V žáru pod sluncem, bloudí malej indián..

Mám takový spánkový deficit, že ani dnešních 12 hodin spánku jej nezabily - spíše zabily mě, protože jsem dostala takový šok, že jsem mrtvá ještě víc. Ale tenhle týden za to všechno stál.
Na úterý k nám byl nahlášen Nejlepší kamarád, který teď má jednu rozlučku za druhou, protože za pár dní odlétá na Nový Zéland a stále hrozí, že už se nevrátí... Budu si kupovat nový mobil! - Ten nee, ten má Windows 8, tam nejsou dobré aplikace. - Tak mi ukaž ty svoje androiďácké, které mi tak budou chybět. - Takže, počasí, měnový kurz, camping na Novém Zelandu. - Tak to ne! To ten mobil nechci, když tam nebudu moct mít camping na NZ! Bez toho nemůžu žít!
Ten den byla v našem klubu naplánována Primeros party, takže nám to sedlo jako hrnec na prdel. Cestou jsme se ještě stavili na nejhorší přednášku, na jaké jsme kdy byli, pizzu a punčík! A pak už se šlo sbírat kondomy a "zjišťovat, jaká jsi uvnitř" nebo kdo "nás chce naplnit". Hrozně mě pobavil fakt, kolik známých jsem tam potkala - kondom zadarmo přivede do klubu každého. V průběhu večera jsem usoudila, že se vzdám svého manžela za barem, protože si radši vezmu toho druhého pána za barem. Což mi následující den zakázala mamka hned po tom, co jsem jí oznámila, že můj budoucí mánžel je uplně celý potetovaný. Takže asi nakonec zůstanu ještě nějakou dobu svobodná. Do postele jsme šupli kolem čtvrté - rychle se vyspat, zítra nás čeká další párty.. Vtipné bylo další den procházet naším bytem a vidět na každém rohu kondom.

Další párty už pro nás byla větší oříšek - pořadatelé jsme totiž byli my. Šli jsme si koupit kanistr vína a pak už jen čekat, až přijde osazenstvo. Nahlášeno bylo sice 20 lidí, ale nikdo nevěřil tomu, že všichni opravdu přijdou. Normálně, oni fakt všichni přišli. A musím pochválit většinu hostů, že si vzali k srdci fakt, že to byl tematicky večírek a aspoň náznakem vypadali jako indiáni (samozřejmě až na nějaké vyjímky). Jako první dovedl nás Mluvící plyšák z bytu svého kamaráda Nikdy-Nic-s-Jakubem, který když vešel, tak všechny holky udělaly "aaaach." Ty jsi krásný, chytrý, vtipný, ale pro mě máš jednu velkou vadu.. Jsi Jakub. Ale na začátku večera jsem se za klukama vecpala a už se mě až do konce nezbavili, chudáci. A čím víc vína v kanistru ubývalo, tím víc se zábava rozjížděla. My jsme se s Nejmilovanější shodly, že bychom s Plyšákem nic mít nemohly, protože je s nama na bytě. - To je fakt, to bychom spolu fakt nic mít nemohli.. Ale občas zašukat bychom si mohli. Jak jsme dopili a padlo 1.30h, přesunuli jsme se do klubu - ještě, že ho nemáme moc daleko. A tak tam už to jelo uplně. Nakonec nás z tama museli před pátou vyhazovat - nebudu vůbec komentovat situaci, že všichni seděli venku před prázdným klubem, jen já jsem chodila uvnitř a hledala Plyšákova "debilního kamaráda".  Mohla jsem aspoň využít situace a zařídit si sňatek s mým budoucím, když už i konečně vím, jak se jmenuje. Nakonec jsme i my, poslední přeživší, zapluli v pět hodin do postele. Hele, vy chcete fotku? Já vás vyfotím na svůj mobil a pak vám to pošlu třeba na FB. - Stejně se ten kluk ráno probudil a říkal si "co to tady mám za cizí lidi v mobilu."
Hele, on si u nás nechal batoh a věci. - Nechtěla bych se ráno po akci probudit a zjistit, že nemám své věci. - Tak to buďte v klidu, já nemám svého kamaráda... Jak se kamarád našel, tak pak jsme pocítili na vlastní kůži slogan "Těžká jsou rána opilcova". Leželi jsme v kuchyni všichni na zemi jako největší trosky a hloubali nad otázkou "být, či nebýt" (a někteří "blít, či neblít"). Ale byla to fakt skvělá párty! Na to, že jsme se toho tak báli, tak jsme hodně dobří hostitelé a musíme zas brzo něco vymyslet. - Nejhorší je, že třeba si to říkáme jen my pořadatelé, jak to bylo skvělé. Ostatní určitě sedí doma a říkají si "to bylo hrozné, už k nim nikdy nejdem". Ožralá jsem byla tak do pěti odpoledne ještě. Ale za to všechno to stálo a snad brzo vymyslíme další večírek, aneb miluji tenhle život.