Přeskočit na hlavní obsah

We live in troubled times

Když jsme se dávali s Umělcem dohromady, přemýšlela jsem, jestli to zvládnu. Jestli zvládnu jeho umělectví. Sice ráda říkám, že je "zvláštní" umělec, který zvládá i kutilství a všední problémy normálního světa, což obvykle takovým talentem nadaní lidé neumí. Ale v jednom je přece jen prototypem. Má slabost pro ženy a ony mají slabost pro něj. A já přemýšlela, jestli to zvládnu. Vlastně stále přemýšlím, jestli to zvládám.
Často se proto ptám: Existuje přátelství mezi klukem a holkou?
Vím, že je to strašně omýlaná otázka - ale dal na ni někdo správnou odpověď?
Měla jsem hodně dobrého kamaráda na gymplu, se kterým jsem byla často. Jenže jsem si o něm celou dobu myslela, že je gay. Myslím si to dodnes a stále neznám pravdu (i když podle instagramu nejspíš fakt je). Když jsem se pak začala dost přátelit s Horalem a snažila jsem si z něj udělat nejlepšího kamaráda tím, že jsem mu říkala vše a trávila s ním dost času, protože mi s ním bylo prostě skvěle, došlo k faux pas. Tak moc jsem ho brala jako nejlepšího kamaráda, až jsem byla zcela slepá k tomu, že on mě má rád trochu jinak, než kamarádku. A svým chováním jsem mu pouze nevědomky ubližovala.
Na vysoké jsem dokonce bydlela se dvěma kluky. Oba jsou mí skvělí kamarádi, oba mám hrozně ráda. Všechny, které jsme s nimi bydlely, je máme neskutečně rády. Protože jsou prostě super. Ale teď nedávno prohlásila Nejmilovanější: "Ke každému dobrému kamarádovi podle mě člověk cítí jistou náklonnost." Je to tak? Já mám třeba hodně kamarádů, ke kterým jsem nějaký větší druh náklonnosti, než velké přátelství, necítila. Vetřela jsem se třeba k nim do postele na noc, ale to proto, že to byla legranda s nimi spát a dělat blbiny, jako s bráchou.
Jenže jak si může být člověk jistý, že přátelství dvou lidí nepřeroste v něco víc? Školou povinný záchranář měl kamarádku "se kterou si rozuměl tak moc, až se mu o začalo nebezpečně líbit" a pak mě kvůli té kamarádce opustil. Kamarádce.. Protože jak zní protřelý citát facebooku: "Bojím se, protože i my jsme začínali jako přátelé." Takže ano, mám právo se cítit ohrožená všema 400 kamarádkami mého Umělce. Protože než jsme se dali dohromady, řekl mi větu, kterou zasel tohle semínko: "Možná ti lidé budou říkat, že flirtuju s každou holkou. Ale to je tím, že bych chtěl najít tu pravou." Je to ten typ člověka, který někam jde a vždy přijde s nějakou novou kamarádkou. A proto musím přemýšlet často nad tím, jak to s tím kamarádstvím mezi holkou a klukem je. Sám Umělec mi teď před pár dny ohledně mého dobrého kamaráda řekl: "Pořád je to kluk a ty jsi pořád holka." Sám mi vlastně ukázal, jak to bere. On je kluk a ony jsou holky a to už samo o sobě něco znamená.
Školou povinný záchranář mi na tohle téma odpověděl skvělou myšlenkou: "Myslím si, že pokud je člověk spokojený ve vztahu, může se kamarádit s kým chce a vždy je to v pohodě." Ano, s tímto se ztotožňuji ze všech názorů asi nejvíc. Ale znamená to, že při každé krizi ve vztahu, při každém uklouznutí, se mám začít bát?

Komentáře

  1. No z kamaradstva moze stale vzniknut aj nieco viac, hlavne ak je tych kamaradov celkom dost (vacsi vyber). Ale zas na druhu stranu, ked je clovek niekde spokojny, nehlada stastie inde.

    OdpovědětVymazat
  2. Toto by som aj ja rada vedela, väčšinou je to tak, že jeden cíti niečo viac a potom sa to celé pokazí, nuž ťažko povedať. Ja to mám zas tak, že väčšina mojich kamarátov sú práve mužského pohlavia a je to úplne v pohode, myslím že to nemusí vždy skončiť láskou :)

    OdpovědětVymazat
  3. Nad tímhle se snažím moc nepřemýšlet. Radši naivně věřím, že přátelství mezi holkou a klukem existuje. Znám jich takových plno, které fungují a nikdy mezi těma dvěma nic víc nebylo. I můj přítel má hodně kamarádek, se kterýma si rozumí a asi bych se zbláznila, kdybych přemýšlela nad tím, jestli to může přejít v něco víc.
    Ta poslední myšlenka se mi také líbí. Pokud vztah funguje, člověk je s tím druhým šťastný, žádné kamarádství podle mě ten vztah neohrozí. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Odpověď na tuhle otázku taky vlastně nemám... řekla bych, že kamarádství určitě existuje, na druhou stranu mi přijde, že jsem většinou ke spoustě těch kamarádů nějakou tu náklonností cítila - což sice neznamená, že bych s nima buď chtěla spát nebo chodit, ale vždycky mě k těm lidem něco přitahovalo. Ale možná jen taková ta lidská přitažlivost... nevím :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: lak na vlasy Cien professional

Nutno předem poznamenat, že laky na vlasy příliš nepoužívám. Většinou je mám od toho, aby si " přilepila " odstávající části baby vlásků k hlavě nebo zamezila jejich nenápadnému vytrčení se z účesu. Pro tento účel je dostačující jakýkoli lak na vlasy. Jednou za čas ale udělám náročnější zátěžovou zkoušku - navlním vlasy a požaduji, aby mi navlněné vydržely celý den, aniž bych na ně musela vystříkat celý flakon laku na vlasy. Nechci si z vlasů dělat nepohyblivou paruku - potřebuji, aby se vlasy hýbaly, dýchaly, ale zároveň na nich vydržely hezké andělské lokny. Cien professional lak na vlasy s keratinem - pro větší objem. Mnou recenzovaný lak na vlasy má vol. 3 . Já většinou používám 4 nebo 5, takže tohle pro mě byl docela nízký kalibr - a musím poznamenat, že se asi zase vrátím k vyšším číslům, protože trojka mi vlny rozhodně neudržela ani pár hodin. To jen tak mimo, pro lidi, kteří mají stejné požadavky jako já. Co ale tento lak opravdu slibuje? Ud...

Podzim za dveřmi

N a základní škole jsme vždy v tomhle období sbírali co nejhezčí a nejbarevnější spadané listí a následně jsme ho temperkami malovali na bílé papíry. Všichni jsme se snažili, aby naše výtvory byly co nejvíc barevné - vždyť bychom měli přece co nejlépe vystihnout krásu podzimu. J á podzimní období vždy z duše nenáviděla - ranní mrazíky se začínají hlásit o slovo, sluníčko vychází pozdě a zachází příliš brzy, jeho paprsky už nejsou tak teplé, často prší a je ponuro. Ale díky tomu všemu jsem zapomínala na to, že podzim má i své neskonale krásné stránky. Sluníčko sice nehřeje tak moc, ale i přesto osvětluje krásně zbravenou přírodu, ranní mrazíky nás nutí brát na hlavu čepice - které tolik miluji!, v domácnostech to voní všemi druhy čaje, vzduch je tak krásně čerstvý (pokud ovšem nejste z Ostravy, kde vám asi ani podzim nepomůže k čerstvému vzduchu) . N evím, co se to se mnou stalo, ale dva poslední roky podzim miluji. A letos se na něj ohromně těším, aniž bych tušila proč. Uvnitř mě je...

True love

K olik máte v okolí párů, které jsou spolu celý život? Nebo aspoň nějakých 20-30 let? K dyž jsem se nad tím zamyslela já, tak pár takových znám.. Ale všechno to jsou už docela staré ročníky - já vím, je to samozřejmé, když chci najit lidi, kteří jsou spolu celý život, musí už nějaké ty roky mít. Ale když se zamyslím nad mladšíma ročníkama, tak už jsou všichni minimálně jednou rozvedení nebo ještě ani nenašli tu pravou polovičku - a už na to mají čas. Takže u nich už předem vím, že je do svých úvah nemůžu zasadit. P okud bych měla vyjmenovat ty šťastné, tak jsou to všichni moji prarodičové (ano, mám jich víc než 2) a samozřejmě praprarodičové.. Moje mamka je jednou rozvedená, moje teta je jednou rozvedená, moje nevlastní mamka to samé, nevlastí taťka taktéž, rodiče mých kamarádů... Kde je ta láska na celý život, která dřív bývala úplně běžná? D nes jsem na jednom blogu četla pěknou otázku, která mě vlastně donutila k tomuhle článku - Proč dřív šlo najít lásku na celý život a teď ne?...