úterý 8. srpna 2017

V žáru zatmění měsíce


A je ze mě slaměná vdova. Celý tento týden jsem bez muže. Bez něj a téměř bez jakéhokoli kontaktu s ním. Přesto vím, že není zas tak daleko, že není pryč zas tak dlouho a že za chvíli se vrátí zpět. Můžu tak zjistit, jaké to bude, až za pár měsíců odjede pryč na pěkně dlouho. Za hranice, do jiného státu, jiné kultury, jiného světa. Na dlouhé měsíce, ve kterých se může stát cokoli. Kdy se jen tak lehce nevrátí. Blízko mě, věčně daleký.
Věříte, že velká láska překonává i takové vzdálenosti a takovou dobu? Člověk se každým dnem mění, posouvá, vytváří nové názory a pohledy na svět. Jeden den jsem taková, další den můžu být úplně jiná. Záleží na situacích, které se nám postaví do cesty. Záleží na lidech, které poznáme. Na možnostech, které se objeví a my o nich budeme muset uvažovat a přemýšlet. Můj svět se stále mění, mění se lidé v něm a hlavně ti lidé, kteří jsou mi blízko. Tolik lidí, kterých jsem měla hluboko v srdci, už odešlo a já je ze srdce vyjmula. Už nepatří mezi ty, kteří se mnou sdílí radosti a smutky, nejsou to ti, za kterými běžím, kdykoli potřebuji. Přestože bývali...zkouším létat, když mám strach stát.
Odejde ode mě jeden člověk a vrátí se někdo úplně jiný. Někdo, kdo má jiné přátele, než ten původní. Někdo, kdo má jiné zážitky a zkušenosti. Někdo, kdo má jiné touhy. Někdo, koho už nebudu znát jako sebe samu. Vrátí se ke mně cizinec. Dokážeme znovu spojit ty dva rozdílné světy, nebo už budeme muset žít každý v tom svém odděleném? Věříte, že láska překonává čas a vzdálenost? ...tou pravdou ohnivou, mé pády určeny předem jsou.