Odpouštíme do té míry, do jaké milujeme

Ačkoli miluji rána, kdy mě budí sluníčko, 24. prosince se mi to vůbec nelíbilo - venku to vypadalo, jak na Velikonoce a ne Vánoce. Já chápu, že těch křesťanských svátků je tolik, že téměř nikdo nemá šanci si je zapamatovat, ale aby si je pletlo i počasí?
S Nejmilovanější jsme slavily Vánoce už od rána u Zlatovlásky a následně Lotranda a Zubejdy. Dostala jsem krásnou Karcoolkovskou čepičku, protože těch není nikdy dost! Ve které se velice líbím i mé stále kritické matce. A taky naušničky Hello Kitty, protože ani kočiček není nikdy dost. No a když byly ty svátky, tak jsme už od rána pily vínko. S tím jsme pokračovaly i odpoledne, protože s dobrým nápojem se na Ježíška lépe čeká.
A co že mi to naježil? Všechno, co jsem si nakoupila - ano, tak jsem se to dopracovala.
Nejvíce jsem se těšila na nový mobil - Nokia lumia 630 v zeleném kabátku. Škoda, že mi nikdo neřekl, že teď už se dělají i MicroSIM karty a tudíž moje sto let stará babička se tam prostě nenacpe, i když jsem se o to svou velmi jemnou ručkou pokoušela dost dlouho. A jelikož jsem v některých věcech horší jak dítě, v tu chvíli jsem měla zkažené Vánoce. Co z toho, že za pár dní jsem mohla jít do Vodafonu, kde by mi ji ořezali, já chtěla funkční mobil hned!! Ten chlap, který mi v takových věcech vždy radil, mi prostě někdy chybí...

Naštěstí jsem letos poprvé s mýma slečnama vyrazila pět vánoční koledy k našemu obr stromku, co máme na Návsi. A ty si dovedly svého bratrance, který byl donucen z mé velké simky udělat micro simku - ale až následující ráno, kdy z něj aspoň trochu vyprchala ta piva, slivovice, svařák a šampáňo. Takže já měla americké Vánoce a byla jsem spokojená až 25.12. Taky jsem byla jako americké dítko, které nemohlo dospat a už po deváte jsme Zachránci klepaly na dvířka, že jsme "tam s tou simkou". Označení Zachránce si pro tenhle článek vysloužil hned ze dvou důvodu - tím druhým byla záchrana před mou slabou vůlí a porušením předsevzetí NIKDY SE UŽ DOBROVOLNĚ NEVIDĚT s Kecalem. Protože na Štědrý večer se projevila má slabost pro něj a ve chvíli, kdy jsem zjistila, že jsem se dostala se svým mobilem do úzkých, byl jedným člověkem, kterého jsem prosila o pomoc. Samotnou mě to vyděsilo, protože jsem myslela, že bez jeho pomoci jsem se už naučila žít. Kdyby mě aspoň poslal do prdele po tom, co jsem se s ním par minut před tím tak pohádala. Ale on zas dělal vše proto, aby mi pomohl. Díkybohu za Zachránce, který mě svedl ze špatné cesty.

Pokušení se ale jen tak snadno nevzdává - o tom jsem se měla přesvědčit 25. prosince. To je den, který trávíme celá rodina pohromadě u babičky. Většinou je to také den, kdy se během půlhodiny všichni pohádáme - letos se stala vyjímka a vše proběhlo v klidu. "Děcka, já myslela, že nepřežiju Vánoce. Beru prášky na nízký tlak a tak se mi motala hlava, že jsem myslela, že mám infarkt a umřu.. Ještěže máme ten přístroj na měření tlaku, furt jsem se měřila.." "Baterky během dvou dní v prdeli."
Teta mi dovezla tašku, ve které byly tři dárky. V prvním balíčku byl vzkaz psaný velmi známým písmem, ačkoli jsem si vůbec neuvědomovala, odkud je známe. Taky jsem nad tím ani nepřemýšlela, protože jsem se hned vrhla po dárku - tričko Skillet s růžovým lvem. Kdo mi to dal??? Kdo mi splnil můj velký sen mít tričko Skillet??? "No kdo věděl, že ho tak moc chceš. Čí je to písmo." Znala jsem to písmo, protože jsem ho vídala šest let - písmo Kecala. A při otevření dalšího dárku na mě vykouklo druhé triko Skillet.. Dvě trika Skillet přímo z Ameriky!! Tentokrát jsem pokušení neodolala a napsala mu, že je nejlepší na světě. Vidíte, takhle si mě dokáže člověk jako on koupit. Naštěstí hned umí udělat také všechno proto, aby tuhle koupit rozmetal. Stejně tak pocit, že mi chybí a že bych chtěla vrátit dobu, kdy jsem byla s ním. "Čím víc se obhajuje, tím víc se potřebuje obhajovat."
Co se týče mobilu, jsem s ním spokojená. Bála jsem se Windowsu 8, ale zatím si jakž takž rozumíme, jen se do toho musím trochu dostat. Skillet trička miluji! Stejně tak miluji historické knihy z počátku 20.století, které jsem dostala od svých slečen. V kozačkách až nad kolena mi bude dobře, i když budu letošní zimu opět nosit často sukně. A koženou bundu vytáhnu na Master of rock 2015, který mi Ježíšek zajistil lístkem. Do té doby využívám všechny přípravky od Avonu, abych byla i mezi ghotic lidma nejkrásnější. I když si pod černé oblečení nezapomenu dát svůj růžový setík spodního prádla, které bylo pod stromečkem taktéž ukryto. Ale to vše je ještě daleko. Co ale není daleko je Silvestr, který budu letos opět trávit se svýma úžasnýma miláčkama, nově ve svém nejmilovanějším městě, s mým Princem... Tak uvidíme, co nám přinese rok 2015 - protože to, co přinesl 2013 a 2014 jsem absolutně nečekala.