Přeskočit na hlavní obsah

V žáru zatmění měsíce


A je ze mě slaměná vdova. Celý tento týden jsem bez muže. Bez něj a téměř bez jakéhokoli kontaktu s ním. Přesto vím, že není zas tak daleko, že není pryč zas tak dlouho a že za chvíli se vrátí zpět. Můžu tak zjistit, jaké to bude, až za pár měsíců odjede pryč na pěkně dlouho. Za hranice, do jiného státu, jiné kultury, jiného světa. Na dlouhé měsíce, ve kterých se může stát cokoli. Kdy se jen tak lehce nevrátí. Blízko mě, věčně daleký.
Věříte, že velká láska překonává i takové vzdálenosti a takovou dobu? Člověk se každým dnem mění, posouvá, vytváří nové názory a pohledy na svět. Jeden den jsem taková, další den můžu být úplně jiná. Záleží na situacích, které se nám postaví do cesty. Záleží na lidech, které poznáme. Na možnostech, které se objeví a my o nich budeme muset uvažovat a přemýšlet. Můj svět se stále mění, mění se lidé v něm a hlavně ti lidé, kteří jsou mi blízko. Tolik lidí, kterých jsem měla hluboko v srdci, už odešlo a já je ze srdce vyjmula. Už nepatří mezi ty, kteří se mnou sdílí radosti a smutky, nejsou to ti, za kterými běžím, kdykoli potřebuji. Přestože bývali...zkouším létat, když mám strach stát.
Odejde ode mě jeden člověk a vrátí se někdo úplně jiný. Někdo, kdo má jiné přátele, než ten původní. Někdo, kdo má jiné zážitky a zkušenosti. Někdo, kdo má jiné touhy. Někdo, koho už nebudu znát jako sebe samu. Vrátí se ke mně cizinec. Dokážeme znovu spojit ty dva rozdílné světy, nebo už budeme muset žít každý v tom svém odděleném? Věříte, že láska překonává čas a vzdálenost? ...tou pravdou ohnivou, mé pády určeny předem jsou.

Komentáře

  1. Věřím :) Sama jsem byla čtyři roky ve vztahu na dálku a i když jsme se k sobě vrátili jako dva jiní lidé s jinými přáteli a zkušenostmi, bylo to jako kdyby uplynul jen týden.
    Někdo mi jednou řekl, že s těmi pravými, i když se roky nevidíme, to vždy po setkání je jako by tu vždy byli. a tak to přesně bylo. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Bude to všechno v pohodě a až se vrátí, tak si budete vzácnější než kdy dříve. Člověk musí prostě věřit. I když to musí být děsné. Nedokážu si představit, že by ten můj muž na dlouho dobu odjel. Každopádně vztah na dálku může fungovat, jen si musíte navzájem věřit :)
    Inspiration by Linda

    OdpovědětVymazat
  3. Určitě existuje věrné milování, které to dokáže. Ale kolika lidem se zaštěstí? Jednomu z tisíce? Nebo spíš z miliónu?

    Každopádně být tebou na to nesázím. A když už, tak je to buď vzácný zvyk ohleduplného, respektujícího srdce a nebo vážná choroba, posedlost, exces touhy, co to mohou dokázat.

    OdpovědětVymazat
  4. nás s priateľom čaká láska na pár kilometrov... už raz sme spolu vo vzťahu na ďiaľku boli, vydržali sme to a návrat bol slastný... teraz je to však trochu iné, nakoľko nevieme, čo s nami bude ďalej... ale verím, pevne dúfam, že ak je ten pravý, tak láska prekoná všetko. hlavne človek musí chcieť a byť pripravený čeliť aj nemožnému :).

    KEJMY ♥.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

True love

K olik máte v okolí párů, které jsou spolu celý život? Nebo aspoň nějakých 20-30 let? K dyž jsem se nad tím zamyslela já, tak pár takových znám.. Ale všechno to jsou už docela staré ročníky - já vím, je to samozřejmé, když chci najit lidi, kteří jsou spolu celý život, musí už nějaké ty roky mít. Ale když se zamyslím nad mladšíma ročníkama, tak už jsou všichni minimálně jednou rozvedení nebo ještě ani nenašli tu pravou polovičku - a už na to mají čas. Takže u nich už předem vím, že je do svých úvah nemůžu zasadit. P okud bych měla vyjmenovat ty šťastné, tak jsou to všichni moji prarodičové (ano, mám jich víc než 2) a samozřejmě praprarodičové.. Moje mamka je jednou rozvedená, moje teta je jednou rozvedená, moje nevlastní mamka to samé, nevlastí taťka taktéž, rodiče mých kamarádů... Kde je ta láska na celý život, která dřív bývala úplně běžná? D nes jsem na jednom blogu četla pěknou otázku, která mě vlastně donutila k tomuhle článku - Proč dřív šlo najít lásku na celý život a teď ne?...

Podzim za dveřmi

N a základní škole jsme vždy v tomhle období sbírali co nejhezčí a nejbarevnější spadané listí a následně jsme ho temperkami malovali na bílé papíry. Všichni jsme se snažili, aby naše výtvory byly co nejvíc barevné - vždyť bychom měli přece co nejlépe vystihnout krásu podzimu. J á podzimní období vždy z duše nenáviděla - ranní mrazíky se začínají hlásit o slovo, sluníčko vychází pozdě a zachází příliš brzy, jeho paprsky už nejsou tak teplé, často prší a je ponuro. Ale díky tomu všemu jsem zapomínala na to, že podzim má i své neskonale krásné stránky. Sluníčko sice nehřeje tak moc, ale i přesto osvětluje krásně zbravenou přírodu, ranní mrazíky nás nutí brát na hlavu čepice - které tolik miluji!, v domácnostech to voní všemi druhy čaje, vzduch je tak krásně čerstvý (pokud ovšem nejste z Ostravy, kde vám asi ani podzim nepomůže k čerstvému vzduchu) . N evím, co se to se mnou stalo, ale dva poslední roky podzim miluji. A letos se na něj ohromně těším, aniž bych tušila proč. Uvnitř mě je...

Někteří lidé cítí déšť a jiní pouze zmoknou

Nedávno jsem si sedl a nalil si sklenku čistého vína - jak skutečně, tak metaforicky.. A zjistil jsem, že jsi jediná holka, se kterou bych chtěl být, kterou bych si jednou chtěl odvést k oltáři a mít s ní děti.. D ám ti jen jednu otázku.. Kdybys zjistil, že se ti má narodit dítě a mohl sis vybrat - zda mít zdravého potomka, nebo handicapovaného.. Jakou variantu by sis vybral? Samozřejmě jsi normální člověk, jako každý jiný, a pokud bys měl možnost takové volby, vybral by sis to zdravé dítě.. Protože starat se o postiženého člověka je obrovsky náročné - jak finančně, tak fyzicky a psychicky, z člověka to vysává veškerou sílu a ne každý na tohle má.. Já bohužel patřím mezi ty slabší, kteří už dopředu vědí, že na to nemají.. Proto ti nemám nic za zlé, naprosto to chápu.. Proč bys volil složitý život, když můžeš jít jednoduchou cestou - vidět své zdravé dítě, jak roste a být na něj hrdý bez toho, aniž bys byl na pokraji psychických sil... A takhle je to i s náma. Ty můžeš mít skvě...