Přeskočit na hlavní obsah

Happiness

Vždy říkám, že s jarem přichází něco naprosto nečekaného a skvělého. Ačkoli miluji Vánoce a vím, že i v zimě se dá prožít plno úžasných chvil, já mám všechny nejlepší vzpomínky z období jara/léta, kdy je vše tak skvěle pozitivní. Nejaktuálnější vzpomínka je ze dne přesně před rokem, kdy jsem se v tuhle dobu šíleně těšila na koncert mé nejoblíbenější skupiny, který se konal ten večer. Ten den byl výjimečný i tím, že jsem si užívala přítomnosti Šedé eminence, se kterým jsem se už dlouho tak dobře necítila. Bylo to prostě úžasné a ačkoli teď máme společné už jen vzpomínky, tak na tenhle den nikdy nezapomenu a bude navždy patřit k těm nejlepším, co jsem prožila.
Ale to jsem se dostala uplně jinam, než jsem chtěla (předem upozorňuji, že dnešní článek nemám nijak připravený, bude to jedna velká smršť prdů do tmy, takže kdo to nemá rád, ať přestane číst TEĎ! - já myslím, že to názorně ukazuje hned první odstavec, který je strašný, ale mně se nechce přemýšlet nad žádným kulantním slohem).
Dnes jsem udělala jedinou a poslendí zkoušku tohoto semestru a začínají mi konečně prázdniny! (Co z toho, že původně jsem jejich začátek měla naplánovaný už před 14dny - zase jsem se přesvědčila, že nesmím plánovat nic dopředu a že přísloví "neříkej hop, dokud nepřeskočíš" má něco do sebe.) Takže jsem dnes plná pozitivní nálady a chci si ji vylít zde na blogu, protože nemíním, aby byl zahlcen jen přemýšlivými a depresivními články. Občas se to musí oživit smrští hovínek (ale optimistických!)
Zjistila jsem, že mám nejvíc úžasné kamarádky! Jedna přijela z domu do Olomouce jen proto, aby mě šla psychicky podpořit na zkoušku (a vůbec mi neřekla, že to má v plánu, takže jsem měla ráno krásné překvápko), další naplánovala grilovačku s vínem, abych si naplno užila prvních chvil svobody. A co navíc, hodí mi na gril papriku plněnou sýrem a česnekem a udělá k tomu pizzové těsto.. Protože (a to je další věc, kterou vám prostě NUTNĚ musím říct) začínám ze svého jídelníčku téměř uplně vytlařovat maso. Ne, že bych před tím byla nějaky velký masožravec, ale kuřecí, uzené, salámy atd jsem jedla skoro každý den. Teď vůbec. Vím, co si spousta lidí, kteří mě znají, myslí - že to dělám jen kvůli mému Ňuňovi s kytičkou.. A já nemám chuť, ani potřebu jim to nějak vyvracet.. Uznávám, že mě na to z části přivedl on, jakožto člověk, snažící se nejíst maso z humáního hlediska (ovšem zatím je docela ve fázi "fakt se snažím, ale někdy to ujede"). Tak nějak jsme se neustále hašteřili, kdo z nás dýl nejí maso a kdo je pravý vegetarián, až jsem začala maso odmítat. A zjistila jsem, že mi absolutně nechybí, že na něj nemám naprosto chuť a že když mi babička nutí řízek, tak si zvládnu dát jen tři kousky s nechutí. Neodsuzuji nikoho, kdo maso jí, nejsem ten typ člověka, co si myslí, že když přestane jíst maso, zachrání milion zvířat (tak jako Ňuňa s kytičkou), jsem prostě někdo, kdo jej nepotřebuje k životu, protože mu nechutná.
A když jsme u Ňuni s kytičkou, jak se to vyvíjí? I v tomhle směru jsem naprosto spokojená (no dobře, uměla bych si představit, kdy bych byla ještě spokojenější), ale ono to třeba všechno přijde postupně. Jaro mi totiž přineslo jednu obrovskou novinu - zjistila jsem, že se ještě dokážu zamilovat, ačkoli jsem tomu nevěřila. Dlouho jsem to odmítala komukoli přiznat (hlavně sobě), ale v dnešní den, kdy bliju plno optimistmu, se odvážím urvat ze řetězu a napsat to, co už tady některým bylo docela jasné. Zřejmě jsem zamilovaná. A možná jsem už před několika dny započala dlouhou cestu nabírání důvěry v druhého. A proč to? Protože Ňuňa s kytičkou se snaží (ať úmyslně a nebo o tom ani neví) mou důvěru získat a docela mu to jde. Asi proto se při každé zprávě od něj (a že je jich už milion!) nebo vzpomínce na něj, nedokážu neusmívat - nejkrásnější vzpomínky jsou ty, při kterých zjistíme, že se usmíváme.
Omlouvám se za takovýhle šílený článek, který nemá žádnou strukturu a za který se budu po opadnutí veškeré euforie stydět, ale já jsem musela svým nadšením otravovat i někoho jiného než Ňuňu s kytičkou, kterého jsem dnes během dvou minut zaspamovala. Ale teď ho musím nechat učit a než dojedu za mou Nejmilovanější, to bude ještě chvilku trvat, tak jsem někomu napsat musela.
V pátek mám přednášku pro šesťáky o oboru, co studuji (teda o jednom z těch dvou). Tak uvažuji, že i vám o tom něco napíšu, když už budu v tom dělání paní chytré!

Tah ahoooj a poslechněte si kapelu, kterou jsem si zamilovala v první sekundě poslechu a frčím si teď jen v ní!! A budu ji poslouchat i nyní, když konečně začnu dělat pořádky na ploše mého noťasu, kde už přes všechny ikonky nejde ani vidět, co mám za obrázek (aaaa, Nejmilovanější samozřejmě!)

Komentáře

  1. Už se taky moc těším, až mi začnou prázdniny! Bohužel to ale asi ještě chvíli potrvá :(. Nějak se mi nedaří u zkoušek, tak se mi to všechno protahuje :(.. Však se uvidí :). Děkuji mockrát za milé komentáře na mám blogu ♥. Doufám, že ke mně zase někdy zavítáš :).

    http://es-veronica.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  2. je super že máš takú dobrú náladu :-)

    to čo pre teba spravili kamarátky je od nich veľmi milé!

    čo sa toho mäsa týka tak ja jem len kuracie a tiež nie veľmi často ale vzdať by som sa ho asi nevedela :D každopádne tebe s tým držím palce!

    no a čo sa týka toho chlapca, je skvelé že si sa dokázala po tom všetkom opäť zamilovať a ešte tým takým skvelým spôsobom že sa usmievaš pri kazdej správe a pomyslení na neho ! teším sa s tebou a dúfam že to dobre dapadne, zaslúžiš si to :)

    OdpovědětVymazat
  3. A mě takový články baví nejvíc. :D
    K úspěšnému ukončení dalšího semestru moc gratuluji. :) Taky už mám od minulého úterý prázdniny, tak s tebou sdílím tu pozitivní náladu! :D

    Páni, takové kamarády mít, to je super. :) Já se s mými "nejlepšími" kamarádkami, ke kterým jsem vždy měla nejblíž, vídám tak jednou do roka, protože nejsme schopný se domluvit a sejít se... trošku ti kamarádky závidím. :D

    S masem... já to tak mám od malička, že ho nemusím. :D A několik let už jím jen kuřecí - a to to musí být prsní plátky a přírodní (hodně okořeněný :D), jinak řízky apod. - smrdí mi to a nechutná. :D A to je jediný druh masa, který jím... plus ještě ryby vlastně. A tím končím. A jelikož pořád šetřím, tak jestli si dám maso jednou za měsíc, je to ještě moc. :D A tak - fandím ti v tom! :)

    Konečně, juchů! :) Jsem ráda, že jsi se dokázala opět zamilovat a doufám, že to vyjde, moc ti to přeju. ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Užívej prázdniny a krásného počasí! :) Držím palce s Ňuňou!
    A co se týká masa, tak já jsem asi ve 13 letech přestala jíst cokoliv, co připomíná zvíře (jakože tvarem, nebo to má kosti) :D takže vlastně jím jenom řízek, karbanátek, mleté a párky :D ani nevím, co mě k tomu vedlo, stalo se to skoro ze dne na den, prostě mi to připadá, jako že jím mrtvolu a nejde mi to do pusy... jsem blázen :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: lak na vlasy Cien professional

Nutno předem poznamenat, že laky na vlasy příliš nepoužívám. Většinou je mám od toho, aby si " přilepila " odstávající části baby vlásků k hlavě nebo zamezila jejich nenápadnému vytrčení se z účesu. Pro tento účel je dostačující jakýkoli lak na vlasy. Jednou za čas ale udělám náročnější zátěžovou zkoušku - navlním vlasy a požaduji, aby mi navlněné vydržely celý den, aniž bych na ně musela vystříkat celý flakon laku na vlasy. Nechci si z vlasů dělat nepohyblivou paruku - potřebuji, aby se vlasy hýbaly, dýchaly, ale zároveň na nich vydržely hezké andělské lokny. Cien professional lak na vlasy s keratinem - pro větší objem. Mnou recenzovaný lak na vlasy má vol. 3 . Já většinou používám 4 nebo 5, takže tohle pro mě byl docela nízký kalibr - a musím poznamenat, že se asi zase vrátím k vyšším číslům, protože trojka mi vlny rozhodně neudržela ani pár hodin. To jen tak mimo, pro lidi, kteří mají stejné požadavky jako já. Co ale tento lak opravdu slibuje? Ud

Když miluješ, tak celým srdcem

Myslím, že je na čase napsat další oslavný článek.. M oje mamka minulý týden oslavila čtyřicetiny - ano, jí je čerstvých 40, mně čerstvých 22 - měla mě, když byla ještě veeeelmi mladá. Vlastně, kdybych se pomamila, měla bych v tuhle chvíli už skoro pětileté dítě (prooooč jsem se nepomamila?) V iděli jste seriál Gilmorova děvčata ? Já ho teď sjíždím pravidelně od začátku do konce a musím konstatovat jednu věc - jsem jedna z mála lidí, kteří nemusí závidět úžasný vztah Lorelai a Rory - protože já si celý život tenhle vztah prožívám. K dyž bylo mamce tolik, kolik je teď mně, musela opustit mého otce - po velmi těžkých chvílích, které jsme si s ním prožily - on život s alkoholikem není peříčko. Ve 22 letech zůstala sama se čtyřletým dítětem - a přesto mi nikdy nic nechybělo a byla jsem šťastné děcko, jako všechny ostatní, které měly rodinu úplnou. Samozřejmě hrozně moc vděčíme také babičkám a dědečkům, kteří pomáhali, jak jen se dalo. Stejně ale nepřestanu nikdy obdivovat mamku za

Sex bez lásky je jako drink, který nijak nechutná, ale uhasí žízeň

V e 14letech jsem potkala svou pravou lásku.. Teda, tehdy jsem si to aspoň myslela. Má pravá láska trvala 6let a poté skončila tak, jak všechny pravé lásky dvou puberťáků končí. Každopádně to byl logicky první kluk, se kterým jsem se vyspala. No a šest let jsem žila v domění, že to taky bude jediný.. Loni v srpnu jsem dostala na výběr- buď vyzkoušet i něco jiného a nebo být až do smrti v celibátu (to jsem samozřejmě nemohla tušit, že se s Jediným vyspím za půl roku zase) . No tak, nejsem magor a vybrala jsem si samozřejmě možnost A . Spíš bych řekla, že se mi splašily hormony a já jsem chtěla dohnat to, co jsem nestihla v pubertě. Přišly jednorázovky. Všechny byly se vším všudy - tedy párty, alkohol, opilost, žádný kondom, stresy z těhotenství ... No, chtěla jsem si to užít do poslední kapky. Loni na Silvestra to dospělo ke svému vrcholu a já se vyspala s člověkem, kterého jsem vůbec neznala (a ještě jsem ho, chudáka, ani nenechala udělat se - taková jsem byla mrcha myslící jen na