Masters of Rock - 2/4

V pátek jsem si musela vybrat mezi spánkem a skvělou českou skupinou Gate Crasher. Tihle chlápci mají na kontě už 3 albíčka a hráli na turné s předními českými i světovými interprety (Aerosmith, Ozzy Osbourne, Korn, Iron Maiden..), což jistě značí o jejich kvalitě. A já mám písničky od nich moc ráda, jednu z nich přímo zbožňuji - Gilotinou. Ale když mám možnost vybrat si mezi spánkem a čímkoli, tak vždy zvítězí spánek. Ale omlouvá mě to, že jsem ve čtvrtek šla spát kolem třetí hodiny, tak jsem aspoň do 10.00 chtěla spát - a to zrovna kluci začali hrát. Věřím tomu, že byli skvělí..
Jinak byl páteční program docela dost zabitý, takže jsem skoro celý den strávila doma a referovala jsem mamce a segře, které skupiny byly ve čtvrtek super a na které se teprve těším - samozřejmě vše jsem musela doprovázet ukázkami z YT, takže po 3 hodinách už mě mamka prosila, ať zas vypadnu.

Díky této flákárně jsem došla na Mor až po šesté hodině, kdy zrovna končili Dog eat dog, které jsem vůbec nechtěla slyšet, bo se mi nelíbili, ale naše grupa už tam celá byla a nebyli z nich moc nadšení. S Pizizubkou už jsme se lépe vybavily na kruté mrazy, nabraly jsme si plno silonek, bund a já dokonce čepičku - a jak jsem tam s ní chodila, tak všichni pořád říkali "Jeee divej, ta slečna je himačka." Tak jsem se nosila jako páv. I když jsem ji neměla z důvodu image ale zimy (ale následující večer už to byla ta image, protože bylo 15°C a já jsem ji stejně měla na hlavě).

Po DED byli Legion of the damned, které jsem taky nechtěla vidět, protože se mi vůbec nelíbí, ale Prcek má tyhle chrchláky rád, tak jsme to tam s ním s Pizizubkou přetrpěly.. "Bože, ten chlap zpívá hrozně, tak to tady můžem zakempit na zemi." - "Kdo to řekl?! Kdo?! Opusťte areal!" .. Nakonec to nebyla taková hrůza, dokonce jsme se shodly, že kdyby ten chlap tolik "nezvracel", tak by se to dalo poslouchat, protože písničky od téhle nizozemské skupiny byly docela melodické.

Pak už ale konečně přišla na řadu zase moje skupina, na kterou jsem si dala srázek s Malým a Velkým od nás ze školy a šly jsme si ji poslechnout spolu. Byli to Hammerfall - znala jsem od nich pár písniček už několik let a tak jsem se na ně těšila, protože jsou hodně příjemní na poslech. Byli parádní, s klukama jsme si je moc užili. Samozřejmě, zase nedali můj ploužák, ale to se jim dá odpustit, protože je hned z prvního alba (a od té doby vydali dalších 10), takže chtěli hrát asi něco aktuálnějšího a pořádně od podlahy. I když posledních asi 20min už jsem je moc nevnímala, protože tam za mnou přišel Namyšlenec - a vzhledem k tomu, že jsem ho neviděla půl roku, jsem ho furt objímala a objímala, ňuhňala a pohladkávala. Takže jsme si spolu museli jít dát panáka a on pak ještě frčel za kámošema s tím, že se mám ozvat, až půjdu domů a doprovodí mě.. Ovšem naše loučení nebylo loučením dvou dobrých kamarádů (o což mi teď opravdu jde!), ale trošku nám to ujelo. A já z toho byla tak rozhozená, že už jsem se mu raději neozvala.

Takže jsem si poslechla ještě poslední skupinu, které jsem se ten den chtěla dočkat - američtí Black label society a šla domů. Ani jsem je neviděla celé, protože někdo řekl, že se jde domů a já jsem prostě šla a nic neřešila. I když mě to mrzelo, protože hráli fakt moc dobře a strašně se mi líbily neonové červené struny basáka Johna. Druhý den jsem řekla, že mě mrzi, že jsme šli domů, protože se mi líbili.. A Pizizubka na to řekla, že jí se taky hrozně líbili.. A Prcek, že se mu taky hrozně líbili.. Tak jsme seděli a přemýšleli "proč jsme vlastně šli domů?!" No švanda. Nevadí, pár písniček jsme slyšeli a já byla stejně nějak vyřízená ze všech zážitků a věděla jsem, že další dva dny budou ještě hodně náročné.

Tak po minulém vyčerpávajícím článku trochu kratší, ale ještě vás čekají dva - s tou největší bombou!