Tlukot srdce, prázdný prostor a kamenné oblouky, oheň v ruce, ticha výtvor, když smutek tě prostoupí. Táhlý dým, plný stůl, tichý hlas, když srdce spojím s tvým, zbude z něj jen půl a nic nezůstane z nás.
Okamžik, chvíle, záblesk, pomíjivá sekunda. Plášť zahalí city a už ho nikdo nesundá. Vzpomínka, sen, představa, naruší klid. Vytasí zbraně, namíří hroty. Mažeš tu iluzi a víš, že to tak musí být... ...přesto pláčeš. A život je dál krutý.