Prázdná slova

Kolikrát už lidstvo zažilo těžké časy kvůli své naivní víře v slova? Myslím, že soutěž o nejlepšího demagoga by bezkonkurenčně vyhrál Hitler. A jak lidé dopadli, když mu uvěřili? Nebýt spojení většiny národů, se světem by to dopadlo velice špatně, byl by zdecimován a rozdrcen.
Přesně tak to teď dopadlo se mnou. Mým životem prošli dva obrovští demagogové - jeden z nich si své divadlo střihl dokonce několikrát. Když ho sehrál poprvé, myslela jsem si, že nejsem už nikdy schopna mu odpustit. Ale byla jsem.. Když to udělal podruhé,  nějak jsem si říkala, že si za to můžu sama a že na to kašlu.. Když to udělal potřetí, vzala jsem to s klidem, protože v průběhu těch několika představení jsem se proti jeho herectví obrnila a hlavně jsem v průběhu celého čísla nezapomínala na to, že to je jen hra.
Pak jsem potkala druhého takového, který měl herectví v popisu práce. Ale říkala jsem si "vždyť málo kdo si chce tahat práci do osobního života" - ou, trochu jsem se spletla a jsou i takoví workoholici, kteří žijí prací non stop, po celé dny a noci. Zvlášť, když na ni nachytají naivní blondýnky, jako jsem já.
Arogantní herci nejsou nic pro mě. A tak jsem si řekla, že bych se ráda podívala na novou hru s názvem "Budu dělat, že mi na ní záleží a nikdy jí neublížím" se starým hereckým obsazením, v hlavní roli Řidič s fialovýma majáčkama. Léta tréningu z něj udělala machra ve svém oboru a myslím, že je na dobré cestě k získání Oskara. A kvůli mně by mohli zavést ocenění "Nejdůvěřivější divák v dějinách lidstva". Protože jsem naplno vplula do jeho hry a zapomněla jsem, že nejsme v reálném životě, ale na jevišti. A najednou představení skončilo, světla se rozstvítila a já zjistila, že každý z nás stojí na jiné straně opony - na mé straně se mnou zůstala jen brutální bolest. Takhle nějak to dopadá s důvěřivým divákem, který zapomene, že sedí na představení. A musím uznat, že tohle bylo grandiozní představení, které musím ocenit potleskem. Pak se zvedám, odcházím a navždy zamykám divadlo, i s hercem uvnitř. Když se otočím a nahlédnu dovnitř okýnkem, ještě vidím, jak drží v rukou kousky mých roztříštěných iluzí a zlomeného srdce. Tohle byla derniéra a jeho představení už se nikdy nedočká své obnovy - upadne v zapomění..