neděle 7. února 2016

Pro tebe vše


Pro každou harmonii
Snažil jsem se tě zabít.
Jedním z projevů lásky je "nebýt sobec". Vždy jsem měla za to, že ve vztahu přesně tuhle podmínku splňuji. Dávala jsem své druhé polovičce větší kousek pizzy; nechala mu poslední dílek čokolády; přikrývala ho svou peřinou, ačkoli to znamenalo, že budu polovinu noci mrznout; nechala ho spát i když jsem padala z postele, jen abych jej nebudila; vzdala se procházky, když byl ten druhý unaveny a potřeboval si odpočinout. Takhle jsem projevovala lásku, přesně, jak by člověk měl. Myslela jsem víc na toho druhého, než na sebe.

Myslel jsem, že všechno je jiné
A teď se snažím pochopit
S tváří ve dlaních.
Jenže mi došlo, že tohle jsou jen malé střípky. Ano, jsou to projevy lásky, ale nic světoborného, co by hory přeneslo. Stále jsem si ve vztahu zachovávala svou sobeckou část - když byl ten druhý šťastný bez mé přítomnosti, už se mi to tolik nelíbilo. Když jsme měli s Řešičem nějaké větší problémy, skoro vždy to bylo proto, že jemu se hrozně dařilo, dosáhl svých snů, měl skvělé kamarády - já toho nebyla součástí a proto jsem byla nešťastná. Ačkoli jsem měla důvod radovat se z jeho štěstí, jak by to každá přítelkyně udělala, tohle jsem nikdy nedokázala. Vždy jsem to stáhla na sebe a měla jsem strach, že by nám to určitým způsobem pokazilo vztah. Zajímavé, že nám jeden takový důvod ten vztah opravdu pokazil.
Nechtěla jsem, abys to dělal.
Jistěže nesnáším naši lásku,
ale to nevadí.

A všechen tenhle hloupý třes..
Před pár dny jsem s Vysněným seděla uprostřed zakouřené místnosti, obklopeni skvělými lidmi, a on mě vzal za ruce, podíval se mi do očí a řekl, že už dlouho nebyl tak moc šťastný, jako včerejší noc a dnešní den. Hrozně to pro mě znamenalo. Pro někoho to může být banálnost, něco normálního. Jenže když to řekne někdo, jako můj přítel, je to něco trochu jiného. Ten člověk má v sobě hrozně moc děsů, démonů, neumí prožívat čisté štěstí moc dlouho. A když jsem slyšela, že byl opravdu šťastný, a ještě jsem ve všem hodně figurovala já, mělo to pro mě ohromný význam.

A všechny promrhané hezké věci
Nerozesmutněly nás.
Ačkoli mi ten večer udělal něco, čím mě (neúmyslně) ranil, zas tolik jsem to nevnímala. Dřív bych přišla domů a brečela, že mi ublížil milovaný člověk. Místo toho jsem přišla domů a pomyslela na to "on byl konečně šťastný!" a byla jsem za to hrozně ráda. A až v téhle chvíli jsem pochopila, co to je nesobecká láska.


6 komentářů:

  1. To je tak krásný... to, co ti řekl. Také bych to nebrala jako banálnost.. slyšet, že je někdo moc šťastný a to hlavně díky tobě.. musí to být úžasný pocit. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Krásne napísané a veľmi pravdivé. Ja som tiež vo vzťahoch tak trošku sebec čo sa týka podobných udalostí ako opisuješ ty... môj posledný priateľ v tomto však vedel skvele chodiť a vždy som ho za tú nesebeckú lásku obdivovala. Aj keď to z jeho strany netrvalo večne a ku konci bol naopak dosť sebecký dal mi touto svojou povahou veľký príklad a veľa ma tým naučil. Ku koncu som bola naopak ja tá nesebecká, ktorá sa vždy radovala s ním aj napriek tomu že mňa niektoré veci boleli :) stávajú sa všeliaké veci vo vzťahoch a vždy sa niečo učíme :)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc krásně se tvůj článek čte :) Celkem se v tvé pozici ve vztahu vidím. Na začátku vztahu jsem byl nesobecký, jak to jenom šlo, postupem času jsem začal myslet taky na sebe, občas až moc, ale zjistil jsem, že to nefunguje dobře, tak se postupně vracím k nesobeckosti.

    https://imafree.wordpress.com/

    OdpovědětVymazat
  4. Opäť raz si to skvele napísala :) nerozmýšľala si nad tým, že budeš písať knihy ? :)

    http://miskaholla.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha, tak to je velká poklona, děkuji :))
      Každopadně si nejsem uplně jistá, jestli by ty knihy někdo četl ;)

      Vymazat