Přeskočit na hlavní obsah

Fire meet gasoline


Nikdy bych nebyla schopna podvést svého přítele .. Tak tenhle výrok jsem měla skoro celý život zakódovaný ve své hlavě a osobně jsem tomu věřila .. Až nedávné okolnosti mě donutily zauvažovat, zda je to pravda.. Stejně tak to, že bych nikdy nebyla schopna nevěru odpustit - ale kolik hnusných věcí jsem už odpustila a ani jsem nemrkla .. Nezachovala bych se stejně, kdy mě přítel podvedl? Musím říct (a při tom sama sebou docela pohrdám), že bych to byla schopna odpustit, pokud bych opravdu silně milovala - jaký je vlastně rozdíl v tom, že jsem odpustila několikrát člověku, který mě vždy nechal kvůli jiné..  Opravdu jsem tak slabá, že dokážu odpouštět věci, které pro mě byly vždy zcela neodpustitelné? A opravdu jsem tak slabá, že bych takové věci dokázala udělat?
Ta druhá věc je diskutabilní.. Byla jsem s člověkem kterého jsem nemilovala.. Ačkoli mi teta řekla, že na vztah z rozumu jsem ještě příliš mladá, chtěla jsem to vyzkoušet, doufala jsem, že dokážu zapomenout na toho jediného, kterého jsem kdy milovala. Jak moc jsem se tehdy mýlila.. Opravdovou lásku nejde nahradit jen tak někým.. Stejně tak, jako nejde opravit rozervané srdce jehlou a nití.
Nejsem rozumný člověk a proto nemůžu mít ani nikdy vztah založený na rozumu - jsem člověk přetékající emocemi a proto jediný vztah, který je pro mě ten pravý, je založený právě na citech a emocech. Pochopila jsem to ve chvíli, kdy jsem stála s Opravdovým pod rouškou tmy a nedokázala jsem odolat pokušení ho líbat, objímat, hladit ... Ačkoli někde v dálce byl Rozum a myslel si o mě zřejmě to nejlepší. Nemůžu se vymlouvat na alkohol, protože zas tolik jsem ho v sobě neměla, abych nedokázala ovládat své chování, abych tomu nedokázala zabránit.. Jenže proč bych zabraňovala něčemu, po čem jsem toužila?
Tohle ovšem nebylo zcela to nejhorší.. Přijdou další dvě mnohem horší prohlášení..
Prohlášení č. 1: Už je to několit týdnů a já jsem toho nikdy, ani na okamžik, nezalitovala a kdybych se mohla vrátit zpět a něco změnit, změnila bych jen to, že bychom se líbali mnohem víc. Byly to naše poslední společné chvíle a byly krásné, plné naděje (škoda, že uplně marné)!
Prohlášení č. 2: Oba jsme se aspoň trochu drželi, protože tak nějak jsme věděli, že to, co děláme, není zrovna dobré. Ale taky vím, že kdyby jsme měli příležitost, neváháme zajít ještě dál a naplnit obsah slova "nevěra" se vším všudy. A co mě na tom všem mrzí téměř nejvíc? (Kromě toho, že ty naděje byly opět marné) .. To je fakt, že jsme to do toho konce nedotáhli.. Teď bych nemusela vzpomínat na krásný polibek a objetí, ale na něco mnohem příjemnějšího.

A teď mě všichni klidně ukamenujte za to, co jsem udělala, čeho jsem schopna.. Zejména ti z vás, co stále žijí s představou, že by to nebyli nikdy schopni udělat.. Já bych to taky neudělala člověku, kterého z celého srdce miluji.. Ale ten už tady pro mě strašně dlouho není a strašně dlouho se neukázal nikdo další, kterému bych byla mé srdce ochotna svěřit a myslím, že ani dlouho neukáže.. Člověk míní, život mění, je to tak.. A jak bylo řečeno v Once upon a time: "Zlo se nerodí.. Zlo je tvořeno." Jednoduché, ale děsivě výstižné..

Komentáře

  1. Ono je o těžký, ale chápu tě. Taky bych nemohla mít vztah založený na to, že takhle je to prostě správné a vědět, že to co chci, mít prostě nebudu a mám smůlu.

    Myslím, že většina lidí říká, že by nikdy neodpustila nevěru, protože nebyli v situaci kdy by k tomu došlo. Před bitvou je každý generál,

    OdpovědětVymazat
  2. Vztahy z rozumu mohou fungovat jen omezenou dobu. Taky si myslím, že pokud podvádíš člověka, kterého nemiluješ, tak to v podstatě ani podvod není, spíš je to taková lež. Žít s někým jen z rozumu je podle mě horší, než ten samotný podvod...

    OdpovědětVymazat
  3. ja som ešte dosť mladá na niečo takéto, ale trochu sa obávam toho, že možno niekedy sa rozhodnem rozumom a potom to môžem ľutovať.

    a myslím si, že ľudia ťa za to nesmú odsudzovať, každý si povie, že nedopustí neveru, no potom je aj dosť ťažké to splniť.

    OdpovědětVymazat
  4. Jo, třináctky ti nejspíš odpoví: no, to je strašný, jak si to mohla dopustit! Ale to snad jenom proto, že i v patnácti člověk vidí všechno strašně růžově, i když není. Myslí si, že pokud je to ten pravý, nebudou žádné problémy, ale všechno pěkné má svoje vady. Pokud jsi nemilovala tak, jak bys měla, tak se ti ani nedivím, že se ti něco takového přihodilo :). A je mi sice šestnáct, ale začínám už to chápat trošku jinak než před rokem, možná dobře, i když ty růžový brejle mě občas držely alespoň v plané naději :).

    OdpovědětVymazat
  5. Krásně napsané a pravdivé, nikdy se nemá říkat nikdy, netušíme co nám život přivede do cesty...

    OdpovědětVymazat
  6. Tak takové představy, že bych to nebyla schopná udělat, že bych to neodpustila apod., už dávno nemám. Jestli jsem je vůbec někdy měla...
    Člověk nikdy neví, proč ten dotyčný podvedl... co ho k tomu vedlo apod. Ale vždycky to má svý důvody. Nikdy se to neděje jen tak.
    Já tě chápu...
    "Nezachovala bych se stejně, kdy mě přítel podvedl? Musím říct (a při tom sama sebou docela pohrdám), že bych to byla schopna odpustit" - a možná by ses divila, kolik lidí by bylo schopno to odpustit, zrovna minulý týden jsme nevěru probírali v jednom předmětu, na který máme úžasnou paní psycholožku. :)) Povídala nám i různé příběhy ze života apod...
    A jednorázovou nevěru by byla schopna odpustit skoro celá naše třída.

    OdpovědětVymazat
  7. Zle. Zle. Celé zle. Čo ti budem klamať, je to zlé. Ale ja už sama viem, že emócie neojebeš. Neľutuj to, nemyslím si že by si mala. Urobila si to čo si chcela, urobila si to čo si cítila. Lenže ak vieš, že by si to urobila znova, nemala by si pokračovať vo vzťahu, ktorý práve máš /teda ak dobre chápem, že nejaký máš). Buď aspoň taký charakter, že nebudeš ďalej cielene ubližovať tej druhej osobe, ktorá je v tom nevinne. Takže nie, neukameňujem ťa, lebo ani ja som si nikdy nemyslela, že budem tá tretia, že sa s niekým vyspím mimo vzťahu a že by som v tom kľudne vedela pokračovať. Len ty najlepšie vieš okolnosti, len ty najlepšie vieš ako sa cítiš a všetci okolo teba? Ich názory a to či ťa chcú ukameňovať alebo nie, vôbec nie je podstatné,.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ten vztah už nemám .. všechny tyhle události (a ještě i další věci) mě utvrdily v tom, že to není nic pro mě.. :)

      Vymazat
  8. rozumím, chápu.
    Když jsem ho nemilovala, bylo težké odolat kouzlu okamžiku s jiným. (vůbec nic se nestalo kromě pár představ, a vzájemných významných pohledů).
    Nebojím se, že až budeš milovat, jiní muži budou pro tebe z tohoto pohledu neviditelní.
    Neobviňuj se. Tvoje srdce tápe a hledá tu pravou lásku. To není zlo.

    OdpovědětVymazat
  9. Myslím si, že umět odpustit nevěru není slabost. Spíš naopak si myslím, že jen slabý člověk nevěru odpustit nedokáže. Zažít nevěru není hezkého a odpustit je opravdu těžké. Možná by byla slabost opětovně odpouštět někomu, kdo podvádí pravidelně. Tam by asi bylo na místě se sebrat a odejít středem se vztyčenou hlavou. Ale důvodů k nevěře může být mnoho. Většinou je na vině špatná komunikace a nějaké problémy přerostou určitou mez a partner selže. Ale určitě bych nezahodila vztah jen kvůli nevěře, pokud bych si myslela, že má naději na záchranu. A někdy člověk potřebuje drsné životní lekce, aby si některé věci uvědomil. Rozhodně bych nikým nepohrdala za to, že je ochotný/schopný odpustit nevěru.

    Zažila jsem nevěru. Byla jsem nevěrná. Několikrát, opakovaně. Rozhodně na to nejsem hrdá. Ale vím, že bych byla schopná to zopakovat. Vždy v situaci, kdy jsem byla ve vztahu hodně a dlouho nešťastná.

    Není mi dávno -náct, dokonce i dvacítku mám za sebou a život vidím přece jen jinak, mám trochu větší nadhled, než jsem mývala. Učím se nesoudit a neodsuzovat. Hlavně sama sebe. Snažím se být chápavější a schovívavější, nejen k ostatním, ale i sama k sobě.

    Nebuď na sebe příliš přísná. Ale asi by bylo na místě v tom případě to s oním dotyčným, se kterým jsi, ukončit. Jistě si zaslouží si to respekt.

    OdpovědětVymazat
  10. s tým odpúšťaním som na tom veľmi podobne, tiež som dokázala odpustiť také veci o ktorých by som nikdy pred tym nepovedala že ich niekedy niekomu budem schopná odpustiť .. čo sa toho týka, som tiež slabý človek a keď milujem rozum ide skoro vždy stranou .. a tiež by som nedokázala mať vzťah založený len na rozume s tým že by mi vravel že to je pre mňa to najlepšie atď .. nepočúvam ho ani keď mi vraví že to pre mňa nie je práve najlepšie riešenie tak prečo by som ho počúvala keď mi vraví že to je to najlepšie riešenie :D ... niekedy si fakt prajem byť racionálne zmýšľajúci človek :D musia to mať omnoho jednoduchšie :D

    OdpovědětVymazat
  11. Já tomu moc nerozumím. Chápu to, že jsi byla s tím druhým, v době, kdy ses rozešla s tím prvním. Tak jaká nevěra? Navíc ten první byl člověk, který tě několikrát opustil. Proč ho pořád omlouváš? Láska zaslepuje, to ano, ale měla by sis vážit sama sebe. Myslím, že ten druhý případ, bylo prostě jen volání srdce po kousku lásky. Promluvilo ve chvíli, kdy byla tma a nerušily je žádné podněty, obrazy ani emoce.
    Ve svém životě časem ustupujeme mnohým svým prohlášením a tvrzením, a věci, které bychom nikdy neudělali, prostě uděláme. Možná i proto, že něco jiného je představa, co by bylo, kdyby a jak bychom se zachovali, a něco jiného je skutečná situace.
    Myslím, že stojíš za víc, než za dívku, kterou je možné opouštět a znova získávat (mluvím o tom prvním klukovi). Až se k tobě vrátí, řekni ne. Stojíš za víc.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: Franck Provost Paris shampoo

Díky drogerii Rossmann je ta naše malá zemička zase o něco víc světovější. Proto tam tak ráda chodím (teda teď tam chodím hlavně proto, že sbírám bodíky na plyšáka a hrníček s Bezzubkou *haha*). Ale zpět k tématu - před pár měsíci se v Rossmannovi poprvé objevila vlasová kosmetika značky Franck Provost, která byla doposud dostupná pouze ve Franckově rodné domovině, jíž je Francie. Muž, jehož jméno tato značka nosí, už je pán pokročilého věku, konkrétně je mu bude za měsíc 71 let.. No co, u chlapů se takové věci zveřejňovat můžou! Během jeho života mu pod rukami prošlo obrovské množství světových modelek, kterým dokázal udělat s vlasama hotové zázraky. No a díky tomu by to měl být muž všeho znalý. Tudíž jsem doufala, že jeho vlasová kosmetika udělá zázraky také na mé hlavě.
Vybrala jsem si šampón s oranžovým srdíčkem, který je určen pro velmi suché a poškozené vlasy - protože buďme upřímní, v té době to pořád s mým vlasovým porostem nevypadalo úplně dobře. Samozřejmě je u nás dostupných…

Když jsou oba pod vobraz

My máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě. A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji! Problém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." ..No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmiňovaný vyrypu…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…