Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a pořád. Čímž mě postrčil k momentům, kdy jsem mu zvládla říct hned v prvních pár hodinách věci, které o mně ví jen hodně málo lidí. Tím, jak přirozeně mluvil on, tak přirozeně jsem dokázala mluvit já. Což na něm teď nesnáším, protože přesně tímto stylem balí holky *haha*.
Potkal jsem Tě znovu po letech,
byla jsi krásnější než jsem si Tě pamatoval.
Jak už jsem psala minule. Mám trochu obavy, že když odjede do ciziny na spoustu dlouhých měsíců, stanou se z nás dva cizí lidé. Každý bude žít jiný život, každý bude mít jiné přátele, jiné zážitky, jiné povinnosti, jinak rozvrhnutý čas, jiné cíle, jiné vize do budoucna. V té době nebudeme dva partneři, ale dva lidi rozdělení tisícem kilometrů. Jak to uděláme, abychom se k sobě vrátili a dokázali si náš partnerský vztah udržet, vrátit do těchto chvil, znovu se sžít?
Snad právě díky tomu, že se s ním cítím, jako bychom se znali tisíc let. Když to mezi námi takto fungovalo poprvé, v době, kdy jsme se opravdu neznali, proč bychom díky tomu nemohli překlenout i ten budoucí pocit neznámého? Mám několik lidí, se kterými se nemusím vidět rok a když se po takové dlouhé době potkáme, vždy je to stejné, jako bychom se neviděli pár týdnů. Pokud to jde s ostatními, proč by to nešlo i s námi dvěma? S člověkem, který má v mém srdci napořád pevné místo? Nebo právě proto...
Komentáře
Okomentovat