Přeskočit na hlavní obsah

Zpět na začátek



"Ty fakt nejsi normální."
"Definuj normálno."

Ačkoli si můj milý myslí, že když se nudím, přemýšlím pouze nad youtubery a make-upem, jednou v noci, když jsem nemohla spát, jsem se zamyslela nad touto jeho "otázkou". A od té doby nad ní občas zapřemýšlím.

Co bylo pro lidi ve středověku normální? Že všechny planety společně se Sluncem a Měsícem obíhají okolo Země. Musel přijít nějaký Koperník, aby řekl, že to teda takhle nefunguje. No a kdo mu to žral? Pro všechny bylo normální, že středem Vesmíru je země a tento nenormální člověk přišel s takovou blbostí. Pošuk.

V době kalhot do zvonu by nikdo nepomyslel na to, že za chvíli budeme všichni chodit stáhnutí ve skinny džínech - ano, dokonce i chlapci. V době kalhot s nízkým pasem nikoho nenapadlo, že brzy přijdou opět na scénu high waisted jeans, které umí udělat dokonalý útlý pas. A co nenapadlo ani mě a stále to odmítám - že se opět vrátí velvet materiály, bože to je zlo. Ale každý podle svého gusta.

Když jsem byla velká Scene (ano, byla jsem scene a jsem na to hrdá a část "sínky" ve mně stále dřímá - dokonce jsem zjistila, že tomuto stylu podlehla i má neoblíbenější blogerína Ivanka), každý týden jsem měla jinou barvu vlasů - přes růžovou, fialovou, modrou, zelenou, bílou, černou a nevímjakouještě. Pan Zapomenut se mohl zbláznit, když se mnou chodil  po městě a všichni se po mně otáčeli. Zvlášť, když ani tohle mi nestačilo a většinou jsem si do těch vlasů dala ještě korunku nebo velkou Hello Kitty čelenku.
Další éra, kterou nesnášel, byla čelenka nošená na čele. Týjo divné, proč se to jmenuje čelenka? V historii se opravdu čelenky nosily na čele (viz. jakákoli pohádka), postupem času si dívky čepečky a čelenky vytahovaly výš a výš do vlasů, až byla z čelenky najednou vlásenka, ale nikoho nenapadlo, že ztrácí význam pojmenování. No a já jsem ji opět začala nosit na čele - dřív, než to bylo moderní a nosil to každý druhý. Ne, byla jsem ta menšina a proto to zase bylo špatně. Teď jsem podlehla pro změnu dolly/tutu sukním, které neskonale miluji. A zase jsem divná a nenormální.
Ano, zvykla jsem si, že málokdo pochopí, že tohle jsem já, že tohle je pro mě normální. Je pro mě normální být jiná. (Abych neplivala jen jed, naštěstí už jsem v poslední době slyšela i věty "tohle všechno k tobě sedí, tohle jsi prostě ty a já už nic neřeším.")

Možná, že kdyby lidé začali opravdu přemýšlet nad definicí normálna a začali ji hlavně v životě praktikovat, spousta věcí by byla snažší. Možná by se na sebe přestali dívat skrz prsty. Možná by se přestali škatulkovat do skupin, ve kterých je normální tohle a v jiné zase tamto. Možná bych si mohla obléct svou princeznovsko-vílí sukni, k ní síťované silonky a steelky, udělat si pořádné pletence v barevných vlasech, dát do nich klobouček, namalovat na oči všechny barvy duhy a jít s čistým srdcem do světa. Možná by můj milý mohl nosit zasviněné trička od barev, tunely v uších, afinu přes oko a za uchem štětec. Možná bych mohla zpívat a tancovat na stole, protože mě ve společnosti nebaví sedět a možná by se ke mně někdo přidal, protože se chce bavit a nechce to dělat potají v koutku. Možná by se někdo mohl potetovat od hlavy až k patám a nikomu by to nepřišlo zvláštní. Co je normálno? V našem světě je to věc, která mě nekonečně omezuje!

Normálno je všechno a nic.

Komentáře

  1. Strejda rád dává důraz na hříčku, že jsou věci běžné a normální. A často to normální není běžné ;-)
    Jsi sama sebou, originální, a to by vlastně mělo být normální, nenechat si sama sebe společností vyrvat ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Pekný článok :) Žiaľ naša spoločnosť je podľa mňa dosť konzervatívna, takže vždy budeme počúvať že niečo nie je normálne. Tiež je smola, že ľudia sa tu radi zaoberajú inými ľuďmi a riešia ich životy a výzor a hlavne sa strašne obmedzujú. Tiež mám pocit, že občas, keď vyjdem von už len v klobúku pozerajú na mňa ako keby som prišla z Marsu, nehovoriac o iných extravagantnejších kúskoch, kedy už tie pohľady fakt stoja zato. Najlepšie je asi sa na to vykašľať a žiť si svoj príbeh :)

    OdpovědětVymazat
  3. Buď taková, jaká jsi. Je dobře, že jsi svá a něčím se od ostatních odlišuješ... že se nebojíš být originální a nosíš to, co se ti zrovna líbí. :)
    Je smutný, že je většina lidí taková, že druhé hned odsuzují.

    Jinak přítel se chová pořád víceméně stejně - krásně. Jen jsem v tom jednom článku sepsala všechno, co mi na našem vztahu vadí. Ale o těch věcech on ještě neví, protože jsem mu ještě nic neřekla. :/ :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: lak na vlasy Cien professional

Nutno předem poznamenat, že laky na vlasy příliš nepoužívám. Většinou je mám od toho, aby si " přilepila " odstávající části baby vlásků k hlavě nebo zamezila jejich nenápadnému vytrčení se z účesu. Pro tento účel je dostačující jakýkoli lak na vlasy. Jednou za čas ale udělám náročnější zátěžovou zkoušku - navlním vlasy a požaduji, aby mi navlněné vydržely celý den, aniž bych na ně musela vystříkat celý flakon laku na vlasy. Nechci si z vlasů dělat nepohyblivou paruku - potřebuji, aby se vlasy hýbaly, dýchaly, ale zároveň na nich vydržely hezké andělské lokny. Cien professional lak na vlasy s keratinem - pro větší objem. Mnou recenzovaný lak na vlasy má vol. 3 . Já většinou používám 4 nebo 5, takže tohle pro mě byl docela nízký kalibr - a musím poznamenat, že se asi zase vrátím k vyšším číslům, protože trojka mi vlny rozhodně neudržela ani pár hodin. To jen tak mimo, pro lidi, kteří mají stejné požadavky jako já. Co ale tento lak opravdu slibuje? Ud

Když miluješ, tak celým srdcem

Myslím, že je na čase napsat další oslavný článek.. M oje mamka minulý týden oslavila čtyřicetiny - ano, jí je čerstvých 40, mně čerstvých 22 - měla mě, když byla ještě veeeelmi mladá. Vlastně, kdybych se pomamila, měla bych v tuhle chvíli už skoro pětileté dítě (prooooč jsem se nepomamila?) V iděli jste seriál Gilmorova děvčata ? Já ho teď sjíždím pravidelně od začátku do konce a musím konstatovat jednu věc - jsem jedna z mála lidí, kteří nemusí závidět úžasný vztah Lorelai a Rory - protože já si celý život tenhle vztah prožívám. K dyž bylo mamce tolik, kolik je teď mně, musela opustit mého otce - po velmi těžkých chvílích, které jsme si s ním prožily - on život s alkoholikem není peříčko. Ve 22 letech zůstala sama se čtyřletým dítětem - a přesto mi nikdy nic nechybělo a byla jsem šťastné děcko, jako všechny ostatní, které měly rodinu úplnou. Samozřejmě hrozně moc vděčíme také babičkám a dědečkům, kteří pomáhali, jak jen se dalo. Stejně ale nepřestanu nikdy obdivovat mamku za

Sex bez lásky je jako drink, který nijak nechutná, ale uhasí žízeň

V e 14letech jsem potkala svou pravou lásku.. Teda, tehdy jsem si to aspoň myslela. Má pravá láska trvala 6let a poté skončila tak, jak všechny pravé lásky dvou puberťáků končí. Každopádně to byl logicky první kluk, se kterým jsem se vyspala. No a šest let jsem žila v domění, že to taky bude jediný.. Loni v srpnu jsem dostala na výběr- buď vyzkoušet i něco jiného a nebo být až do smrti v celibátu (to jsem samozřejmě nemohla tušit, že se s Jediným vyspím za půl roku zase) . No tak, nejsem magor a vybrala jsem si samozřejmě možnost A . Spíš bych řekla, že se mi splašily hormony a já jsem chtěla dohnat to, co jsem nestihla v pubertě. Přišly jednorázovky. Všechny byly se vším všudy - tedy párty, alkohol, opilost, žádný kondom, stresy z těhotenství ... No, chtěla jsem si to užít do poslední kapky. Loni na Silvestra to dospělo ke svému vrcholu a já se vyspala s člověkem, kterého jsem vůbec neznala (a ještě jsem ho, chudáka, ani nenechala udělat se - taková jsem byla mrcha myslící jen na