Přeskočit na hlavní obsah

V žáru zatmění měsíce


A je ze mě slaměná vdova. Celý tento týden jsem bez muže. Bez něj a téměř bez jakéhokoli kontaktu s ním. Přesto vím, že není zas tak daleko, že není pryč zas tak dlouho a že za chvíli se vrátí zpět. Můžu tak zjistit, jaké to bude, až za pár měsíců odjede pryč na pěkně dlouho. Za hranice, do jiného státu, jiné kultury, jiného světa. Na dlouhé měsíce, ve kterých se může stát cokoli. Kdy se jen tak lehce nevrátí. Blízko mě, věčně daleký.
Věříte, že velká láska překonává i takové vzdálenosti a takovou dobu? Člověk se každým dnem mění, posouvá, vytváří nové názory a pohledy na svět. Jeden den jsem taková, další den můžu být úplně jiná. Záleží na situacích, které se nám postaví do cesty. Záleží na lidech, které poznáme. Na možnostech, které se objeví a my o nich budeme muset uvažovat a přemýšlet. Můj svět se stále mění, mění se lidé v něm a hlavně ti lidé, kteří jsou mi blízko. Tolik lidí, kterých jsem měla hluboko v srdci, už odešlo a já je ze srdce vyjmula. Už nepatří mezi ty, kteří se mnou sdílí radosti a smutky, nejsou to ti, za kterými běžím, kdykoli potřebuji. Přestože bývali...zkouším létat, když mám strach stát.
Odejde ode mě jeden člověk a vrátí se někdo úplně jiný. Někdo, kdo má jiné přátele, než ten původní. Někdo, kdo má jiné zážitky a zkušenosti. Někdo, kdo má jiné touhy. Někdo, koho už nebudu znát jako sebe samu. Vrátí se ke mně cizinec. Dokážeme znovu spojit ty dva rozdílné světy, nebo už budeme muset žít každý v tom svém odděleném? Věříte, že láska překonává čas a vzdálenost? ...tou pravdou ohnivou, mé pády určeny předem jsou.

Komentáře

  1. Věřím :) Sama jsem byla čtyři roky ve vztahu na dálku a i když jsme se k sobě vrátili jako dva jiní lidé s jinými přáteli a zkušenostmi, bylo to jako kdyby uplynul jen týden.
    Někdo mi jednou řekl, že s těmi pravými, i když se roky nevidíme, to vždy po setkání je jako by tu vždy byli. a tak to přesně bylo. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Bude to všechno v pohodě a až se vrátí, tak si budete vzácnější než kdy dříve. Člověk musí prostě věřit. I když to musí být děsné. Nedokážu si představit, že by ten můj muž na dlouho dobu odjel. Každopádně vztah na dálku může fungovat, jen si musíte navzájem věřit :)
    Inspiration by Linda

    OdpovědětVymazat
  3. Určitě existuje věrné milování, které to dokáže. Ale kolika lidem se zaštěstí? Jednomu z tisíce? Nebo spíš z miliónu?

    Každopádně být tebou na to nesázím. A když už, tak je to buď vzácný zvyk ohleduplného, respektujícího srdce a nebo vážná choroba, posedlost, exces touhy, co to mohou dokázat.

    OdpovědětVymazat
  4. nás s priateľom čaká láska na pár kilometrov... už raz sme spolu vo vzťahu na ďiaľku boli, vydržali sme to a návrat bol slastný... teraz je to však trochu iné, nakoľko nevieme, čo s nami bude ďalej... ale verím, pevne dúfam, že ak je ten pravý, tak láska prekoná všetko. hlavne človek musí chcieť a byť pripravený čeliť aj nemožnému :).

    KEJMY ♥.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kosti jsou věčné - Kathy Reichs

Shrnutí děje V domě Annaliese Rubensové jsou objeveny pozůstatky tří mrtvých nemluvňat - jedno je "čerstvé", z dalších dvou jsou už jen maličké mumie. A tak policie, společně se soudní antropoložkou Temperance Brennanovou, začnou pátrat po matce, která je schopna tak ohavného činu. Pátrání je zavede do prostředí prostituce, kde se v posledních letech Annaliese pohybovala, dokud se nerozhodla utéct zpět do svého domova, do severozápadní tundry Yellowknife - a tam se za ní vydává i Tempe se dvěma detektivy. Zde se objeví čtvrtá mumie novorozeněte. Co za matku dokáže toto udělat svému dítěti? Matka, která je psychicky postižená. Matka, které nakukali, že je nemocná a každé její dítě se narodí mrtvé. Matka, kterou někdo přímo před očima Tempe zastřelí dvěma ranami do hlavy. Vyšetřování matky-vražedkyně tím končí. A začíná vyšetřování matky-oběti. Vše je složitější, než se zdá a obětí v Yellowknife je čím dál více - a všichni jsou z jedné rodiny, příbuzní Annalieze. A všechny st…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…