Tak jsem se konečně dokopala sepsat poslední část Mastersu (taky bylo na čase, když už je to měsíc zpět). Takže asi si ani nebudu pamatovat všechny souvislosti. Na tomhle dni už bylo znát, že na nás jde trochu únava, protože jsme se každou chvilku rozdělovali a všichni častěji seděli u stánků, než v publiku. Naše banda jela hned někdy kolem 11.00, ale po zážitku ze soboty, kdy se mi na 11.00 nechtělo vstávat, jsem slíbila, že za nimi přijedu později. Dojela jsem kolem 14.30, kdy zrovna končili Harlej. A ve 14.50 začínali Lacrimas Profundere, na které jsem se šíleně těšila, protože jsme se všichni shodli, že Rob má uplně stejný hlas, jako Ville Valo a dokonce hrají uplně stejný styl, jako HIM. Navíc se mi Rob hrozně líbí (ačkoli má brutálně křivé nohy). Stály jsme s Pizizubkou v prvních řadách, protože bylo docela horko a moc lidí tam zatím nebylo. Povedl se mi i takový neplánovaný vtípek, kdy jsem Přítomnému napsala, že si jdu poslechnout "své milované himáčky". A aniž bych to čekala, tak v půlce koncertu LP mi někdo do ucha zezadu zašeptal: "Tohle jsou Himáci?" Říkám, že jo, přece to slyší ne?! A on "A oni si změnili jméno?" a já říkam, že jo. A všechno jsem to myslela ze srandy, aniž bych tušila, že mi to Přítomný žere i s navijákem. A po pár písničkách mi říká "A kdy budou hrát něco známého?" To už jsem to nevydržela a hrozně jsem se smála. Chudák, se tak honil, aby stihl HIM a oni nakonec ani nevystoupili. Ale LP byli fakt boží.
Pak jsme šli všichni na malinovku, protože bylo šílené horko a ani se nám nechtělo pít alkohol. No, ale po malinovce jsme si to rozmysleli a dali si rum s colou. Teda, kromě Přítomného, který byl sanitkou, kterou měl jen tak půjčenou. "Mohl bych si tady někde nechat auto?" - "Jaké?" - "Sanitku." - "Ty vole, ty nemůžeš nikdy přijet něčím normálním, že?" A jak bylo vedro, tak jsme během chvilky objednávali další.
Pak se od nás Přítomný oddělil a my si šli poslechnout Arkonu - s tím, že to polovina našeho osazenstva vzdala a šli do auta. Já jsem si tam pro "změnu" sedla doprostřed hlediště na zem a strašně mě bavilo sledovat lidi kolem, jak tancují dupáčky a správně rusky jančí. Kdo z vás totiž Arkonu nezná, tak je to ruská metalová skupina, která spojuje prvky folklóru (často se v písničkách vyskytuje flétna) s death metalem. Další zajímavostí je fakt, že zpěvačka Masha v písních střídá čistý zpěv s growlingem. Jak už jsem několikrát psala, chrchláky nemám ráda, ale Masha je strašně skvělá a moc se mi tahle skupina líbí - i na podiu byli úžasní.
Hned po nich hrála Sonata Arctica, jejichž písničky jsem neměla zas tak zmáklé, protože je moc neposlouchám, ale mají takové melodické písně a navíc jsou z Finska, tak jako moji milovaní The Rasmus, že mi bylo jasné, že mě budou hrozně bavit. A nespletla jsem se, byla to paráda!! To mi připomíná, že musím projet jejich diskografii a postahovat písničky. Takže vám sem nedám nějakou mou oblíbenou, spíš první, na kterou jsem narazila ..
Pak už přišli na řadu má srdcovka Gamma Ray. Tuhle německou power metalovou skupinu poslouchám už od malička, kdy frčela za časů mé mamky a taťky. Dokonce písnička, kterou vám sem dávám (a kterou samozřejmě nezahráli), mi bude hrát na pohřbu (snad si už aspoň jeden člověk pamatuje její název a snad mě zrovna on přežije, haha). Zpěvák Kai (stejně jako zbytek skupiny), už sice není tak mladý, jak si ho pamatuji (taky už má přes 50 let), ale hlas má pořád stejně úžasný. Opět mě celá grupa opustila (teda spíš já je, protože jsem odmítla zmeškat byť jedinou písničky GR), ale chvilkama si mě hledal Taťka Šmoula, nebo Přítomný. Nakonec mě ale nemohl najít nikdo, protože jsem se nenápadně posunovala dopředu a lidí za mnou velmi nápadně přibývalo. Nakonec se tam nedalo ani hnout a věřila bych, že v tu chvíli bylo v areálu všech 30 000 lidí.
O pauze jsem se shledala jak s grupou, tak s Přítomným a jeho osazenstvem, se kterýma jsem nakonec i na poslední skupinu zůstala, protože jsem byla tak ráda, že je zase všechny vidím (a taky jsem konečně nemusela sedět na zemi, ale na něčem měkkém a voňavém). Nakonec se ani nic jiného dělat nedalo, protože pokud na Gamma Ray nebyl plný areál, tak na Nightwish rozhodně ano!! A místo toho, aby všichni stáli a sledovali tu božskou ohnivou show na podiu, furt někam cárali- a furt kolem nás. Takže v polovině koncertu jsem byla totálně vytočená. Co se týče Nightwish - tuhle skupinu určitě všichni znáte, i když třeba neposloucháte metal. Největší slávy dosáhli za působení operní zpěvačky Tarji Turner ve skupině, po jejím odchodu už to bylo trochu horší, zejména proto, že Anette, která Tarju nahradila, se nedala poslouchat. V roce 2012 ji ovšem nahradila Floor Jansen - přiznám se, dozvěděla jsem se to až díky Moru, protože Nightwish jsem s odchodem Tarji přestala poslouchat a tak jsem byla na Floor docela zvědava. Říkala jsem si, že nic horšího, než Anette určitě nepřijde a tak jsme mohla být jen příjemně potěšena. A docela jsem byla. I když musím říct, že na Tarju prostě absolutně nemá, rozsah hlasu má uplně někde jinde, proti ní byla prostě slabá. Ale když zpívali nové písničky, ve kterých jsem ji s Tarjou nemohla srovnávat, tak se mi líbili. A hlavně - ta jejich ohňová show byla geniální!!! Pořád všude hořely a bouchaly ohně nebo ohňostroje a prostě super. I když mi NEČEKANĚ zase nedali mou oblíbenou písničku.
No a tím skončil Masters of rock 2015. Už ve chvíli, co jsem z tama odcházela, jsem řešila, jak šíleně moc se těším na příští rok! A že bych tam klidně mohla být ještě 2x dýl. Bylo to boží, boží, boží!
Komentáře
Okomentovat