pátek 16. června 2017

#Recenze: Miss sporty Fabulous LASH Xtra Black - řasenka

Na narozeniny jsem od babičky dostala balíček Miss sporty, ve kterém byla řasenka a lak na nehty. Na první pohled mě řasenka nijak nezaujala - docela typické balení pro Miss sporty řasenky, docela tenký kartáček - no nešla jsem do jejího zkoušení s velkým nadšením, ale každá řasenka se hodí, že jo.


První dvě testovačky dopadly fakt katastrofálně, přišlo mi, že mi to s řasami vůbec nic neudělalo, dokonce mi je snad ani nezvýraznilo. Předem říkám, že mám od přírody docela dlouhé řasy, takže je nepotřebuji nijak zvlášť prodlužovat, spíše zahustit. No ale u MS řasenky mi přišlo, že mi je snad ještě zkrátila :D


Ale jak už jsem psala, MS Fabulous lash má velmi příjemně úzký kartáček, takže jsem si řekla, že ji využiji minimálně na spodní řasy. V tomhle úsudku jsem nešlápla vedle, protože kdykoli jsem měla čas si s líčením vyhrát a prostřídat více řasenek, pro spodní řasy jsem volila MS. Protože nejen, že kartáček je úzký, ale také je tvarovaný do špičky, takže se s ním dostanete i k nejmenším řasám, aniž byste si udělali na oku monokl.

pátek 26. května 2017

Peacock

Páv.. To nádherné královské zvíře, které známe nejčastěji z procházek zámeckými zahradami. U jiných ptáků lidé čekají, až rozepnou svá křídla, protože ptačí pérka vždy září nejzajímavějšími odlesky všech barev. U pávů je to jiné. Tam nikoho křídla nezajímají - všichni čekají na chvíli, až roztáhne svůj nádherný ocas a oni se budou moci pokochat tou krásou. Víte, že pávi umí zpívat?
Celý život jsem byla ušetřena této informace. Možná jsem snad někdy slyšela páva zpívat, ale byl to tak nepodstatný fakt, že jsem nad tím ani nepřemýšlela a okamžitě to vytěsnila z vědomí.  Pokud byste měli k životním obdobím přiřadit ptáka - jak byste to udělali? Pro naději bych dala vlaštovku, ty vždy přiletí se začátkem jara a přinesou s ním novou naději. Pro radost bych dala slavíka, který radostně zpívá. Pro ošklivost bych dala slepice, protože tyto ptáky já prostě nemám ráda. Pro lásku bych dala labutě, protože i když se jich bojím, dokáží udělat z krku srdce a jsou si celý život věrné. Pro mládí bych dala kachny, protože každé dítě rádo hází suchý rohlík vděčným kachnám. Melancholii bych přiřadila vránu, protože ty se vždy nejvíce ukazují v zimě, kdy jsou lidé melancholičtí. A ještě do nedávna bych k neštěstí přiřadila havrana. Protože miluji Edgara Allana Poea.. Ale teď už vím, že u každého neštěstí je slyšet pouze zpěv páva.
Pávi se u nás v parku objevili začátkem jara, kdy se mi v srdci usadilo neštěstí. Kdy jsme s Bohémem zapomněli jeden na druhého. Zapomněli jsme na to, jaké to je se navzájem milovat. Páv zpíval vždy, když jsme se probouzeli nebo usínali s černými myšlenkami a neštěstím. Páv zpíval pokaždé, když jsme na sebe byli zlí. Páv zpíval pokaždé, když se naše myšlenky ubraly špatným směrem a kdy naše srdce na chvíli přestávala tlouci. Páv zpíval pokaždé, když jela kolem sanitka a já věděla, že někdo bojuje o život. Páv zpíval i dnes, kdy sanitku nahradil vrtulník, který mířil k nemocnici. Páv zpíval i před několika dny, kdy mi Bohém řekl, že pouze "věří, že se milujeme".. Kdy mi řekl, že se se mnou nerozchází i když jsem věděla, že by vlastně možná chtěl. Páv zpíval ve chvíli, kdy se mi budoucnost s tímto člověkem rozsypala na milion kousků. Páv zpíval, když jsem brečela a nedokázala to zastavit. Páv zpíval, když jsem přemýšlela nad tím, v co mám vlastně věřit.
Ačkoli jsem do nedávna zpěv páva neznala, nedávno se mě Bohém ptal, jestli se mi jejich zpěv líbí a já okamžitě řekla, že ano. Je to tajemný kouzelný zpěv. Ale přináší zkázu a já bych si přála, aby naši krásní pávi z parku odkráčeli zpívat jinam. Někde, kde je neuslyším, někde kde budou přinášet míň neštěstí.

sobota 6. května 2017

Vrať mi mou pohádku

Najdi tlačítko a vymaž mi mozek.
Zahal mě tmou.
Já znám už jen nářek
a oči si zakrývám dlaní krvavou.

Po slzách a po probdění,
teď toužím jen po bezvědomí,
kde už nic není.

V hlavě mám obrázky, na těle doteky,
zůstaly vzpomínkou,
když zabils je bezděky.

Staň se zas princem, vrať mi mou pohádku,
polib mě a zašeptej,
že vše bude v pořádku.

neděle 9. dubna 2017

Kosti jsou věčné - Kathy Reichs

Shrnutí děje

V domě Annaliese Rubensové jsou objeveny pozůstatky tří mrtvých nemluvňat - jedno je "čerstvé", z dalších dvou jsou už jen maličké mumie. A tak policie, společně se soudní antropoložkou Temperance Brennanovou, začnou pátrat po matce, která je schopna tak ohavného činu. Pátrání je zavede do prostředí prostituce, kde se v posledních letech Annaliese pohybovala, dokud se nerozhodla utéct zpět do svého domova, do severozápadní tundry Yellowknife - a tam se za ní vydává i Tempe se dvěma detektivy. Zde se objeví čtvrtá mumie novorozeněte. Co za matku dokáže toto udělat svému dítěti? Matka, která je psychicky postižená. Matka, které nakukali, že je nemocná a každé její dítě se narodí mrtvé. Matka, kterou někdo přímo před očima Tempe zastřelí dvěma ranami do hlavy. Vyšetřování matky-vražedkyně tím končí. A začíná vyšetřování matky-oběti. Vše je složitější, než se zdá a obětí v Yellowknife je čím dál více - a všichni jsou z jedné rodiny, příbuzní Annalieze. A všechny stopy vedou k pozemkům, které oběti vlastnily. Zde se totiž nachází diamantová žíla, která vlastníkům vynese miliony.

Příběh

Na knihách Kathy Reichs miluji to, že příběhy čerpá z vlastních zkušeností. Sama je soudní antropoložkou a při psaní této knihy měla na stole pitevny 3 mrtvé děti. V roce 2011 byla na literárním festivalu v Yellowknife, kde si dokonale zmapovala nehostinnou přírodu a místní obyvatele. Následně stačilo zjistit, že v Yellowknife se ve velkém těžil diamant a příběh máme na stole. Vše dopodrobna rozepsáno, Kathy mistrně využívá všech svých znalostí. Hltala jsem proto každý řádek, protože vše bylo tak autentické.

středa 5. dubna 2017

#Recenze: Amia active - oční odličovač

Moje Nejmilovanější mi pořád říká, že mám tolik kosmetiky, že bych si měla založit you tube kanál. Na to ovšem nemám koule, neumím mluvit do foťáku - no a vlastně nemám ani pořádný foťák, do kterého bych mluvila :D
Nakonec jsem nad tím ale popřemýšlela a řekla si, že mám přece ještě blog, kde můžu naházet pár recenzí, pokud je bude někdo číst. Mě osobně to totiž číst nebaví, raději se vždy podívám na video :D Tak bych se vás ráda zeptala, jestli je tady někdo, kdo to čte a mělo by cenu recenze dělat? :)


OČNÍ ODLIČOVAČ PRO SUCHOU PLEŤ (oil : aqua) s vitamínem E
2 fázový olejovo-vodný odličovač s extraktem chrpy a vitaminem E. Odstraňuje i voděodolnou řasenku. Zvláčňuje, regeneruje a nedráždí.


Kupovala jsem jej myslím tehdy v Rossmanovi, protože mi došly všechny mé osvědčené odličovače, tak jsem sáhla po tomto, protože byl ve slevě. Stojí něco přes 50 kč, takže cena moc dobrá. Ovšem to jsme s těmi pozitivy u konce. Spotřebovala jsem jej do půlky a v průběhu používání mi tak podráždil oční okolí, že jsem měla kolem očí zarudlou kůži, která mě neskutečně pálila. Hned, co jsem jej přestala používat, tak to přestalo.
Co se týče odličování - ano, vždy mi vše odlíčil v průměrném čase a průměrně dobře, s tím jsem neměla problém. V tomto ohledu bych jej zařadila celkově do průměru - mohlo to být lepší a mohlo to být horší.
Kvůli olejové složce jsem si musela jít vždy po odličování oči ještě umýt vodou, abych neměla mastnotu v očích, protože pak člověk prd vidí :D což mě hrozně nebaví a proto raději používám odličovací mléka a krémy, než dvoufázové odličovače.
Co ale musím ještě ocenit, tak obě fáze se po protřepání opravdu vždy krásně spojí. U jiných odličovačů se stávalo, že po nějaké době používání zůstalo v lahvičce vždy o něco více jedné ze složek, tady to ubývá vše pěkně úměrně, nic nepřebývá ani nechybí.
Voděodolnou řasenku nepoužívám, takže v tomto ohledu nevím, jak je daný produkt funkční.



SHRNUTO A PODTRŽENO
Odličovač je úměrný své ceně, je to obyčejný průměr, který neurazí ani nenadchne.
Já už si jej ovšem nikdy víc nekoupím a to právě kvůli výše zmíněnému silnému dráždění očí.






neděle 19. března 2017

Vítej v praxi


"Otevřete si učebnici na straně 95. A pokud nevíte odpověď na poslední otázku, tak na téhle straně ji najdete."
"No otevřete si tu učebnici. Ne na straně 85, ale 95! A odpověď je psána kurzívou na té straně."
Dvakrát jsem už byla během těchto 14 dnů na praxi, dělala jsem paní učitelku deváťákům. A neskutečně mě překvapilo, jak strašně chytrá děcka dnes jsou. Když jsem se jich zeptala na vrchní pohlaváře Třetí říše, tak nejen, že mi vysypali plno jmen, ještě mi i řekli jejich funkce a poznali je na obrázku. Při tom já jsem se některá jména naučila až ve chvíli, kdy jsem dělala přípravu na tuto hodinu. Ano, mám diplom bakaláře z historie..ale 20.století nikdy nebylo mou silnou stránkou. Když jsem dělala přípravu, také jsem se dozvěděla, že v 90. letech probíhal v Jugoslavii soud podobný tomu norimberskému. Na mou obranu, o tomhle moc nevěděl ani můj muž, který píše diplomku na 20.století. A ta děcka mi byla schopna odvykládat i co se na jugoslávském procesu dělo a jména odsouzených. Ano, učila jsem na jednom z nejlepších gymplů v ČR. Děti tam jsou opravdu výběrové.
.. na druhou stranu..
.. Na druhou stranu se jim v deváté třídě řekne "Otevřete si učebnici na té a té straně" a musíte chodit po jednotlivcích, abyste zkontrolovali, jestli to všichni opravdu udělali! A kupodivu, polovina těchto chytrých dětí to nezvládne dřív jak za pět minut.. A polovina z poloviny učebnici otevře ještě na špatné straně. A pak se jim ještě musí nadiktovat, jakým písmem je odpověď napsána, aby ji vůbec našli? A co nějaká orientace v textu?

Když jim následně rozdám pracovní papíry, na které jsem jim napsala 6 jednoduchých otázek typu: "Kolik lidí bylo souzeno na Norimberském procesu?" odpověď: "22" - za sekundu napíši dvě čísla a můžu odpovídat na další otázku. K tomu jsem jim pustila video, ve kterém všechny věci byly zmíněny, aby měli odpovědi správně. A přesto všechno, jak byl tento úkol jednoduchý, pan učitel jej musel ještě více ulehčit - rozdělit děti na skupiny a každá odpověděla jen na jednu otázku! Protože těch 6 by nestihli! Proboha, jsem na výběrovém gymnáziu a ta děcka neumí napsat pár čísel?!

Tak si říkám, co tyto události svědčí o naší mladé generaci. Místo, aby byli cvičeni nejen v inteligenci, kterou mají opravdu vysokou, měli by se cvičit také v praktických dovednostech. Protože takoví lidé mohou mít třeba 30 diplomů, mohou být právníky, doktory, jadernými fyziky. Ale pokud bych musela svému doktorovi přesně říkat, kde mi má ošetřit zranění, kam mi má říznout, kde mě následně zase zašít - a čekat na to půl hodiny, tak mu tam vykrvácím na stole. Pokud bych měla svému právníkovi říkat, na které stránce v knize má hledat řešení pro mou obhajobu - "a pane právníku, je to tam napsáno tučně, kurzívou a ještě je to 3x podtrženo, abyste to náhodou nepřehlídl a já nezůstala na ulici oškubaná o veškerý majetek..." tak si říkám, jestli není v tom dnešním světě, v tom dnešním školství, něco opravdu špatně.. Ano, stačilo mi k tomu přesně 60 min praxe.

pátek 17. března 2017

Zahynulo dítě

Zahynulo dítě, v náruči mé strnulé,
jeho duše odešla, z té místnosti ponuré.
Zahynulo dítě a naději mi vzalo,
jeho tělo leží, když před chvílí se radovalo.

Zahynulo dítě, mně slzy nechtějí téci,
mé srdce už zčernalo, jsem chycena v kleci.
Zahynulo dítě, dlouho už nedýchá,
zničenou mám víru a svět kolem mě utichá.

úterý 14. března 2017

Růže

Průzračná hladina,
třpytivé kapky odlesky nesou.

Růžový keř nad ní.

Suché listy, mrtvý plod
a jazyky květů se žízní třesou.
Ta bolest je sžírá,
trpí víc než snesou.

Klidnou vodu temné trny protnou,
hluboké šrámy jí zasadí.
Vlny se zvedou
a smrtelným polibkem,
stopy po růžích zahladí.

sobota 4. února 2017

V pasti - Lilja Sigurdardóttir


Shrnutí děje

Sonja 2x měsíčně cestuje pod falešnou identitou do zahraničí, aby na Island propašovala drogy. Nedělá to dobrovolně, při rozvodovém řízení se ocitla v pasti. Je bez peněz, bez syna a každou vteřinou se vystavuje nebezpečí. Na letišti se vždy chová jako normální podnikatelka a jako všichni ostatní cestující - ale přesto, díky malinkým detailům, se na ni zaměří úž téměř vysloužilý zaměstnanec letištní kontroly. Sonja je nucena převážet stále větší množství kokainu a Bragi na ni při každém letu vyvíjí větší a větší nátlak. Do toho všeho se snaží Sonja vymyslet plán, jak se z pasti vymanit, aby mohla zažádat o opatrovnictví svého syna, kterého po rozvodu získal manžel. Snaží se být vzorovou matkou, přestože její manželství se rozpadlo proto, že se zamilovala do ženy. Do ženy, která je vyšetřována z bankovních machinací. Jak dlouho potrvá, než se z pasti vymaní?

středa 25. ledna 2017

We live in troubled times

Když jsme se dávali s Umělcem dohromady, přemýšlela jsem, jestli to zvládnu. Jestli zvládnu jeho umělectví. Sice ráda říkám, že je "zvláštní" umělec, který zvládá i kutilství a všední problémy normálního světa, což obvykle takovým talentem nadaní lidé neumí. Ale v jednom je přece jen prototypem. Má slabost pro ženy a ony mají slabost pro něj. A já přemýšlela, jestli to zvládnu. Vlastně stále přemýšlím, jestli to zvládám.
Často se proto ptám: Existuje přátelství mezi klukem a holkou?
Vím, že je to strašně omýlaná otázka - ale dal na ni někdo správnou odpověď?
Měla jsem hodně dobrého kamaráda na gymplu, se kterým jsem byla často. Jenže jsem si o něm celou dobu myslela, že je gay. Myslím si to dodnes a stále neznám pravdu (i když podle instagramu nejspíš fakt je). Když jsem se pak začala dost přátelit s Horalem a snažila jsem si z něj udělat nejlepšího kamaráda tím, že jsem mu říkala vše a trávila s ním dost času, protože mi s ním bylo prostě skvěle, došlo k faux pas. Tak moc jsem ho brala jako nejlepšího kamaráda, až jsem byla zcela slepá k tomu, že on mě má rád trochu jinak, než kamarádku. A svým chováním jsem mu pouze nevědomky ubližovala.
Na vysoké jsem dokonce bydlela se dvěma kluky. Oba jsou mí skvělí kamarádi, oba mám hrozně ráda. Všechny, které jsme s nimi bydlely, je máme neskutečně rády. Protože jsou prostě super. Ale teď nedávno prohlásila Nejmilovanější: "Ke každému dobrému kamarádovi podle mě člověk cítí jistou náklonnost." Je to tak? Já mám třeba hodně kamarádů, ke kterým jsem nějaký větší druh náklonnosti, než velké přátelství, necítila. Vetřela jsem se třeba k nim do postele na noc, ale to proto, že to byla legranda s nimi spát a dělat blbiny, jako s bráchou.
Jenže jak si může být člověk jistý, že přátelství dvou lidí nepřeroste v něco víc? Školou povinný záchranář měl kamarádku "se kterou si rozuměl tak moc, až se mu o začalo nebezpečně líbit" a pak mě kvůli té kamarádce opustil. Kamarádce.. Protože jak zní protřelý citát facebooku: "Bojím se, protože i my jsme začínali jako přátelé." Takže ano, mám právo se cítit ohrožená všema 400 kamarádkami mého Umělce. Protože než jsme se dali dohromady, řekl mi větu, kterou zasel tohle semínko: "Možná ti lidé budou říkat, že flirtuju s každou holkou. Ale to je tím, že bych chtěl najít tu pravou." Je to ten typ člověka, který někam jde a vždy přijde s nějakou novou kamarádkou. A proto musím přemýšlet často nad tím, jak to s tím kamarádstvím mezi holkou a klukem je. Sám Umělec mi teď před pár dny ohledně mého dobrého kamaráda řekl: "Pořád je to kluk a ty jsi pořád holka." Sám mi vlastně ukázal, jak to bere. On je kluk a ony jsou holky a to už samo o sobě něco znamená.
Školou povinný záchranář mi na tohle téma odpověděl skvělou myšlenkou: "Myslím si, že pokud je člověk spokojený ve vztahu, může se kamarádit s kým chce a vždy je to v pohodě." Ano, s tímto se ztotožňuji ze všech názorů asi nejvíc. Ale znamená to, že při každé krizi ve vztahu, při každém uklouznutí, se mám začít bát?

sobota 21. ledna 2017

Pokud tvá je sláva, pak má musí být hanba

Na dnešní článek jsem se na vás připravila, jako správná paní novinářka. Nesesbírala jsem pouze své názory, spíše jsem jej postavila na názorech ostatních, které jsem si během poslední doby nasbírala.

Dnešním světem hýbou peníze... jak moc hýbou peníze vztahy?
Každá holka by chtěla být rozmazlována. Což neznamená, že je zlatokopka. Dokonce i ve 21. století, kdy jsou ženy samostatné a staví se na vlastní nohy, rády jsou opečovávány, rády se spolehnou na svou mužskou polovičku. Ať chceme nebo ne, tohle v nás zůstalo už od pravěku - kdy jsme byly zvyklé, že muž šel obstarat materiální věci a my se postaraly o zbytek. Ať chceme nebo ne, muž si nás vždy nakloní jakýmkoli presentem.
Vždy jsem byla zvyklá, že ve vztahu je to tak nějak vyrovnané. Jednou něco zaplatila má druhá polovička, jednou zase něco já. Pravdou je, že výjimkou byl můj první vztah, ve kterém jsem se v tomhle směru měla opravdu dobře, to nebudu zastírat. Což je dost ironie, protože to byl jeden z mála vztahů, kdy měl přítel skoro stejně málo peněz, jako já.. Aspoň prvních pár let, kdy jsme oba chodili jen na brigády. Ani tehdy jsem nepocítila to, že by mi něco odmítl. Že by mu bylo zatěžko zaplatit mi pití nebo jídlo. A když si pak začal opravdu vydělávat, nebylo mu zatěžko zaplatit mi třeba polovinu dovolené nebo nové zimní pneumatiky. Vždy si teď děláme srandu, že od té doby, co jsme se rozešli, může si dovolit každý měsíc nový iPhone, což by se mnou nemohl (haha, jasně, že mohl a já bych zdědila ten starý! - to jen pro ukázku, že vážně nejsem zlatokopka, páč o mém budoucím telefonu jsem věděla a stejně jsem zvolila raději život bez telefonu i bez Dárečka). "Jenže já jsem ti nikdy nekupoval věci, protože bych musel, ale protože jsem to dělal rád." Což koresponduje také s názorem mé Nejmilovanější: "Vždy jsem si myslela, že by to klukovi mohlo udělat i líp.. že pozval svou holku, udělal jí radost." Pravdou je, že i ona byla zvyklá na styl života, jako já. Vína, večeře, iPhony, noťasy, dovolené.. A opět vložená poznámka, ani jedna z nás vážně není zlatokopka! Všichni naši kluci to tak dělali samozřejmě, sami od sebe a vůbec neřešili, že by to mělo být jinak.
"Na tohle jsem nebyla nikdy zvyklá a upřímně, ani bych si zvykat nechtěla. Podle mě by se ve vztahu nemělo přepočítávat. Já koupím tohle, ty zas tohle, ale přepočítávat na korunky.. vždyť to neděláme ani my dvě - prostě jedou koupí něco jedna, podruhé druhá." Já jsem neměla zas tak velký problém si zvyknout na něco jiného, ačkoli by to nikdo nečekal. Nojo, láska hory přenáší a odmítá řešit peníze. Je pravda, že občas jsem nad tím zapřemýšlela, ale pak jsem se klepla přes prsty, že nemůžu řešit peníze. Ale když na to teď Bohém narazil a začal o tom, pár dní už nad tím přemýšlím. A tak jsem se rozhodla jít za Radou starších. Chtěla jsem znát názor mého ctěného otce, jakožto životem ošlehaného muže. "Šetření je hezká vlastnost, které velice fandím, ale nesmí se táhnout do extrému. Nemusí se kupovat každá blbost a vše rozbednit, ale nikdy by mě nenapadlo nezaplatit své drahé polovičce sklenku vína, večeři nebo něco pro radost. Tohle by mi přišlo smutné."
Pravdou je, že jsem vždy byla jen ve vztazích, kdy ještě nebyla potřeba společná domácnost a společná kasa. A stále v takovém vztahu ještě nejsem, naštěstí. Ale právě v těchto "snadnějších" časech se ukáže povaha toho, jaké to bude ve složitějších. "Přemýšlej nad tím, že když je například ženská na mateřské, tak tu domácnost táhne chlap, měl by ji uživit, protože z mateřské nezmůžeš nic. Jaké by to pak asi bylo?" Ano, tohle je bouchnutí hřebíčku do hlavičky. Tohoto se totiž děsím nejvíc. Budoucnosti, ve které se bude vše přepočítávat a každý bude muset raději vše táhnout sám. Ať už před vámi vypadám jakkoli, takhle to být podle mě nemá. Pokud spolu mají dva žít až do smrti, měli by spolu sdílet vše.. A jednou by měli mít i "společnou kasu", hlavně v manželství. "Nejvíce hádek v manželství bývá kvůli penězům. Představ si, jaké to budete jednou za takové situace."

"Napadlo tě někdy, že jsem šetřivý, protože nechci, aby mezi námi peníze hrály nějakou roli?"
... tak tímhle se ale právě ty peníze staly ve vztahu hlavní star!

neděle 15. ledna 2017

Zpět na začátek



"Ty fakt nejsi normální."
"Definuj normálno."

Ačkoli si můj milý myslí, že když se nudím, přemýšlím pouze nad youtubery a make-upem, jednou v noci, když jsem nemohla spát, jsem se zamyslela nad touto jeho "otázkou". A od té doby nad ní občas zapřemýšlím.

Co bylo pro lidi ve středověku normální? Že všechny planety společně se Sluncem a Měsícem obíhají okolo Země. Musel přijít nějaký Koperník, aby řekl, že to teda takhle nefunguje. No a kdo mu to žral? Pro všechny bylo normální, že středem Vesmíru je země a tento nenormální člověk přišel s takovou blbostí. Pošuk.

V době kalhot do zvonu by nikdo nepomyslel na to, že za chvíli budeme všichni chodit stáhnutí ve skinny džínech - ano, dokonce i chlapci. V době kalhot s nízkým pasem nikoho nenapadlo, že brzy přijdou opět na scénu high waisted jeans, které umí udělat dokonalý útlý pas. A co nenapadlo ani mě a stále to odmítám - že se opět vrátí velvet materiály, bože to je zlo. Ale každý podle svého gusta.