Přeskočit na hlavní obsah

Podzim za dveřmi

Na základní škole jsme vždy v tomhle období sbírali co nejhezčí a nejbarevnější spadané listí a následně jsme ho temperkami malovali na bílé papíry. Všichni jsme se snažili, aby naše výtvory byly co nejvíc barevné - vždyť bychom měli přece co nejlépe vystihnout krásu podzimu.
Já podzimní období vždy z duše nenáviděla - ranní mrazíky se začínají hlásit o slovo, sluníčko vychází pozdě a zachází příliš brzy, jeho paprsky už nejsou tak teplé, často prší a je ponuro. Ale díky tomu všemu jsem zapomínala na to, že podzim má i své neskonale krásné stránky. Sluníčko sice nehřeje tak moc, ale i přesto osvětluje krásně zbravenou přírodu, ranní mrazíky nás nutí brát na hlavu čepice - které tolik miluji!, v domácnostech to voní všemi druhy čaje, vzduch je tak krásně čerstvý (pokud ovšem nejste z Ostravy, kde vám asi ani podzim nepomůže k čerstvému vzduchu).
Nevím, co se to se mnou stalo, ale dva poslední roky podzim miluji. A letos se na něj ohromně těším, aniž bych tušila proč. Uvnitř mě je strašná radost, kdykoli si uvědomím, že za 3 dny je tady oficiálně podzim. Možná vědomí toho, že mě nejspíš opět čeká něco nového, možná radost z toho, že díky novému školnímu roku se opět všichni sejdeme na bytě, možná proto, že loňský podzim pro mě bylo jedno z nejkrásnějších obdobích v životě. A nebo prostě jen nejasné tušení toho, že přijde něco strašně skvělého. Moc v to doufám..!
Jedna věc mě na podzimu ovšem hrozně mrzí - lidé se v tu dobu začnou vždy zahalovat do 50ti odstínů šedi. Je to paradox vzhledem k tomu, jak je podzim barevný. Přesto se v září vždy něco stane a pro lidi existují jen hnědé a zemité barvy. Vždyť podzim je také o fialové, červené, žluté, oranžové - a všech jejich odstínech, tak nebuďte takové "konzervy" a pojďte se z podzimu těšit se mnou!

Komentáře

  1. všimla jsem si, že jakmile začne podzim, všechno se mění.... příroda je barevná a lidé šedí, černí a hnědí... je to smutné...podzim stále nemám moc ráda... raději mám jaro :) ale na podzimu mám ráda večery v dece s čajem v ruce a knihou v klíně :D

    OdpovědětVymazat
  2. To isté sme na základnej robili aj my :) krásny článok :)

    OdpovědětVymazat
  3. Tento rok se těším na podzim víc, než kdy jindy, nevím proč :) To já nosím na pozdim i barevné věci
    Blog by Veru

    OdpovědětVymazat
  4. to sbírání listí si pamatuju :DD vždycky sem to nesnášela, zapomínala sem na to :D
    a taky sem podzim dřív neměla ráda, ale teď ho zbožňuju :3

    OdpovědětVymazat
  5. Krásný článek, já na podzimu nejvíc miluju procházky barevným listím a zachumlané večery v dece :))

    OdpovědětVymazat
  6. jesen je najlepsia :) uplne NAJlepsia :)

    OdpovědětVymazat
  7. Já jsem kdysi také nefandila podzimu. Ale zrovna ten čaj, ta vůně, ta chuť, to jak tě zahřeje a i to jaký je super společník při filmu, při psaní na blogu, nebo jen tak u relaxování, mi změnil názor. :)
    A ano. Mám z podzimu stejnou radost jako ty. Akorát do žluté či oranžové barvě mě fakt nedostaneš! ;D

    OdpovědětVymazat
  8. Já podzim miluju už od malička :) Barevné listí, hezky to šustí, navíc miluju svetry, kabáty, svíčky a teplé čaje.... a tohle všechno je pro mě podzim. A navíc mám narozky a kupují se pomalu už dárky na Vánoce :)

    OdpovědětVymazat
  9. Mám v tom jasno, jednoznačně miluji léto! Ale po přečtení tvého článku mám chuť dát šanci podzimu.

    http://missalexy.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  10. voči ročným obdobiam som trošku skeptická ja proste milujem leto a dokázala by som ho mať 365 dní v roku nonstop a nič iné by mi nechýbalo :D ale takisto si uvedomujem že na každom období je čosi čarovné a ty si tú jeseň vystihla tie farby a ten čerstvý vzduch a to slniečko :) to čo ma štve ale najviac je asi to že nikdy neviem ako sa obliecť lebo ráno je hrozná zima a poobede už zhadzujem vrstvy :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: lak na vlasy Cien professional

Nutno předem poznamenat, že laky na vlasy příliš nepoužívám. Většinou je mám od toho, aby si " přilepila " odstávající části baby vlásků k hlavě nebo zamezila jejich nenápadnému vytrčení se z účesu. Pro tento účel je dostačující jakýkoli lak na vlasy. Jednou za čas ale udělám náročnější zátěžovou zkoušku - navlním vlasy a požaduji, aby mi navlněné vydržely celý den, aniž bych na ně musela vystříkat celý flakon laku na vlasy. Nechci si z vlasů dělat nepohyblivou paruku - potřebuji, aby se vlasy hýbaly, dýchaly, ale zároveň na nich vydržely hezké andělské lokny. Cien professional lak na vlasy s keratinem - pro větší objem. Mnou recenzovaný lak na vlasy má vol. 3 . Já většinou používám 4 nebo 5, takže tohle pro mě byl docela nízký kalibr - a musím poznamenat, že se asi zase vrátím k vyšším číslům, protože trojka mi vlny rozhodně neudržela ani pár hodin. To jen tak mimo, pro lidi, kteří mají stejné požadavky jako já. Co ale tento lak opravdu slibuje? Ud

Když miluješ, tak celým srdcem

Myslím, že je na čase napsat další oslavný článek.. M oje mamka minulý týden oslavila čtyřicetiny - ano, jí je čerstvých 40, mně čerstvých 22 - měla mě, když byla ještě veeeelmi mladá. Vlastně, kdybych se pomamila, měla bych v tuhle chvíli už skoro pětileté dítě (prooooč jsem se nepomamila?) V iděli jste seriál Gilmorova děvčata ? Já ho teď sjíždím pravidelně od začátku do konce a musím konstatovat jednu věc - jsem jedna z mála lidí, kteří nemusí závidět úžasný vztah Lorelai a Rory - protože já si celý život tenhle vztah prožívám. K dyž bylo mamce tolik, kolik je teď mně, musela opustit mého otce - po velmi těžkých chvílích, které jsme si s ním prožily - on život s alkoholikem není peříčko. Ve 22 letech zůstala sama se čtyřletým dítětem - a přesto mi nikdy nic nechybělo a byla jsem šťastné děcko, jako všechny ostatní, které měly rodinu úplnou. Samozřejmě hrozně moc vděčíme také babičkám a dědečkům, kteří pomáhali, jak jen se dalo. Stejně ale nepřestanu nikdy obdivovat mamku za

Sex bez lásky je jako drink, který nijak nechutná, ale uhasí žízeň

V e 14letech jsem potkala svou pravou lásku.. Teda, tehdy jsem si to aspoň myslela. Má pravá láska trvala 6let a poté skončila tak, jak všechny pravé lásky dvou puberťáků končí. Každopádně to byl logicky první kluk, se kterým jsem se vyspala. No a šest let jsem žila v domění, že to taky bude jediný.. Loni v srpnu jsem dostala na výběr- buď vyzkoušet i něco jiného a nebo být až do smrti v celibátu (to jsem samozřejmě nemohla tušit, že se s Jediným vyspím za půl roku zase) . No tak, nejsem magor a vybrala jsem si samozřejmě možnost A . Spíš bych řekla, že se mi splašily hormony a já jsem chtěla dohnat to, co jsem nestihla v pubertě. Přišly jednorázovky. Všechny byly se vším všudy - tedy párty, alkohol, opilost, žádný kondom, stresy z těhotenství ... No, chtěla jsem si to užít do poslední kapky. Loni na Silvestra to dospělo ke svému vrcholu a já se vyspala s člověkem, kterého jsem vůbec neznala (a ještě jsem ho, chudáka, ani nenechala udělat se - taková jsem byla mrcha myslící jen na