Přeskočit na hlavní obsah

Vítej v praxi


"Otevřete si učebnici na straně 95. A pokud nevíte odpověď na poslední otázku, tak na téhle straně ji najdete."
"No otevřete si tu učebnici. Ne na straně 85, ale 95! A odpověď je psána kurzívou na té straně."
Dvakrát jsem už byla během těchto 14 dnů na praxi, dělala jsem paní učitelku deváťákům. A neskutečně mě překvapilo, jak strašně chytrá děcka dnes jsou. Když jsem se jich zeptala na vrchní pohlaváře Třetí říše, tak nejen, že mi vysypali plno jmen, ještě mi i řekli jejich funkce a poznali je na obrázku. Při tom já jsem se některá jména naučila až ve chvíli, kdy jsem dělala přípravu na tuto hodinu. Ano, mám diplom bakaláře z historie..ale 20.století nikdy nebylo mou silnou stránkou. Když jsem dělala přípravu, také jsem se dozvěděla, že v 90. letech probíhal v Jugoslavii soud podobný tomu norimberskému. Na mou obranu, o tomhle moc nevěděl ani můj muž, který píše diplomku na 20.století. A ta děcka mi byla schopna odvykládat i co se na jugoslávském procesu dělo a jména odsouzených. Ano, učila jsem na jednom z nejlepších gymplů v ČR. Děti tam jsou opravdu výběrové.
.. na druhou stranu..
.. Na druhou stranu se jim v deváté třídě řekne "Otevřete si učebnici na té a té straně" a musíte chodit po jednotlivcích, abyste zkontrolovali, jestli to všichni opravdu udělali! A kupodivu, polovina těchto chytrých dětí to nezvládne dřív jak za pět minut.. A polovina z poloviny učebnici otevře ještě na špatné straně. A pak se jim ještě musí nadiktovat, jakým písmem je odpověď napsána, aby ji vůbec našli? A co nějaká orientace v textu?

Když jim následně rozdám pracovní papíry, na které jsem jim napsala 6 jednoduchých otázek typu: "Kolik lidí bylo souzeno na Norimberském procesu?" odpověď: "22" - za sekundu napíši dvě čísla a můžu odpovídat na další otázku. K tomu jsem jim pustila video, ve kterém všechny věci byly zmíněny, aby měli odpovědi správně. A přesto všechno, jak byl tento úkol jednoduchý, pan učitel jej musel ještě více ulehčit - rozdělit děti na skupiny a každá odpověděla jen na jednu otázku! Protože těch 6 by nestihli! Proboha, jsem na výběrovém gymnáziu a ta děcka neumí napsat pár čísel?!

Tak si říkám, co tyto události svědčí o naší mladé generaci. Místo, aby byli cvičeni nejen v inteligenci, kterou mají opravdu vysokou, měli by se cvičit také v praktických dovednostech. Protože takoví lidé mohou mít třeba 30 diplomů, mohou být právníky, doktory, jadernými fyziky. Ale pokud bych musela svému doktorovi přesně říkat, kde mi má ošetřit zranění, kam mi má říznout, kde mě následně zase zašít - a čekat na to půl hodiny, tak mu tam vykrvácím na stole. Pokud bych měla svému právníkovi říkat, na které stránce v knize má hledat řešení pro mou obhajobu - "a pane právníku, je to tam napsáno tučně, kurzívou a ještě je to 3x podtrženo, abyste to náhodou nepřehlídl a já nezůstala na ulici oškubaná o veškerý majetek..." tak si říkám, jestli není v tom dnešním světě, v tom dnešním školství, něco opravdu špatně.. Ano, stačilo mi k tomu přesně 60 min praxe.

Komentáře

  1. Tak to tě moc obdivuju, já bych nedokázala učit :))

    OdpovědětVymazat
  2. Pevné nervy do budúcna :) Je to ťažká práca

    OdpovědětVymazat
  3. V súčasnosti byť učiteľkou... tak na to treba mať naozaj pevné nervy. :-) Viem si to živo predstaviť, nakoľko som z učiteľskej rodiny, mám kamarátku, ktorá kedysi učila a dokonca som istý čas aj na škole robila (ale nie ako učiteľka), takže som tam videla viac než dosť. :-)
    Katharine-fashionisbeautiful

    OdpovědětVymazat
  4. Moc hezky napsané a souhlasím, praktická stránka věci je hodně důležitá :)

    SmileThess

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kosti jsou věčné - Kathy Reichs

Shrnutí děje V domě Annaliese Rubensové jsou objeveny pozůstatky tří mrtvých nemluvňat - jedno je "čerstvé", z dalších dvou jsou už jen maličké mumie. A tak policie, společně se soudní antropoložkou Temperance Brennanovou, začnou pátrat po matce, která je schopna tak ohavného činu. Pátrání je zavede do prostředí prostituce, kde se v posledních letech Annaliese pohybovala, dokud se nerozhodla utéct zpět do svého domova, do severozápadní tundry Yellowknife - a tam se za ní vydává i Tempe se dvěma detektivy. Zde se objeví čtvrtá mumie novorozeněte. Co za matku dokáže toto udělat svému dítěti? Matka, která je psychicky postižená. Matka, které nakukali, že je nemocná a každé její dítě se narodí mrtvé. Matka, kterou někdo přímo před očima Tempe zastřelí dvěma ranami do hlavy. Vyšetřování matky-vražedkyně tím končí. A začíná vyšetřování matky-oběti. Vše je složitější, než se zdá a obětí v Yellowknife je čím dál více - a všichni jsou z jedné rodiny, příbuzní Annalieze. A všechny st…

V žáru zatmění měsíce

A je ze mě slaměná vdova. Celý tento týden jsem bez muže. Bez něj a téměř bez jakéhokoli kontaktu s ním. Přesto vím, že není zas tak daleko, že není pryč zas tak dlouho a že za chvíli se vrátí zpět. Můžu tak zjistit, jaké to bude, až za pár měsíců odjede pryč na pěkně dlouho. Za hranice, do jiného státu, jiné kultury, jiného světa. Na dlouhé měsíce, ve kterých se může stát cokoli. Kdy se jen tak lehce nevrátí. Blízko mě, věčně daleký. Věříte, že velká láska překonává i takové vzdálenosti a takovou dobu? Člověk se každým dnem mění, posouvá, vytváří nové názory a pohledy na svět. Jeden den jsem taková, další den můžu být úplně jiná. Záleží na situacích, které se nám postaví do cesty. Záleží na lidech, které poznáme. Na možnostech, které se objeví a my o nich budeme muset uvažovat a přemýšlet. Můj svět se stále mění, mění se lidé v něm a hlavně ti lidé, kteří jsou mi blízko. Tolik lidí, kterých jsem měla hluboko v srdci, už odešlo a já je ze srdce vyjmula. Už nepatří mezi ty, kteří se mno…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…