Let's not fight, i'm tired, can't we just sleep tonight?

 Každý člověk, kterého v životě potkáme, v nás zanechá nějakou stopu. Vzpomínku na chvíle, které jsme s ním prožili, jak jsme se cítili, jak to cítíme teď. Moc často si to neuvědomujeme, ale kdykoli se s někým setkáme, byť jen na chvilku, můžeme tímhle setkáním ovlivnit jeho postoj a myšlení v budoucnosti. Pokud se na mě někdo na ulici usměje, zpříjemní den nejen mně, ale také někomu dalšímu - protože s pozitivní náladou se poté budu i já usmívat na ostatní. Pokud bych se plácala v učivu a někdo mi nabídl pomoc - ovlivní tím například mé další úspěšné kroky ve studiu. Pokud potkám pejskaře, jak si venčí svého mazlíčka a nemá ho pod kontrolou a on mě nedejbože kousne - může tím ovlivnit můj následný strach ze psů .. A tak bych mohla pokračovat do nekonečna. Všichni lidé se navzájem ovlivňují a nemusí se ani znát..

Když mi dokáže změnit život nějaký neznámý no name, jak moc můj život ovlivňují lidé mi nejbližší?
Ačkoli to tak nevypadá, opět mířím k mému nejoblíbenějšímu tématu - partnerské vztahy (já vím, jsem drbna a občas prostě prokecnu poentu moc brzy, za to se omlouvám)!

Do svého prvního vztahu v patnácti jsem spadla nečekaně. Naivní holčička, která si vysnila tolik pohádek, že by se jí všechny nemohly splnit ani za tisíc let. Přesto věřila, že se jí splní. Láska hory přenáší, láska je všemohoucí, láska je všude, když už v nic jiného, věřila jsem v lásku. Po pár letech se ukázalo, že můj ex přítel věří v tu samou nekonečnou lásku - ale s jinou modrookou blondýnkou. Nu což, nebudem zoufat, já se také dočkám svého nového vysokého modroočka. Nedočkala jsem se vysokého, ale modroočko to byl. A opět nečekaná láska (pokud se to tak vlastně dá nazývat) - spíše to byla náhlá zamilovanost. Vše šlo pomalu, ale i tak jsem byla ochotna začít připouštět, že jsem schopná sdílet svůj partnerský život i s někým jiným, než Vysokým. Nakonec se ukázalo, že Nový to má asi trochu jinak a dokáže se mě vzdát při první možné příležitosti.
Možná za to mohla má následná kolísající nedůvěra v nový vztah - vrhla jsem se do starého a přesvědčovala se, že to bude o něčem jiném. CHA! Nebylo.. Stačila další blondýna a nejistota byla zpět. Zhrzená a nešťastná, vrhla jsem se z neštěstí do absolutního průseru, který mě ovlivnil téměř nejvíc. Přišel Princ, který začal probouzet mou dřímající víru v pohádky - a okolí ho v tom velice podporovalo. A tak se stalo, že jsem naletěla prachobyčejnému pacholkovi, který se za Prince převlekl - moc dobře znal dívčí naivní sny. To byla doba, kdy se veškeré mé iluze rozbily a ani jsem si to neuvědomila.
Od téhle chvíle jsem přestala věřit možnosti navázat obyčejně nádherný partnerský vztah. Když se pak objevil někdo, kdo by se mnou ten vztah zřejmě chtěl rozjet, zabrzdila jsem tento kočár, tvořený jen velkou nejistotou, hned v počátku. Nebyla jsem připravena věřit. Potřebovala jsem čas...
Můj čas hojení nabyl svých prvních velkých úspěchů. Dokázal mě okouzlit někdo, od koho jsem to naprosto nečekala. Možná proto, že mi připomněl jednu pohádkovou postavu - rytíře na (černém) koni. Ne tím, že by bojoval, nosil zbroj, soutěžil s ostatními o mou náklonost.. ale tím, že ukázal romantickou duši. Ukázal, že existuje ještě někdo další v dnešní době, kdo se nechá okouzlit. A i přes to všechno jsem v tom hledala nějakou sakra velkou chybu. Protože, buďmě upřímní, v mém případě se ta chyba vždy vyskytne..
Někteří jsou poháněni touhou dostat se skrz mé řádky na obrazovky všech, kteří mě sledují .. Někteří se ode mě nedokáží odprostit i když vědí, že zároveň nemohou být se mnou.. Někteří jsou moc rozmazlení, aby pro vztah hnuli prstem.. A co Rytíř, do které skupiny se řadí? Zřejmě vytvořil svou vlastní - někteří jsou ohromeni mou slupkou, ale netouží se dostat pod ni... Čím víc skupin se bude tvořit, tím víc má víra v pohádky bude umírat.