Přeskočit na hlavní obsah

V pasti - Lilja Sigurdardóttir


Shrnutí děje

Sonja 2x měsíčně cestuje pod falešnou identitou do zahraničí, aby na Island propašovala drogy. Nedělá to dobrovolně, při rozvodovém řízení se ocitla v pasti. Je bez peněz, bez syna a každou vteřinou se vystavuje nebezpečí. Na letišti se vždy chová jako normální podnikatelka a jako všichni ostatní cestující - ale přesto, díky malinkým detailům, se na ni zaměří úž téměř vysloužilý zaměstnanec letištní kontroly. Sonja je nucena převážet stále větší množství kokainu a Bragi na ni při každém letu vyvíjí větší a větší nátlak. Do toho všeho se snaží Sonja vymyslet plán, jak se z pasti vymanit, aby mohla zažádat o opatrovnictví svého syna, kterého po rozvodu získal manžel. Snaží se být vzorovou matkou, přestože její manželství se rozpadlo proto, že se zamilovala do ženy. Do ženy, která je vyšetřována z bankovních machinací. Jak dlouho potrvá, než se z pasti vymaní?

Příběh

Kniha měla opravdu velmi rychlý děj. Každou chvíli se tam něco dělo, každá postava měla svou vlastní roli a dějovou linku. Ale asi jsem neměla předem zjistit, že autorka získala ocenění "islandský Dan Brown", protože jsem za tím příběhem pořád hledala něco víc, co by jej přiblížilo k příběhům Dana Browna a to tam prostě nebylo. Snad by se to dalo najít pouze v těch částech, kdy Sonja nalézala stále nové způsoby, jak propašovat drogy nebo když se snažila vymanit z pasti a přitom se do ní stále více zaplétala.

Postavy

Hlavních postav zde bylo více a u každé byl popisován její vlastní život, čímž autorka skvěle vysvětlovala jejich jednání. Ani po pár dnech, co jsem knihu dočetla, pořád nevím, jestli mi byla hlavní hrdinka sympatická. Chvilkama mi přišla naivní, chvilkama mi její postava přišla přitažená za vlasy, chvilkama jsem s ní sympatizovala. Obdivovala jsem její vynalézavost, ale zároveň mi do knihy neseděla. Její přítelkyně Agla, která se stále nemohla smířit s tím, že vede lesbický vztah a non stop byla naložená v lihu, tak ta mi nebyla sympatická vůbec. Strážník Bragi byl nejdříve sympatický dědula, který je dobrý v tom co dělá. Ale na konci se ukázal i on, jako prohnaný mazák, který hraje na svém písečku dokonalou partii.

Autorův styl

Styl psaní byl velmi čtivý. Napomáhalo k tomu také to, že každá kapitola měla 2-3 strany. Tohle všeobecně moc nemám ráda, přijde mi to zbytečné, takhle sekat děje. Nadruhou stranu jsem díky tomu knihu slupla jako malinu během jednoho dne, protože člověk musel pořád číst. Pravdou je, že knihu se mi nechtělo moc odkládat a hnalo mě to na konec, protože jsem toužila zjistit, jak to dopadne. A pořád jsem se nerozhodla, jestli to dopadlo dobře nebo špatně.

Celkový dojem

Co se týče knihy, za mě je to lepší průměr. Velmi musím ocenit originální příběh, nic podobného jsem ještě nečetla a ačkoli se knihám, ve kterých hrají hlavní roli drogy, zdárně vyhýbám, zde to naprosto sedělo a téma dealerství a drog zde bylo pojato ze zcela netradičního hlediska. Za to si kniha zasloužila rozhodně 4 hvězdičky.

HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení

Na CBDB má kniha aktuálně 87%

Komentáře

  1. Ja tiez nemam velmi rada pokial su kapitoly tak kratke a tak isto sa vyhybam kniham o drogach :), ale tak moze to byt zaujimave :)
    LIFE IN PICTURES BY LU

    OdpovědětVymazat
  2. Vôbec som o tejto knižke nepočula, ale vyzerá dosť dobre! zaujímavý dej :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

True love

K olik máte v okolí párů, které jsou spolu celý život? Nebo aspoň nějakých 20-30 let? K dyž jsem se nad tím zamyslela já, tak pár takových znám.. Ale všechno to jsou už docela staré ročníky - já vím, je to samozřejmé, když chci najit lidi, kteří jsou spolu celý život, musí už nějaké ty roky mít. Ale když se zamyslím nad mladšíma ročníkama, tak už jsou všichni minimálně jednou rozvedení nebo ještě ani nenašli tu pravou polovičku - a už na to mají čas. Takže u nich už předem vím, že je do svých úvah nemůžu zasadit. P okud bych měla vyjmenovat ty šťastné, tak jsou to všichni moji prarodičové (ano, mám jich víc než 2) a samozřejmě praprarodičové.. Moje mamka je jednou rozvedená, moje teta je jednou rozvedená, moje nevlastní mamka to samé, nevlastí taťka taktéž, rodiče mých kamarádů... Kde je ta láska na celý život, která dřív bývala úplně běžná? D nes jsem na jednom blogu četla pěknou otázku, která mě vlastně donutila k tomuhle článku - Proč dřív šlo najít lásku na celý život a teď ne?...

Podzim za dveřmi

N a základní škole jsme vždy v tomhle období sbírali co nejhezčí a nejbarevnější spadané listí a následně jsme ho temperkami malovali na bílé papíry. Všichni jsme se snažili, aby naše výtvory byly co nejvíc barevné - vždyť bychom měli přece co nejlépe vystihnout krásu podzimu. J á podzimní období vždy z duše nenáviděla - ranní mrazíky se začínají hlásit o slovo, sluníčko vychází pozdě a zachází příliš brzy, jeho paprsky už nejsou tak teplé, často prší a je ponuro. Ale díky tomu všemu jsem zapomínala na to, že podzim má i své neskonale krásné stránky. Sluníčko sice nehřeje tak moc, ale i přesto osvětluje krásně zbravenou přírodu, ranní mrazíky nás nutí brát na hlavu čepice - které tolik miluji!, v domácnostech to voní všemi druhy čaje, vzduch je tak krásně čerstvý (pokud ovšem nejste z Ostravy, kde vám asi ani podzim nepomůže k čerstvému vzduchu) . N evím, co se to se mnou stalo, ale dva poslední roky podzim miluji. A letos se na něj ohromně těším, aniž bych tušila proč. Uvnitř mě je...

Někteří lidé cítí déšť a jiní pouze zmoknou

Nedávno jsem si sedl a nalil si sklenku čistého vína - jak skutečně, tak metaforicky.. A zjistil jsem, že jsi jediná holka, se kterou bych chtěl být, kterou bych si jednou chtěl odvést k oltáři a mít s ní děti.. D ám ti jen jednu otázku.. Kdybys zjistil, že se ti má narodit dítě a mohl sis vybrat - zda mít zdravého potomka, nebo handicapovaného.. Jakou variantu by sis vybral? Samozřejmě jsi normální člověk, jako každý jiný, a pokud bys měl možnost takové volby, vybral by sis to zdravé dítě.. Protože starat se o postiženého člověka je obrovsky náročné - jak finančně, tak fyzicky a psychicky, z člověka to vysává veškerou sílu a ne každý na tohle má.. Já bohužel patřím mezi ty slabší, kteří už dopředu vědí, že na to nemají.. Proto ti nemám nic za zlé, naprosto to chápu.. Proč bys volil složitý život, když můžeš jít jednoduchou cestou - vidět své zdravé dítě, jak roste a být na něj hrdý bez toho, aniž bys byl na pokraji psychických sil... A takhle je to i s náma. Ty můžeš mít skvě...