Přeskočit na hlavní obsah

Náš osud není ve hvězdách. Je v nás

Jsou lidé, kteří tě budou mít vždy rádi. Jednoduše proto, že to, co je s tebou spojuje, je silnější než to, co je s tebou rozděluje.
Na světě existuje minimalně jeden člověk, který je absolutně jiný, než vy. Se kterým jste jako oheň a voda.. O kterém si říkáte, že si nemůžete rozumnět, protože máte vše naprosto opačně. A já svůj oheň nedávno potkala. Úplně mě fascinuješ. Nesetkal jsem se nikdy s nikym, s kym bych toho měl tak málo společného. A přitom si s tím člověkem rozumněl. Ten oheň se začal rozprostírat po všech březích mé vody a teď je souše už celá pohlcena v plamenech. A každý by čekal, že moře se začne díky plamenům zahřívat, ustupovat a nakonec se z něj stane mírumilovná říčka, poté souše a následně by ta souše mohla také vzplanout. A z vody by se stal oheň. Než jsem potkala tohoto člověka, myslela jsem si, že se ze mě stalo Mrtvé moře. Ale on mi ukázal, že nějaký život ve mně ještě je. Nadruhou stranu, já jsem mu ukázala, že jsem polární moře, plné zmrzlého ledu. A ten led jen tak neroztaje.
Největším učitelem je naše poslední chyba. Ten člověk mě požádal o dvě strašně těžké věci. Přiznal se, že se ke mně nezachoval uplně fér - ačkoli sám před sebou se obhajoval tím, že se mohl zachovat mnohem hůř a proto se vlastně fér zachoval.. A když jsem se ho zeptala, co po mně vlastně sakra chce, tak jen to, abych mu věřila a dala mu ještě jednu šanci.. JEN-TO-ABYCH-MU-VĚŘILA.. To je, jakoby chtěl po mrtvém srdci, aby znovu začalo tlouct. Nedokážu jen tak někomu věřit, v tohle jsem hodně pochroumaná a divná, ale život mě naučil. A nevím, jestli jsem schopna jít do dalšího vztahu bez víry. Protože pak je láska ještě těžší než těžká. Asi proto už jsem jednou psala, že bych to dokázala hned zabalit. A řekla jsem to tenhle týden i nahlas, dokonce jsem to udělala.. Zabalila jsem to do té vonící košile a vložila ten "konec" společně s ní mému Ohni do rukou. Ale on ten "konec" rozbalil a začal ho zpracovávat, modelovat, až jej nakonec spálil a ten konec zmizel. A stala se z něj prosba a příšlib. Prosba druhé šance a příslib něčeho dalšího. V tu chvíli, když jsem ho skrz slzy viděla stát celého v černém pod svítícím úplňkem, jak se umíněně obhajuje s hlavou sklopenou, došlo mi, že už jsem zašla až příliš daleko na to, abych mu tu druhou šanci nedokázala dát. A tak jsem mu ji dala. Ale víru jsem nedokázala.. Ta musí přijít časem, pokud přijde její chvíle.. A tak se z Ohně stává plamínek naděje, který může vzplanout a ošklivě mě spálit.

Komentáře

  1. Líbí se mi, jak dokážeš ty pocity vyjádřit jedním přirovnáním... strašně bych ti přála, aby tě oheň nepopálil!
    Já s panem hokejistou to máme zase naopak- jsme si tak strašně moc podobní, až mi přijde, že jsme museli být v minulém životě dvojčata. Občas je to strašidelné, jak si myslíme, říkáme a máme rádi stejné věci... od úplných maličkostí až po životní postoje a názory.... A proto jsme vždycky nadšení, když přijdeme na nějakou věc, kterou máme jinak :D

    OdpovědětVymazat
  2. Někdy je opravdu těžké dát někomu druhou šanci a co víc - věřit mu, že příště už ti neublíží a má tedy cenu opět bojovat. Vím, že pro tebe je těžké po tom všem, cos prožila, začít věřit. Ale tím, že jsi byla ochotná mu tu druhou šanci dát, jsi dokázala svou statečnost a teď je na něm, aby ti ten důvod k víře dal. Doufám, že tentokrát tě ten oheň nespálí, ale bude rozehřívat tvé srdce, dostávat se ti pod kůži a krásně hřát ;)

    OdpovědětVymazat
  3. napisala si to velmi dobre a to prirovnanie k vode sa mi veľmi páči .. a máš pravdu v tom, že niektorí ľudia sú úplne iný ako my majú iné názory záľuby vlastnosti a predsa nám dokážu prirásť k srdci a myslím že práve preto,ze majú niečo čo nám chýba .. ako sa to vraví vo všetkých tých filmoch, citátoch atď- proste do seba zapadnete a doplňujete sa .. a ja súhlasím že na tom niečo bude a práve od takých ľudí sa človek v živote veľa naučí apreto je dobré nechať si ich vo svojom živote :)

    čo sa tej šance týka máš tiež pravdu, niekedy sa dostane do štádia kedy si nedokážeme povedať že tú šancu nedáme a dáme aj napriek minulosti a tomu čo sa nám s tým človekom prihodilo ale takisto máš pravdu v tom, že dôvera tá nepríde len tak ... ja som teraz tiež v stave že som dala druhú šancu a snažím sa veriť ale na všetko treba čas a hlavne skutky od tohocloveka ktorými nám ukáže že si tú dôveru zaslúži

    tak ti držím palce nech ťa tento človek nesklame, nech ťa pekne doplňuje, nech sa od neho toho veľa naučíš ale určite si nechaj kúsok svojej vody a nenech sa pohltiť úplne :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jedním slovem NÁDHERA ♥ děkuji moc <3

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: Franck Provost Paris shampoo

Díky drogerii Rossmann je ta naše malá zemička zase o něco víc světovější. Proto tam tak ráda chodím (teda teď tam chodím hlavně proto, že sbírám bodíky na plyšáka a hrníček s Bezzubkou *haha*). Ale zpět k tématu - před pár měsíci se v Rossmannovi poprvé objevila vlasová kosmetika značky Franck Provost, která byla doposud dostupná pouze ve Franckově rodné domovině, jíž je Francie. Muž, jehož jméno tato značka nosí, už je pán pokročilého věku, konkrétně je mu bude za měsíc 71 let.. No co, u chlapů se takové věci zveřejňovat můžou! Během jeho života mu pod rukami prošlo obrovské množství světových modelek, kterým dokázal udělat s vlasama hotové zázraky. No a díky tomu by to měl být muž všeho znalý. Tudíž jsem doufala, že jeho vlasová kosmetika udělá zázraky také na mé hlavě.
Vybrala jsem si šampón s oranžovým srdíčkem, který je určen pro velmi suché a poškozené vlasy - protože buďme upřímní, v té době to pořád s mým vlasovým porostem nevypadalo úplně dobře. Samozřejmě je u nás dostupných…

Když jsou oba pod vobraz

My máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě. A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji! Problém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." ..No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmiňovaný vyrypu…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…