Přeskočit na hlavní obsah

Be free


Kdybys mohla změnit jeden den ve svém životě - který by to byl?
Žádný.
Tvůj život je tak dokonalý, že nechceš nic měnit?
Ne. Můj život je krásný a já si nemám na co stěžovat, přestože jsem už několikrát pořádně padla na hubu, přestože mě hrozně moc lidí zklamalo.. Přesto bych nic neměnila - protože můj život je takový, jaký být má.


Tenhle imaginární rozhovor jsem dnes vedla sama se svým druhým já (ano, jsem tak trochu magor). To proto, že jsem přemýšlela, jestli jsem neudělala před pár měsíci chybu, když jsem si do života pustila takové lidi, jaké jsem pustila. Ale ačkoli mi ti lidé ublížili a nebo vím, že ublíží, pokud je nechám, stejně bych to nechtěla změnit. Protože já zastávám ten názor, že vše, co se stalo, tak se stalo z nějakého důvodu a stát se mělo.
Před rokem jsem ztratila člověka, který pro mě byl celý svět. Ale přesto, i kdybych to mohla změnit - zkusit udělat něco pro to, aby se to nestalo - tak to neudělám. Sice mi bylo strašně, ale zároveň jsem díky tomu získala sílu překonávat spoustu dalších takových nástrah. Z dalšího rozchodu už jsem se sbírala rychleji. A když jsem pak potkala člověka, kterého jsem měla moc ráda a on mě jen sprostě využil, na pár týdnů mě to dostalo, ale i z toho jsem se dokázala vzpamatovat. A dokonce mu čelit, kdykoli ho potkám. Všechno, co se mi v životě děje, mě nějak formuje. Abych byla lepší a silnější.
Mám takové tušení, že se brzy budu muset zase rozloučit s člověkem, který pro mě hodně znamená. Dokonce mu budu muset říct sbohem, aniž bych to chtěla. Ale vím, že to zvládnu, protože už jsem to několikrát udělala. Už jsem se naučila snášet bolest a chápat, že někdy musím udělat těžké rozhodnutí, abych byla spokojená a aby to bylo správně. Protože věřím, že i tohle bude mít svůj důvod. Uvolním místo ve svém životě pro někoho, kdo si bude vážit toho, že v něm může být.. Protože vím, že někteří si toho teď neváží.
Chvíle, které jsem prožívala v minulosti, mě naučily se smát, plakat, nevzdávat se a poznat, co je pro mě nejlepší. A proto bych ani jeden den nezměnila - mohla by mi teď chybět ta zkušenost, kterou bych potřebovala ke správným rozhodnutím.

Změnili byste něco na svém životě?

Komentáře

  1. Jsi silná :) Já taková nejsem, své trápení vzniklé jedním jediným dnem bych si s klidem v srdci odpustila, bohužel :)

    http://french-mistake.blog.cz/

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělý článek, asi máš pravdu, všechno se děje z nějakého důvodu :-) máš skvělý blog a vypadá to že jsi i skvělá holka, teda podle toho jak píšeš, doufám že budeš mít v životě štěstí a že poznáš už jenom lidi, co tě nebudou trápit, aby jsi se jimi nemusela zabývat :-)

    http://mishistorias.blog.cz/

    OdpovědětVymazat
  3. můj názor na to víš, protože jsi ho u mě na blogu četla:)
    máme takový stejný názor:)
    taky jsem ztratila člověka, na kterým mi hodně záleželo, ale bohužel, tak to bývá.
    obdivuji tě, že jsi to tak zvládla, taky bych chtěla být tak silná. musím se více snažit:)

    OdpovědětVymazat
  4. Mluvíš mi ze srdce. Myslím si, že si některé věci musíme prožít, abychom se z nich mohly poučit a posunout se dál. Snažím se přijímat bolest pokorně a brát si z toho jen to nejlepší. A když mě něco hodně bolí, říkám si, že to má jistě svůj smysl, i když ho v tu danou chvíli ještě nevidím. A tak bych neměnila jediný den svého života, i když na rovinu přiznávám, že některé věci bych si nikdy znovu nechtěla zopakovat a znovu prožít. I přesto, že si myslím, že jsem kdysi nechala odejít ze svého života nejlepšího člověka a dodnes si občas říkám, jaké by to bylo, kdybych se byla bývala rozhodla jinak.

    OdpovědětVymazat
  5. S tímhle souhlasím..taky si myslím,že všechno se děje z nějaké důvodu a razím heslo ,že vše zlé je k něčemu dobré. jinak moc ti děkuju za tvůj komentář u mě na blogu ♥ pokouším se na věci nahlížet pozitivněji. =)

    OdpovědětVymazat
  6. Jsi dost silná osobnost a takové lidi dost obdivuji, že přesto ač to v životě nemají nijak lehké, tak jdou dál a snaží se jistým způsobem žít.

    www.una-vez-mas-la-anorexia.blog.cz
    www.fitzdravyzivot.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  7. Máš to krásně napsané :)) je vidět, že už sis prošla hodně zážitky a to z tebe udělali silnou osobnost... Já bych taky žádný den neměnila - ani den, kdy se ke mě otočili všichni zády... Posilnilo mě to, dalo mi to něco do života... Udělalo to z té holky mě... Protože všechny mé zážitky - radosti i strasti - mě udělali takovou, jaká jsem... A za to jsem ráda :)

    OdpovědětVymazat
  8. Myslím, že každého minulosť ovplyvní. Či už v pozitívnom, alebo negatívnom smere. Oba smery nám ale dodajú silu. Stávame sa odolnejšími. Učíme sa na vlastných chybách, ale aj na chybách cudzích. Či by som niečo zmenila vo svojom živote? Odpoviem ako ty - nie. Verím tomu, že všetko sa deje z nejakého dôvodu a nie iba náhodou. :)

    OdpovědětVymazat
  9. Nezbývá než souhlasit. Co bychom byli bez svých zkušeností, ať dobrých či špatných?
    A když jedny dveře zavřeme, otevřou se další. A za nimi něco lepšího... :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Každé bolístko na duši posiluje náš charakter. Nejhorší je klást si otázky: „Proč zrovna já musím se tak trápit?“ Život nejsou jen bláhové bezstarostné úsměvy, ale i slzy. Nerezignovat, ale brát trápení jako výzvu, že na to máme, abychom se s osudem poprali, i když nám do vínka sudičky nenamíchaly ty správné karty.

    http://missalexy.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  11. Krásně napsané. Jen mám pocit, že u mě to takhle přesně nefunguje. I když je fakt, že úplně první rozchod byl asi ten nejbolestivější a nejnesnesitelnější.

    OdpovědětVymazat
  12. máš úplnu pravdu :) aj navzdory tomu že som strašný pesimista soom sa uz tiež naučila že presne takto by sa mali brať veci, či už zlé či už dobré.. nedávam tomu nejaký hlbší zmysel ani neverím na osud a tak poobne ale verím že chyby a bolesti človeka formujú viac ako tie dobré veci a že vďaka ním sa dokážeme poučiť a tiež by som nič nevrátila aj keď ma veľa vecí v živote už zabolelo ..

    OdpovědětVymazat
  13. Kdybych mohla vrátit čas a něco změnit, vrátila bych ho. Skutečně bych chtěla něco změnit. I když netvrdím, že můj dnešní život je špatný...
    Moje kolegyně tvrdívala - co tě nezabije, to tě posílí. Měla pravdu, i když se nám něco zdá být nesnesitelné a bolestivé a ponižující a smutné, všechno tohle nás někam posouvá.
    Přesto, kdybych mohla vrátit čas a něco změnit, udělala bych to. I kdybych se dostala jinam než jsem teď... i s rizikem, že by mě ani nenapadlo začít psát na blogu, i s rizikem, že bych nepoznala lidi, jaké jsem poznala.
    A dokonce i s rizikem, že ani ta změna by nemusela dopadnout dobře, přesto bych to riskla.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: lak na vlasy Cien professional

Nutno předem poznamenat, že laky na vlasy příliš nepoužívám. Většinou je mám od toho, aby si " přilepila " odstávající části baby vlásků k hlavě nebo zamezila jejich nenápadnému vytrčení se z účesu. Pro tento účel je dostačující jakýkoli lak na vlasy. Jednou za čas ale udělám náročnější zátěžovou zkoušku - navlním vlasy a požaduji, aby mi navlněné vydržely celý den, aniž bych na ně musela vystříkat celý flakon laku na vlasy. Nechci si z vlasů dělat nepohyblivou paruku - potřebuji, aby se vlasy hýbaly, dýchaly, ale zároveň na nich vydržely hezké andělské lokny. Cien professional lak na vlasy s keratinem - pro větší objem. Mnou recenzovaný lak na vlasy má vol. 3 . Já většinou používám 4 nebo 5, takže tohle pro mě byl docela nízký kalibr - a musím poznamenat, že se asi zase vrátím k vyšším číslům, protože trojka mi vlny rozhodně neudržela ani pár hodin. To jen tak mimo, pro lidi, kteří mají stejné požadavky jako já. Co ale tento lak opravdu slibuje? Ud

Když miluješ, tak celým srdcem

Myslím, že je na čase napsat další oslavný článek.. M oje mamka minulý týden oslavila čtyřicetiny - ano, jí je čerstvých 40, mně čerstvých 22 - měla mě, když byla ještě veeeelmi mladá. Vlastně, kdybych se pomamila, měla bych v tuhle chvíli už skoro pětileté dítě (prooooč jsem se nepomamila?) V iděli jste seriál Gilmorova děvčata ? Já ho teď sjíždím pravidelně od začátku do konce a musím konstatovat jednu věc - jsem jedna z mála lidí, kteří nemusí závidět úžasný vztah Lorelai a Rory - protože já si celý život tenhle vztah prožívám. K dyž bylo mamce tolik, kolik je teď mně, musela opustit mého otce - po velmi těžkých chvílích, které jsme si s ním prožily - on život s alkoholikem není peříčko. Ve 22 letech zůstala sama se čtyřletým dítětem - a přesto mi nikdy nic nechybělo a byla jsem šťastné děcko, jako všechny ostatní, které měly rodinu úplnou. Samozřejmě hrozně moc vděčíme také babičkám a dědečkům, kteří pomáhali, jak jen se dalo. Stejně ale nepřestanu nikdy obdivovat mamku za

Sex bez lásky je jako drink, který nijak nechutná, ale uhasí žízeň

V e 14letech jsem potkala svou pravou lásku.. Teda, tehdy jsem si to aspoň myslela. Má pravá láska trvala 6let a poté skončila tak, jak všechny pravé lásky dvou puberťáků končí. Každopádně to byl logicky první kluk, se kterým jsem se vyspala. No a šest let jsem žila v domění, že to taky bude jediný.. Loni v srpnu jsem dostala na výběr- buď vyzkoušet i něco jiného a nebo být až do smrti v celibátu (to jsem samozřejmě nemohla tušit, že se s Jediným vyspím za půl roku zase) . No tak, nejsem magor a vybrala jsem si samozřejmě možnost A . Spíš bych řekla, že se mi splašily hormony a já jsem chtěla dohnat to, co jsem nestihla v pubertě. Přišly jednorázovky. Všechny byly se vším všudy - tedy párty, alkohol, opilost, žádný kondom, stresy z těhotenství ... No, chtěla jsem si to užít do poslední kapky. Loni na Silvestra to dospělo ke svému vrcholu a já se vyspala s člověkem, kterého jsem vůbec neznala (a ještě jsem ho, chudáka, ani nenechala udělat se - taková jsem byla mrcha myslící jen na