Přeskočit na hlavní obsah

'Till we die




Obloha se stále pročišťuje..
Člověk má v životě chvíle, kdy je nahoře a lítá v oblacích, je šťastný a věří, že mu patří celý svět. Jenže bohužel, život je i někdy krutý a občas nás zastihnou i složité situace, těžké časy a smutné události. Všichni to tak máme – ať jsme jakkoli rozdílní a originální, přece jen jsme lidi, co žijí na jedné planetě, na které to chodí tak, že jednou jsme nahoře a jednou dole. A já se teď snažím po těžkých dobách držet co nejvýše, protože teď je na to ideální situace – může se stát, že poletím na držku dolů, ale taky můžu vzlétnout ještě výš. Takhle to u mě chodí už 23 let – a 20 let z toho se mnou v oblacích lítá jedna krásná osůbka s velkýma modrýma kukadlama a ještě větším srdcem. Napsala jsem to špatně – to díky ní umím lítat. Já jsem letadlo a všechny události, které jsem zažila, jsou mým motorem – ale ona je ta nejdůležitější součást, která mě zvedne do výšky – bez ní by to letadlo nikdy nevzlétlo. A ve chvílích, kdy se vypne motor a letadlo padá volným pádem do hlubin, mě tahle její síla stále drží nad zemí.


..nikdy jsem nepřestal cítit, že rodina je víc než krevní pouto.
Úryvek, který se objevuje v mé oblíbené písničce od Slipknotů (pustit povinně k četbě článku). Nějakou dobu jsem přemýšlela, co je tím myšleno, nedávalo mi to smysl. A v jednu chvíli mi to zcela došlo. Každý jsme se narodili do nějaké rodiny – to ale ještě neznamená, že k sobě máme pravé pouto – spousta sourozenců si nerozumí, nemusí si rozumět ani děti s rodiči, protože jsou až moc rozdílní, mají jiné názory, jiný pohled na svět. Stačí jim, když se vidí jednou za rok na svátek a pak o sobě nemusí několik měsíců zase nic vědět. Ale já mám v životě člověka, se kterým mě sice žádné pokrevní pouto nepojí, ale i tak vím, že jsme jedné krve. Vím, že bych pro tohoto člověka dokázala udělat cokoli na světě, vložila bych jí do rukou vlastní život, a nebo jej obětovala, jen kdybych mohla zajistit této osobě štěstí. Protože ať už jsem kdekoli, když je se mnou ona, tak vím, že tam jsem doma a jsem tam s rodinou.

Nepokračuj beze mě…
Trávíme spolu téměř každý den a když spolu náhodou nejsme, přece jen jsme ve 100% kontaktu. Víme o sobě vše, známe ty nejhorší a nejlepší vlastnosti, byly jsme spolu na dně i vzhůru, známe své vrtochy, špatné dny.. máme si pořád co říct, ale umíme spolu i v pravou chvíli mlčet.. dosáhly jsme nejvyššího vrcholu přátelství, jakého jsme mohly. Někteří lidé nám životy jen projdou, někteří se do nich dostanou a zůstanou v nich delší dobu – ona je v tom mém už od začátku a můžu si být naprosto jistá, že v něm bude navždy! Protože bez ní by to už nebyl MŮJ ŽIVOT!

Komentáře

  1. To je tak krásný...
    Je úžasný mít někoho takového, protože pak člověk na nic nikdy není sám... jsem ráda, že máš svojí spřízněnou duši!
    Jsi talent, umíš nádherně popsat věci, které by mnozí z nás popsat takovým způsobem nedokázali. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Joo, jsem z něj docela hotová. :)) Asi se o něm v tom článku zmiňuju docela často, co? :D

      Vymazat
  2. Čtu to po několikáté.. a pořád mám slzy v očích. Došla mi slova. Myslím ale, že tady jsou zbytečná ♥ T.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: Franck Provost Paris shampoo

Díky drogerii Rossmann je ta naše malá zemička zase o něco víc světovější. Proto tam tak ráda chodím (teda teď tam chodím hlavně proto, že sbírám bodíky na plyšáka a hrníček s Bezzubkou *haha*). Ale zpět k tématu - před pár měsíci se v Rossmannovi poprvé objevila vlasová kosmetika značky Franck Provost, která byla doposud dostupná pouze ve Franckově rodné domovině, jíž je Francie. Muž, jehož jméno tato značka nosí, už je pán pokročilého věku, konkrétně je mu bude za měsíc 71 let.. No co, u chlapů se takové věci zveřejňovat můžou! Během jeho života mu pod rukami prošlo obrovské množství světových modelek, kterým dokázal udělat s vlasama hotové zázraky. No a díky tomu by to měl být muž všeho znalý. Tudíž jsem doufala, že jeho vlasová kosmetika udělá zázraky také na mé hlavě.
Vybrala jsem si šampón s oranžovým srdíčkem, který je určen pro velmi suché a poškozené vlasy - protože buďme upřímní, v té době to pořád s mým vlasovým porostem nevypadalo úplně dobře. Samozřejmě je u nás dostupných…

Když jsou oba pod vobraz

My máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě. A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji! Problém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." ..No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmiňovaný vyrypu…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…