Přeskočit na hlavní obsah

V žáru zatmění měsíce


A je ze mě slaměná vdova. Celý tento týden jsem bez muže. Bez něj a téměř bez jakéhokoli kontaktu s ním. Přesto vím, že není zas tak daleko, že není pryč zas tak dlouho a že za chvíli se vrátí zpět. Můžu tak zjistit, jaké to bude, až za pár měsíců odjede pryč na pěkně dlouho. Za hranice, do jiného státu, jiné kultury, jiného světa. Na dlouhé měsíce, ve kterých se může stát cokoli. Kdy se jen tak lehce nevrátí. Blízko mě, věčně daleký.
Věříte, že velká láska překonává i takové vzdálenosti a takovou dobu? Člověk se každým dnem mění, posouvá, vytváří nové názory a pohledy na svět. Jeden den jsem taková, další den můžu být úplně jiná. Záleží na situacích, které se nám postaví do cesty. Záleží na lidech, které poznáme. Na možnostech, které se objeví a my o nich budeme muset uvažovat a přemýšlet. Můj svět se stále mění, mění se lidé v něm a hlavně ti lidé, kteří jsou mi blízko. Tolik lidí, kterých jsem měla hluboko v srdci, už odešlo a já je ze srdce vyjmula. Už nepatří mezi ty, kteří se mnou sdílí radosti a smutky, nejsou to ti, za kterými běžím, kdykoli potřebuji. Přestože bývali...zkouším létat, když mám strach stát.
Odejde ode mě jeden člověk a vrátí se někdo úplně jiný. Někdo, kdo má jiné přátele, než ten původní. Někdo, kdo má jiné zážitky a zkušenosti. Někdo, kdo má jiné touhy. Někdo, koho už nebudu znát jako sebe samu. Vrátí se ke mně cizinec. Dokážeme znovu spojit ty dva rozdílné světy, nebo už budeme muset žít každý v tom svém odděleném? Věříte, že láska překonává čas a vzdálenost? ...tou pravdou ohnivou, mé pády určeny předem jsou.

Komentáře

  1. Věřím :) Sama jsem byla čtyři roky ve vztahu na dálku a i když jsme se k sobě vrátili jako dva jiní lidé s jinými přáteli a zkušenostmi, bylo to jako kdyby uplynul jen týden.
    Někdo mi jednou řekl, že s těmi pravými, i když se roky nevidíme, to vždy po setkání je jako by tu vždy byli. a tak to přesně bylo. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Bude to všechno v pohodě a až se vrátí, tak si budete vzácnější než kdy dříve. Člověk musí prostě věřit. I když to musí být děsné. Nedokážu si představit, že by ten můj muž na dlouho dobu odjel. Každopádně vztah na dálku může fungovat, jen si musíte navzájem věřit :)
    Inspiration by Linda

    OdpovědětVymazat
  3. Určitě existuje věrné milování, které to dokáže. Ale kolika lidem se zaštěstí? Jednomu z tisíce? Nebo spíš z miliónu?

    Každopádně být tebou na to nesázím. A když už, tak je to buď vzácný zvyk ohleduplného, respektujícího srdce a nebo vážná choroba, posedlost, exces touhy, co to mohou dokázat.

    OdpovědětVymazat
  4. nás s priateľom čaká láska na pár kilometrov... už raz sme spolu vo vzťahu na ďiaľku boli, vydržali sme to a návrat bol slastný... teraz je to však trochu iné, nakoľko nevieme, čo s nami bude ďalej... ale verím, pevne dúfam, že ak je ten pravý, tak láska prekoná všetko. hlavne človek musí chcieť a byť pripravený čeliť aj nemožnému :).

    KEJMY ♥.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Když jsou oba pod vobraz

M y máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě . A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji ! P roblém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." .. No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmi...

Plesy bývaly v minulosti výsadou šlechty

P ořád marně přemýšlím nad tím, který chytrák rozhodl, že plesová sezóna bude v zimním období - to byl určitě chlap. Já sice chápu, že když se chce člověk cítit jako v pohádce, tak k tomu potřebuje tu správnou zasněženou vánoční atmosféru... Ale chlapci, spadli jste někdy v zimě na ledu? Věřím tomu, že ačkoli jste měli pevnou zimní obuv, minimalně jednou v životě se vám taková nepříjemnost stala. A teď si představte, že my se musíme na takovém ledu udržet na 20cm jehlách - protože řekněme si to upřímně, balerínky jsou sice príma vynález, na který nedám dopustit, ale 98% žen chce jít na ples v pravých střevíčcích. Co kdyby totiž o půlnoci některá utíkala z plesu, aby ji náhodou zlá macecha nenachytala, jak trajdá někde mimo domov, zatímco má přebírat hrášek, a nechala na schodech balerínku? Princ by pak objížděl celé království s nějakou divnou botou, o které by ani nevěděl, z jaké strany ji dotyčné nasadit na nohu. A co kdyby ji nasadil špatnou stranou a čirou náhodou by padla jiné ...

Jsi moje mrtvá touha

- Ale, došla jsem k závěru, že když jsme zatím neměly štěstí, tak na nás opravdu musí čekat někdo ještě lepší. - Přesně to si říkam já! I když je to teď těžké přijmout, protože mé srdce stále věří tomu, že to pravé štěstí jsem měla mít se Zarosteným. Ale mozek ho pořád přesvědčuje, že ne. A jak to časem přebolí, tak se srdce nechá přesvědčit. S polečně s Modroočkou jsme zahájily těžký boj - snažíme se mozkem přeprat naše srdce. Na to, aby mozek vítězil, je asi ještě brzy. Ale myslím, že malé vítězství se mu dostálo už tímhle. Že jsme si připustily, že nás čeká ještě mnohem něco lepšího, než bylo. Připomnělo mi to jeden citát, který jsem milovala po rozchodu se Záchranářem . "Představ si, jaké štěstí zažiješ s tím pravým, když i s těmi ostatními jsi byla na vrcholu blaha." A je to tak- strašně se těším na ty okamžiky, kdy budu vědět, že už nemůžu být šťastnější. Na to, až bude všechno nechutně růžové, jak psala Modroočko . Už teď mám za sebou spoustu krásně růžových ...