Kdybys mohla změnit jeden den ve svém životě - který by to byl?
Žádný.
Tvůj život je tak dokonalý, že nechceš nic měnit?
Ne. Můj život je krásný a já si nemám na co stěžovat, přestože jsem už několikrát pořádně padla na hubu, přestože mě hrozně moc lidí zklamalo.. Přesto bych nic neměnila - protože můj život je takový, jaký být má.
Tenhle imaginární rozhovor jsem dnes vedla sama se svým druhým já (ano, jsem tak trochu magor). To proto, že jsem přemýšlela, jestli jsem neudělala před pár měsíci chybu, když jsem si do života pustila takové lidi, jaké jsem pustila. Ale ačkoli mi ti lidé ublížili a nebo vím, že ublíží, pokud je nechám, stejně bych to nechtěla změnit. Protože já zastávám ten názor, že vše, co se stalo, tak se stalo z nějakého důvodu a stát se mělo.
Před rokem jsem ztratila člověka, který pro mě byl celý svět. Ale přesto, i kdybych to mohla změnit - zkusit udělat něco pro to, aby se to nestalo - tak to neudělám. Sice mi bylo strašně, ale zároveň jsem díky tomu získala sílu překonávat spoustu dalších takových nástrah. Z dalšího rozchodu už jsem se sbírala rychleji. A když jsem pak potkala člověka, kterého jsem měla moc ráda a on mě jen sprostě využil, na pár týdnů mě to dostalo, ale i z toho jsem se dokázala vzpamatovat. A dokonce mu čelit, kdykoli ho potkám. Všechno, co se mi v životě děje, mě nějak formuje. Abych byla lepší a silnější.
Mám takové tušení, že se brzy budu muset zase rozloučit s člověkem, který pro mě hodně znamená. Dokonce mu budu muset říct sbohem, aniž bych to chtěla. Ale vím, že to zvládnu, protože už jsem to několikrát udělala. Už jsem se naučila snášet bolest a chápat, že někdy musím udělat těžké rozhodnutí, abych byla spokojená a aby to bylo správně. Protože věřím, že i tohle bude mít svůj důvod. Uvolním místo ve svém životě pro někoho, kdo si bude vážit toho, že v něm může být.. Protože vím, že někteří si toho teď neváží.
Chvíle, které jsem prožívala v minulosti, mě naučily se smát, plakat, nevzdávat se a poznat, co je pro mě nejlepší. A proto bych ani jeden den nezměnila - mohla by mi teď chybět ta zkušenost, kterou bych potřebovala ke správným rozhodnutím.
Změnili byste něco na svém životě?
Jsi silná :) Já taková nejsem, své trápení vzniklé jedním jediným dnem bych si s klidem v srdci odpustila, bohužel :)
OdpovědětVymazathttp://french-mistake.blog.cz/
Skvělý článek, asi máš pravdu, všechno se děje z nějakého důvodu :-) máš skvělý blog a vypadá to že jsi i skvělá holka, teda podle toho jak píšeš, doufám že budeš mít v životě štěstí a že poznáš už jenom lidi, co tě nebudou trápit, aby jsi se jimi nemusela zabývat :-)
OdpovědětVymazathttp://mishistorias.blog.cz/
můj názor na to víš, protože jsi ho u mě na blogu četla:)
OdpovědětVymazatmáme takový stejný názor:)
taky jsem ztratila člověka, na kterým mi hodně záleželo, ale bohužel, tak to bývá.
obdivuji tě, že jsi to tak zvládla, taky bych chtěla být tak silná. musím se více snažit:)
Mluvíš mi ze srdce. Myslím si, že si některé věci musíme prožít, abychom se z nich mohly poučit a posunout se dál. Snažím se přijímat bolest pokorně a brát si z toho jen to nejlepší. A když mě něco hodně bolí, říkám si, že to má jistě svůj smysl, i když ho v tu danou chvíli ještě nevidím. A tak bych neměnila jediný den svého života, i když na rovinu přiznávám, že některé věci bych si nikdy znovu nechtěla zopakovat a znovu prožít. I přesto, že si myslím, že jsem kdysi nechala odejít ze svého života nejlepšího člověka a dodnes si občas říkám, jaké by to bylo, kdybych se byla bývala rozhodla jinak.
OdpovědětVymazatS tímhle souhlasím..taky si myslím,že všechno se děje z nějaké důvodu a razím heslo ,že vše zlé je k něčemu dobré. jinak moc ti děkuju za tvůj komentář u mě na blogu ♥ pokouším se na věci nahlížet pozitivněji. =)
OdpovědětVymazatJsi dost silná osobnost a takové lidi dost obdivuji, že přesto ač to v životě nemají nijak lehké, tak jdou dál a snaží se jistým způsobem žít.
OdpovědětVymazatwww.una-vez-mas-la-anorexia.blog.cz
www.fitzdravyzivot.blogspot.cz
Máš to krásně napsané :)) je vidět, že už sis prošla hodně zážitky a to z tebe udělali silnou osobnost... Já bych taky žádný den neměnila - ani den, kdy se ke mě otočili všichni zády... Posilnilo mě to, dalo mi to něco do života... Udělalo to z té holky mě... Protože všechny mé zážitky - radosti i strasti - mě udělali takovou, jaká jsem... A za to jsem ráda :)
OdpovědětVymazatMyslím, že každého minulosť ovplyvní. Či už v pozitívnom, alebo negatívnom smere. Oba smery nám ale dodajú silu. Stávame sa odolnejšími. Učíme sa na vlastných chybách, ale aj na chybách cudzích. Či by som niečo zmenila vo svojom živote? Odpoviem ako ty - nie. Verím tomu, že všetko sa deje z nejakého dôvodu a nie iba náhodou. :)
OdpovědětVymazatNezbývá než souhlasit. Co bychom byli bez svých zkušeností, ať dobrých či špatných?
OdpovědětVymazatA když jedny dveře zavřeme, otevřou se další. A za nimi něco lepšího... :-)
Každé bolístko na duši posiluje náš charakter. Nejhorší je klást si otázky: „Proč zrovna já musím se tak trápit?“ Život nejsou jen bláhové bezstarostné úsměvy, ale i slzy. Nerezignovat, ale brát trápení jako výzvu, že na to máme, abychom se s osudem poprali, i když nám do vínka sudičky nenamíchaly ty správné karty.
OdpovědětVymazathttp://missalexy.blogspot.cz/
Krásně napsané. Jen mám pocit, že u mě to takhle přesně nefunguje. I když je fakt, že úplně první rozchod byl asi ten nejbolestivější a nejnesnesitelnější.
OdpovědětVymazatmáš úplnu pravdu :) aj navzdory tomu že som strašný pesimista soom sa uz tiež naučila že presne takto by sa mali brať veci, či už zlé či už dobré.. nedávam tomu nejaký hlbší zmysel ani neverím na osud a tak poobne ale verím že chyby a bolesti človeka formujú viac ako tie dobré veci a že vďaka ním sa dokážeme poučiť a tiež by som nič nevrátila aj keď ma veľa vecí v živote už zabolelo ..
OdpovědětVymazatKdybych mohla vrátit čas a něco změnit, vrátila bych ho. Skutečně bych chtěla něco změnit. I když netvrdím, že můj dnešní život je špatný...
OdpovědětVymazatMoje kolegyně tvrdívala - co tě nezabije, to tě posílí. Měla pravdu, i když se nám něco zdá být nesnesitelné a bolestivé a ponižující a smutné, všechno tohle nás někam posouvá.
Přesto, kdybych mohla vrátit čas a něco změnit, udělala bych to. I kdybych se dostala jinam než jsem teď... i s rizikem, že by mě ani nenapadlo začít psát na blogu, i s rizikem, že bych nepoznala lidi, jaké jsem poznala.
A dokonce i s rizikem, že ani ta změna by nemusela dopadnout dobře, přesto bych to riskla.