Přeskočit na hlavní obsah

Podzim za dveřmi

Na základní škole jsme vždy v tomhle období sbírali co nejhezčí a nejbarevnější spadané listí a následně jsme ho temperkami malovali na bílé papíry. Všichni jsme se snažili, aby naše výtvory byly co nejvíc barevné - vždyť bychom měli přece co nejlépe vystihnout krásu podzimu.
Já podzimní období vždy z duše nenáviděla - ranní mrazíky se začínají hlásit o slovo, sluníčko vychází pozdě a zachází příliš brzy, jeho paprsky už nejsou tak teplé, často prší a je ponuro. Ale díky tomu všemu jsem zapomínala na to, že podzim má i své neskonale krásné stránky. Sluníčko sice nehřeje tak moc, ale i přesto osvětluje krásně zbravenou přírodu, ranní mrazíky nás nutí brát na hlavu čepice - které tolik miluji!, v domácnostech to voní všemi druhy čaje, vzduch je tak krásně čerstvý (pokud ovšem nejste z Ostravy, kde vám asi ani podzim nepomůže k čerstvému vzduchu).
Nevím, co se to se mnou stalo, ale dva poslední roky podzim miluji. A letos se na něj ohromně těším, aniž bych tušila proč. Uvnitř mě je strašná radost, kdykoli si uvědomím, že za 3 dny je tady oficiálně podzim. Možná vědomí toho, že mě nejspíš opět čeká něco nového, možná radost z toho, že díky novému školnímu roku se opět všichni sejdeme na bytě, možná proto, že loňský podzim pro mě bylo jedno z nejkrásnějších obdobích v životě. A nebo prostě jen nejasné tušení toho, že přijde něco strašně skvělého. Moc v to doufám..!
Jedna věc mě na podzimu ovšem hrozně mrzí - lidé se v tu dobu začnou vždy zahalovat do 50ti odstínů šedi. Je to paradox vzhledem k tomu, jak je podzim barevný. Přesto se v září vždy něco stane a pro lidi existují jen hnědé a zemité barvy. Vždyť podzim je také o fialové, červené, žluté, oranžové - a všech jejich odstínech, tak nebuďte takové "konzervy" a pojďte se z podzimu těšit se mnou!

Komentáře

  1. všimla jsem si, že jakmile začne podzim, všechno se mění.... příroda je barevná a lidé šedí, černí a hnědí... je to smutné...podzim stále nemám moc ráda... raději mám jaro :) ale na podzimu mám ráda večery v dece s čajem v ruce a knihou v klíně :D

    OdpovědětVymazat
  2. To isté sme na základnej robili aj my :) krásny článok :)

    OdpovědětVymazat
  3. Tento rok se těším na podzim víc, než kdy jindy, nevím proč :) To já nosím na pozdim i barevné věci
    Blog by Veru

    OdpovědětVymazat
  4. to sbírání listí si pamatuju :DD vždycky sem to nesnášela, zapomínala sem na to :D
    a taky sem podzim dřív neměla ráda, ale teď ho zbožňuju :3

    OdpovědětVymazat
  5. Krásný článek, já na podzimu nejvíc miluju procházky barevným listím a zachumlané večery v dece :))

    OdpovědětVymazat
  6. jesen je najlepsia :) uplne NAJlepsia :)

    OdpovědětVymazat
  7. Já jsem kdysi také nefandila podzimu. Ale zrovna ten čaj, ta vůně, ta chuť, to jak tě zahřeje a i to jaký je super společník při filmu, při psaní na blogu, nebo jen tak u relaxování, mi změnil názor. :)
    A ano. Mám z podzimu stejnou radost jako ty. Akorát do žluté či oranžové barvě mě fakt nedostaneš! ;D

    OdpovědětVymazat
  8. Já podzim miluju už od malička :) Barevné listí, hezky to šustí, navíc miluju svetry, kabáty, svíčky a teplé čaje.... a tohle všechno je pro mě podzim. A navíc mám narozky a kupují se pomalu už dárky na Vánoce :)

    OdpovědětVymazat
  9. Mám v tom jasno, jednoznačně miluji léto! Ale po přečtení tvého článku mám chuť dát šanci podzimu.

    http://missalexy.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  10. voči ročným obdobiam som trošku skeptická ja proste milujem leto a dokázala by som ho mať 365 dní v roku nonstop a nič iné by mi nechýbalo :D ale takisto si uvedomujem že na každom období je čosi čarovné a ty si tú jeseň vystihla tie farby a ten čerstvý vzduch a to slniečko :) to čo ma štve ale najviac je asi to že nikdy neviem ako sa obliecť lebo ráno je hrozná zima a poobede už zhadzujem vrstvy :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Když jsou oba pod vobraz

M y máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě . A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji ! P roblém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." .. No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmi...

True love

K olik máte v okolí párů, které jsou spolu celý život? Nebo aspoň nějakých 20-30 let? K dyž jsem se nad tím zamyslela já, tak pár takových znám.. Ale všechno to jsou už docela staré ročníky - já vím, je to samozřejmé, když chci najit lidi, kteří jsou spolu celý život, musí už nějaké ty roky mít. Ale když se zamyslím nad mladšíma ročníkama, tak už jsou všichni minimálně jednou rozvedení nebo ještě ani nenašli tu pravou polovičku - a už na to mají čas. Takže u nich už předem vím, že je do svých úvah nemůžu zasadit. P okud bych měla vyjmenovat ty šťastné, tak jsou to všichni moji prarodičové (ano, mám jich víc než 2) a samozřejmě praprarodičové.. Moje mamka je jednou rozvedená, moje teta je jednou rozvedená, moje nevlastní mamka to samé, nevlastí taťka taktéž, rodiče mých kamarádů... Kde je ta láska na celý život, která dřív bývala úplně běžná? D nes jsem na jednom blogu četla pěknou otázku, která mě vlastně donutila k tomuhle článku - Proč dřív šlo najít lásku na celý život a teď ne?...