Přeskočit na hlavní obsah

Bojuj.. tak dlouho, dokud nevyhraješ



Už párkrát se mi stalo, že se mi zdál příšerný sen a já jsem se vzbudila celá vyděšená a děkovala Bohu, že to byl opravdu jen sen a vše je v pořádku. Také se mi stalo, že jsem prožívala hrozné chvíle a zdálo se mi o tom, jak je všechno v pořádku. A já se pak probudila a zjistila, že to tak není- a bylo mi příšerně. Ale během tohoto týdne se mi stalo něco, co ještě nikdy. Probudila jsem se s tím, že se mi zdál dokonalý sen a že bych ho chtěla prožít.. A pak jsem si uvědomila, že to nebyl sen. Že to byla skutečnost. Protože skutečnost je teď mnohem lepší, než jakékoli sny.

Bude to tím, že jsi právě teď zamilovaná..
Během posledních 2 let jsem byla poblázněná do několika chlapů. Myslela jsem a doufala, že jsem konečně zase našla někoho, s kým chci být ve vztahu. Nebylo mi divné, že nešílím štěstí z každé blbosti. Že mi stačí vidět se s nimi jednou za čas. Že nepřemýšlím nad budoucností s nimi. Že neusínám s myšlenkami na ně nebo se s nimi neprobouzím. Prostě jsem si říkala, že už jsem dospěla a na takové „blbosti“ nejsem. Jenže pak stačil jeden člověk, který mě opravdu vzal za srdíčko a všechno tohle na mě dolehlo plnou silou. „On za mnou jen tak došel do práce, poňuňal mě a zase šel do školy. My prostě děláme všechny věci, na které jsem do teď u těch zamilovaných nadávala. Smála jsem se ségře, že si píše se svým borečkem o tom, jak jsou šťastní – no nepsali jsme si to včera úplně stejně?“

Nech lidi odejít. Pokud k tobě opravdu patří, tak se vrátí.
Tak dlouho se naše cesty míjely a rozdělovaly, že už jsem si říkala, že snad k sobě ani nepatříme. Ale i tohle jistě mělo svůj důvod. Museli jsme počkat, než si uvědomíme spoustu věcí. Já jsem si například uvědomila, že k nikomu jsem za poslední roky necítila to, co teď. Že se bez váhání dokážu vzdát člověka, o kterém jsem si dlouhou dobu myslela, že je to má pravá láska. Byl velká láska. Ale ta je teď pryč. Pro mě je teď pravý někdo jiný. Uvědomila jsem si, že jsem rozhodně z ničeho nevyrostla – stačila mi hodina bez něj a už bych steskem brečela. Nevyrostla jsem ani ze zamilovaného žvatlání a rozkošných zpráv. Nevyrostla jsem z noci plné mazlení. Nevyrostla jsem z toho, že když někomu dám srdce, jsem schopna pro něj zabíjet. A uvědomila jsem si, že jsem schopna někomu zase 100% věřit. A je to krásný pocit.
Jsem šťastná tak, jak jsem ukrutně dlouho nebyla. Tak moc, že bych nejraději polovinu štěstí rozdala všem svým milovaným, aby si jej taky užili, a ještě bych furt měla nadbytečné množství pro sebe. Najednou mi všechno dává smysl. Už vím, proč ode mě odešel jeden z nejdůležitějších lidí v životě. Proč mi tolik vztahů nevyšlo. Proč jsem tak dlouho čekala. Protože na to, co přišlo teď, bych klidně čekala znovu. Nikdy nezkoušejte být s partnerem, kterého nemilujete. Protože láska je to nejdokonalejší, co existuje. A každého potká a nezáleží, jak dlouho na ni čekáme. Jsem oficiálně nejšťastnější člověk pod sluncem!

Komentáře

  1. Amazing post dear! You have a wonderful blog:)
    What about following each other on Instagram, Bloglovin, Twitter?.. :)

    www.bloglovin.com/blog/3880191

    OdpovědětVymazat
  2. to je krásne napísané a som veľmi rada že si niekoho takého našla a prežívaš s ním to všetko o čom píšeš ! :)

    páči sa mi to čo píšeš, že si si myslela že si už z takých vecí vyrástla a nepotrebuješ to. Myslim, že veľa ľudí dokáže fungovať aj takto a nahovárať si, že nič z toho nepotrebuje.Že sa nepotrebuje len tak z ničoho nič usmievať keď si spomenu na svoju polovičku, že nepotrebujú sladké správy či všetky tie drobnosti, ktoré robia život sladším.

    Ale ja som presne ten typ človeka, čo by s týmto nedokázal žiť. Len tak sa uspokojniť so vzťahom ktorý toto všetko nedáva. A som veľmi rada, že som si prečítala tento článok lebo mi opäť dal štipku nádeje v to, že všetko toto nepatrí len k teenegerským vzťahom :)

    Držím ti palce, nech vám to klape a nech ste takto šťastní ešte dlho dlho!

    OdpovědětVymazat
  3. Tohle tak ráda čtu! :)
    Je z článku poznat, že jsi teď doopravdy šťastná a já ti to moc přeju! :)
    Krásně se to čte.
    Ať vám to vydrží! :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: Franck Provost Paris shampoo

Díky drogerii Rossmann je ta naše malá zemička zase o něco víc světovější. Proto tam tak ráda chodím (teda teď tam chodím hlavně proto, že sbírám bodíky na plyšáka a hrníček s Bezzubkou *haha*). Ale zpět k tématu - před pár měsíci se v Rossmannovi poprvé objevila vlasová kosmetika značky Franck Provost, která byla doposud dostupná pouze ve Franckově rodné domovině, jíž je Francie. Muž, jehož jméno tato značka nosí, už je pán pokročilého věku, konkrétně je mu bude za měsíc 71 let.. No co, u chlapů se takové věci zveřejňovat můžou! Během jeho života mu pod rukami prošlo obrovské množství světových modelek, kterým dokázal udělat s vlasama hotové zázraky. No a díky tomu by to měl být muž všeho znalý. Tudíž jsem doufala, že jeho vlasová kosmetika udělá zázraky také na mé hlavě.
Vybrala jsem si šampón s oranžovým srdíčkem, který je určen pro velmi suché a poškozené vlasy - protože buďme upřímní, v té době to pořád s mým vlasovým porostem nevypadalo úplně dobře. Samozřejmě je u nás dostupných…

Když jsou oba pod vobraz

My máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě. A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji! Problém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." ..No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmiňovaný vyrypu…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…