Nedávno jsem si sedl a nalil si sklenku čistého vína - jak skutečně, tak metaforicky.. A zjistil jsem, že jsi jediná holka, se kterou bych chtěl být, kterou bych si jednou chtěl odvést k oltáři a mít s ní děti..
Dám ti jen jednu otázku.. Kdybys zjistil, že se ti má narodit dítě a mohl sis vybrat - zda mít zdravého potomka, nebo handicapovaného.. Jakou variantu by sis vybral? Samozřejmě jsi normální člověk, jako každý jiný, a pokud bys měl možnost takové volby, vybral by sis to zdravé dítě.. Protože starat se o postiženého člověka je obrovsky náročné - jak finančně, tak fyzicky a psychicky, z člověka to vysává veškerou sílu a ne každý na tohle má.. Já bohužel patřím mezi ty slabší, kteří už dopředu vědí, že na to nemají.. Proto ti nemám nic za zlé, naprosto to chápu.. Proč bys volil složitý život, když můžeš jít jednoduchou cestou - vidět své zdravé dítě, jak roste a být na něj hrdý bez toho, aniž bys byl na pokraji psychických sil...
A takhle je to i s náma. Ty můžeš mít skvělou, krásnou holku, která tě bude plně milovat, věřit ti a bude šťastná, aniž by ses musel nějak více namáhat. Tak, jako můžeš být hrdý otec, můžeš být hrdý přítel - můžeš být hrdý na vztah, který jste vybudovali.. Kdyby sis zvolil mě, zvolil by sis to handicapované dítě.. Ten vztah by byl psychicky náročný jak pro mě, tak pro tebe. Každou chvilku by přišly chvíle, kdy bych seděla, o všem (tobě!) pochybovala, brečela bych, protože bych myslela na ty příšerné chvíle, co jsem zažila.. A ty bys tu pro mě musel vždy být. Vždy by ses musel šíleně namáhat, abys mě uklidnil, abych ti aspoň trochu věřila, abych aspoň trochu dokázala zapomenout na to špatné a myslet na to dobré. Museli bychom neustále překovánat nástrahy a bolest.. A myslím si, že tak jak by si nikdo dobrovolně nevybral život s postiženým dítětem, tak by si nikdo dobrovolně nevybral handicapovaný vztah..
A proto chápu, že jsi odešel.. A tak, jak se nemocné dítě nemůže zlobit na své potenciální rodiče, kteří by neváhali zvolit život se zdravou osobou, tak já se nemohu zlobit na tebe.. ať už to bolí jakkoli moc.
Dám ti jen jednu otázku.. Kdybys zjistil, že se ti má narodit dítě a mohl sis vybrat - zda mít zdravého potomka, nebo handicapovaného.. Jakou variantu by sis vybral? Samozřejmě jsi normální člověk, jako každý jiný, a pokud bys měl možnost takové volby, vybral by sis to zdravé dítě.. Protože starat se o postiženého člověka je obrovsky náročné - jak finančně, tak fyzicky a psychicky, z člověka to vysává veškerou sílu a ne každý na tohle má.. Já bohužel patřím mezi ty slabší, kteří už dopředu vědí, že na to nemají.. Proto ti nemám nic za zlé, naprosto to chápu.. Proč bys volil složitý život, když můžeš jít jednoduchou cestou - vidět své zdravé dítě, jak roste a být na něj hrdý bez toho, aniž bys byl na pokraji psychických sil...
A takhle je to i s náma. Ty můžeš mít skvělou, krásnou holku, která tě bude plně milovat, věřit ti a bude šťastná, aniž by ses musel nějak více namáhat. Tak, jako můžeš být hrdý otec, můžeš být hrdý přítel - můžeš být hrdý na vztah, který jste vybudovali.. Kdyby sis zvolil mě, zvolil by sis to handicapované dítě.. Ten vztah by byl psychicky náročný jak pro mě, tak pro tebe. Každou chvilku by přišly chvíle, kdy bych seděla, o všem (tobě!) pochybovala, brečela bych, protože bych myslela na ty příšerné chvíle, co jsem zažila.. A ty bys tu pro mě musel vždy být. Vždy by ses musel šíleně namáhat, abys mě uklidnil, abych ti aspoň trochu věřila, abych aspoň trochu dokázala zapomenout na to špatné a myslet na to dobré. Museli bychom neustále překovánat nástrahy a bolest.. A myslím si, že tak jak by si nikdo dobrovolně nevybral život s postiženým dítětem, tak by si nikdo dobrovolně nevybral handicapovaný vztah..
A proto chápu, že jsi odešel.. A tak, jak se nemocné dítě nemůže zlobit na své potenciální rodiče, kteří by neváhali zvolit život se zdravou osobou, tak já se nemohu zlobit na tebe.. ať už to bolí jakkoli moc.
Ty tak krásně umíš psát, i když je dnešní příspěvek spíše dopis někomu na rozloučenou, tak mě dostal...
OdpovědětVymazatSíly změříš jedině v neštěští. :)
OdpovědětVymazatTak toto je krásne :) dostalo ma to ... úplne ...
OdpovědětVymazatJe to hezky napsané, nevšedně, zajímavě..., já se vrátím ještě k nadpisu a odbočím úplně jinam, můžu? :-)
OdpovědětVymazat"někteří lidé cítí déšť a někteří pouze zmoknou"
já cítím déšť na svém těle dva až tři dny než příjde, prý jsem přesnější než rosnička, ale je to spíš na obtíž, než pro radost.:-)
Rodiče si samozřejmě přejí zdravé dítě, ale pokud se narodí nemocné, milují ho stejně, jako by ho milovali zdravé. A pokud milujeme doopravdy, nemůže nám vadit ani milostný vztah s nemocným přítelem, nebo přítelkyní :-)
OdpovědětVymazatObdivuju tě za to, jak umíš psát...
OdpovědětVymazatTo je tak krásný článek...
Zároveň smutný... ale to, jak jsi to všechno vyjádřila... já nemám slov.
Súhlasím s predošlím kometárom...
OdpovědětVymazatKrásne napísané, dostalo ma to :O :)
Teplý déšť je dobrý na pleť. :D
OdpovědětVymazatTento text ma dostal ! :O Podľa mňa máš talent určite chodíš aj na nejakú školu zameranú na žurnalistiku alebo nejaký taký smer alebo sa mýlim? :)
OdpovědětVymazatŽurnalistika byla jeden z mých snů, ale nakonec jsem se vydala jiným - historie a archeologie.. I na historii se ale dostanu k psaní (snad, jednou).
VymazatKaždopádně moc děkuji <3
Dneska celý den depkařím a nenapadlo by mě, že mě dneska něco rozesmutní ještě víc, no a je to tady. Ale je to krásné, opravdu.
OdpovědětVymazatHromadně děkuji za tolik chvály ♥
OdpovědětVymazatoch tak toto si napísala fakt veľmi dobre! istým spôsobom som sa v tom článku našla a istým spôsobom ma inšpiroval a zároveň trošku zosmutnil ..
OdpovědětVymazatTo je hodně dobrý článek a krásné, i když smutné zamyšlení. A něco na tom je. Ale možná, že s jiným člověkem by to šlo, byl by odolnější proti psychickým stresům a nebral by je jako psychické stresy. Ale v něčem ti docela rozumím. Tedy, nevím jetli je článek psaný jako osobní zkušenost, nebo jako úvaha, ale je uvěřitelný.
OdpovědětVymazatKrásný nadpis a krásný komentář....pokud může být krásné něco smutného.
OdpovědětVymazat