Přeskočit na hlavní obsah

Škrtni zápalkou, a já tě spálím na popel

 
Myslím, že už jste všichni stihli přijít na to, že jsem velmi povrchní člověk. Možná proto mám takovou smůlu na chlapy. Mně nestačí normální hodný kluk.. Já potřebuju, aby to byl opravdu krásný chlap. "Když už mám s někým být, tak ať se na to dá aspoň dívat." 
A jsou dvě věci, které musí mít můj přítel krásné. První, a ta méně důležitá, jsou ruce. "Jak jako ruce? Dlaně, paže, lokty nebo co?" - "Nevím, prostě ruce." 
Kluk musí mít krásné prsty. A nevadí mi, když má třeba okousané nehty - najednu stranu se mi to možná i líbí víc, protože je to takové chlapské. A taky proto, že Tatínek si kousával/kouše nehty a stejně měl dokonalé ruce. Radši beru okousané, než nějaké podlouhlé, které se očividně dlouho nestříhaly. Taky by neměl mít ruky jako špejličky, ale nějaké to maso by na nich mohlo být.. Nemusí to být žádný svalovec, ale pěkně vytvarované silné chlapské ruky, které dokáží obejmou v těžkých chvílích, no není to krásné?
A druhý důležitý faktor, na který se zásadně dívám, jsou zuby. Kluk může být krásný jak chce, ve chvíli, kdy nemá hezké zuby, tak jej nechci. Jsem na to strašně ujetá, ale vím, jak dokáže člověka změnit hezký úsměv. Například o Princi stále prohlašuji, že bych mu za jeho úsměv odpustila i vraždu. A co vím z doslechu, tak nejen já, všechny stále básní o jeho úsměvu. Pro jeho budoucí zaměstnání právníka je tohle myslím jedině plus. Když se na mě nějaký kluk krásně, přirozeně usměje, tak má jeden giga plusový bod k dobru. Je to pro mě mnohem víc, než když zkouší nějaké tríčky a snaží se mě sbalit skrz řečičky.
Ty na mě už dávno neplatí, zvláště po mém životním setkáním s Taťkou a Falešným. Ve výsledku jsem zjistila, že ačkoli už jsem přestala být naivní a neskočím jen tak někomu na špek, trochu mi to i ublížilo. Protože teď nedokážu věřit absolutně nikomu. Když popisuju své romantické večery z plesů (o tom třeba v dalším článku) mé dívčí komisi, všechny jsou unešené, ale se mnou to už vůbec nedělá to, co by mělo. A to jen proto, že čekám na chvíli, kdy se něco pokazí a já zjistím, že to není skutečné. Jsem princezna, která vypadla z pohádky a nedokáže se do ní dostat zpět, přestože se ji tam Princ snaží zatáhnout. Strašně moc doufam, že se bude snažit i nadále a co nejvíc a nakonec se to podaří a já tam budu zase zpátky.. Protože, co by to bylo za smutnou princeznu bez pohádky.. Jak bych se pak mohla stát královnou? "Nemůžeš být královna, když jsi princezna. Zas nemůžeš mít všecko." - "Ale z princezen se stávají královny." - "Ale to jim musí někdo království dát... Asi budem muset nějaké dostat." Takže pokud získám pohádku, možná dostanu i celé království s princem s krásným úsměvem.


Komentáře

  1. Děkuji za přání Nellie! Vynasnažím se je obě proměnit ve skutečnost ;)

    Nestyď se za to, že se ti líbí fyzicky hezcí kluci. :DD Však toto je nám ženám přeci historicky přirozené (a to víš určitě lépe než já, milá archeoložko ;) Hele já si frčím na vysokejch černovlasejch s velkým frňákem a rukama, a rozhodně z toho výčitky nemám. Naopak mi to usnadňuje vybírání ;) neztrácím čas s blonďákama :DD

    OdpovědětVymazat
  2. Černé zuby se nelíbí? Podle mě ujdou. :D

    OdpovědětVymazat
  3. Samozrejme že najdôležitejšia je povaha a charakter ale ked už ide o fyzické vlastnosti, predsa musí nas aj priťahovať a byť nám sympatický že:) ked už ide o ne tak mám tiež rada ak má muž pekné ruky, také tie mužské , nemusia byť svalnaté ale mužské a žily na rukách sa mi páčia uplne že najviac:)
    A úsmev prirodzený samozrejme, proste musí ťa dostať :)

    OdpovědětVymazat
  4. Uprednostňujem charakter, no samozrejme že nejaké tie plusy a mínusy má aj vzhľad. Ja si dávam záležať na očiach. Keď má chalan pekné oči /na farbe nezáleží/ tak to má takmer vyhrané, haha :D
    Pekný post
    http://liviaurban.blogspot.sk/ :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: lak na vlasy Cien professional

Nutno předem poznamenat, že laky na vlasy příliš nepoužívám. Většinou je mám od toho, aby si " přilepila " odstávající části baby vlásků k hlavě nebo zamezila jejich nenápadnému vytrčení se z účesu. Pro tento účel je dostačující jakýkoli lak na vlasy. Jednou za čas ale udělám náročnější zátěžovou zkoušku - navlním vlasy a požaduji, aby mi navlněné vydržely celý den, aniž bych na ně musela vystříkat celý flakon laku na vlasy. Nechci si z vlasů dělat nepohyblivou paruku - potřebuji, aby se vlasy hýbaly, dýchaly, ale zároveň na nich vydržely hezké andělské lokny. Cien professional lak na vlasy s keratinem - pro větší objem. Mnou recenzovaný lak na vlasy má vol. 3 . Já většinou používám 4 nebo 5, takže tohle pro mě byl docela nízký kalibr - a musím poznamenat, že se asi zase vrátím k vyšším číslům, protože trojka mi vlny rozhodně neudržela ani pár hodin. To jen tak mimo, pro lidi, kteří mají stejné požadavky jako já. Co ale tento lak opravdu slibuje? Ud

Když miluješ, tak celým srdcem

Myslím, že je na čase napsat další oslavný článek.. M oje mamka minulý týden oslavila čtyřicetiny - ano, jí je čerstvých 40, mně čerstvých 22 - měla mě, když byla ještě veeeelmi mladá. Vlastně, kdybych se pomamila, měla bych v tuhle chvíli už skoro pětileté dítě (prooooč jsem se nepomamila?) V iděli jste seriál Gilmorova děvčata ? Já ho teď sjíždím pravidelně od začátku do konce a musím konstatovat jednu věc - jsem jedna z mála lidí, kteří nemusí závidět úžasný vztah Lorelai a Rory - protože já si celý život tenhle vztah prožívám. K dyž bylo mamce tolik, kolik je teď mně, musela opustit mého otce - po velmi těžkých chvílích, které jsme si s ním prožily - on život s alkoholikem není peříčko. Ve 22 letech zůstala sama se čtyřletým dítětem - a přesto mi nikdy nic nechybělo a byla jsem šťastné děcko, jako všechny ostatní, které měly rodinu úplnou. Samozřejmě hrozně moc vděčíme také babičkám a dědečkům, kteří pomáhali, jak jen se dalo. Stejně ale nepřestanu nikdy obdivovat mamku za

Sex bez lásky je jako drink, který nijak nechutná, ale uhasí žízeň

V e 14letech jsem potkala svou pravou lásku.. Teda, tehdy jsem si to aspoň myslela. Má pravá láska trvala 6let a poté skončila tak, jak všechny pravé lásky dvou puberťáků končí. Každopádně to byl logicky první kluk, se kterým jsem se vyspala. No a šest let jsem žila v domění, že to taky bude jediný.. Loni v srpnu jsem dostala na výběr- buď vyzkoušet i něco jiného a nebo být až do smrti v celibátu (to jsem samozřejmě nemohla tušit, že se s Jediným vyspím za půl roku zase) . No tak, nejsem magor a vybrala jsem si samozřejmě možnost A . Spíš bych řekla, že se mi splašily hormony a já jsem chtěla dohnat to, co jsem nestihla v pubertě. Přišly jednorázovky. Všechny byly se vším všudy - tedy párty, alkohol, opilost, žádný kondom, stresy z těhotenství ... No, chtěla jsem si to užít do poslední kapky. Loni na Silvestra to dospělo ke svému vrcholu a já se vyspala s člověkem, kterého jsem vůbec neznala (a ještě jsem ho, chudáka, ani nenechala udělat se - taková jsem byla mrcha myslící jen na