľmi dobre aj keď pravda je úplne niekde inde... ale musím sa priznať aj ja som už jedno divadlo s jedným hercom vo vnútri zavrela .. aj keď herca hrá doteraz ale ja už ani cez to okienko nenakukujem

    OdpovědětVymazat
  8. Krásně napsáno.. Musela jsem si občas pokývat hlavou a přemýšlela jsem, s jakými herci jsem se v životě setkala já.. Nebylo jich málo a určitě ještě nejsme u konce.. Představení totiž teprve začíná..
    Posílám sílu!

    OdpovědětVymazat
  9. Moc krásně napsáno. Donutilo mě to přemýšlet o tom, jací herci prošli životem mně.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: Franck Provost Paris shampoo

Díky drogerii Rossmann je ta naše malá zemička zase o něco víc světovější. Proto tam tak ráda chodím (teda teď tam chodím hlavně proto, že sbírám bodíky na plyšáka a hrníček s Bezzubkou *haha*). Ale zpět k tématu - před pár měsíci se v Rossmannovi poprvé objevila vlasová kosmetika značky Franck Provost, která byla doposud dostupná pouze ve Franckově rodné domovině, jíž je Francie. Muž, jehož jméno tato značka nosí, už je pán pokročilého věku, konkrétně je mu bude za měsíc 71 let.. No co, u chlapů se takové věci zveřejňovat můžou! Během jeho života mu pod rukami prošlo obrovské množství světových modelek, kterým dokázal udělat s vlasama hotové zázraky. No a díky tomu by to měl být muž všeho znalý. Tudíž jsem doufala, že jeho vlasová kosmetika udělá zázraky také na mé hlavě.
Vybrala jsem si šampón s oranžovým srdíčkem, který je určen pro velmi suché a poškozené vlasy - protože buďme upřímní, v té době to pořád s mým vlasovým porostem nevypadalo úplně dobře. Samozřejmě je u nás dostupných…

Když jsou oba pod vobraz

My máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě. A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji! Problém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." ..No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmiňovaný vyrypu…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…