Přeskočit na hlavní obsah

Pro tebe vše


Pro každou harmonii
Snažil jsem se tě zabít.
Jedním z projevů lásky je "nebýt sobec". Vždy jsem měla za to, že ve vztahu přesně tuhle podmínku splňuji. Dávala jsem své druhé polovičce větší kousek pizzy; nechala mu poslední dílek čokolády; přikrývala ho svou peřinou, ačkoli to znamenalo, že budu polovinu noci mrznout; nechala ho spát i když jsem padala z postele, jen abych jej nebudila; vzdala se procházky, když byl ten druhý unaveny a potřeboval si odpočinout. Takhle jsem projevovala lásku, přesně, jak by člověk měl. Myslela jsem víc na toho druhého, než na sebe.

Myslel jsem, že všechno je jiné
A teď se snažím pochopit
S tváří ve dlaních.
Jenže mi došlo, že tohle jsou jen malé střípky. Ano, jsou to projevy lásky, ale nic světoborného, co by hory přeneslo. Stále jsem si ve vztahu zachovávala svou sobeckou část - když byl ten druhý šťastný bez mé přítomnosti, už se mi to tolik nelíbilo. Když jsme měli s Řešičem nějaké větší problémy, skoro vždy to bylo proto, že jemu se hrozně dařilo, dosáhl svých snů, měl skvělé kamarády - já toho nebyla součástí a proto jsem byla nešťastná. Ačkoli jsem měla důvod radovat se z jeho štěstí, jak by to každá přítelkyně udělala, tohle jsem nikdy nedokázala. Vždy jsem to stáhla na sebe a měla jsem strach, že by nám to určitým způsobem pokazilo vztah. Zajímavé, že nám jeden takový důvod ten vztah opravdu pokazil.
Nechtěla jsem, abys to dělal.
Jistěže nesnáším naši lásku,
ale to nevadí.

A všechen tenhle hloupý třes..
Před pár dny jsem s Vysněným seděla uprostřed zakouřené místnosti, obklopeni skvělými lidmi, a on mě vzal za ruce, podíval se mi do očí a řekl, že už dlouho nebyl tak moc šťastný, jako včerejší noc a dnešní den. Hrozně to pro mě znamenalo. Pro někoho to může být banálnost, něco normálního. Jenže když to řekne někdo, jako můj přítel, je to něco trochu jiného. Ten člověk má v sobě hrozně moc děsů, démonů, neumí prožívat čisté štěstí moc dlouho. A když jsem slyšela, že byl opravdu šťastný, a ještě jsem ve všem hodně figurovala já, mělo to pro mě ohromný význam.

A všechny promrhané hezké věci
Nerozesmutněly nás.
Ačkoli mi ten večer udělal něco, čím mě (neúmyslně) ranil, zas tolik jsem to nevnímala. Dřív bych přišla domů a brečela, že mi ublížil milovaný člověk. Místo toho jsem přišla domů a pomyslela na to "on byl konečně šťastný!" a byla jsem za to hrozně ráda. A až v téhle chvíli jsem pochopila, co to je nesobecká láska.


Komentáře

  1. To je tak krásný... to, co ti řekl. Také bych to nebrala jako banálnost.. slyšet, že je někdo moc šťastný a to hlavně díky tobě.. musí to být úžasný pocit. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Krásne napísané a veľmi pravdivé. Ja som tiež vo vzťahoch tak trošku sebec čo sa týka podobných udalostí ako opisuješ ty... môj posledný priateľ v tomto však vedel skvele chodiť a vždy som ho za tú nesebeckú lásku obdivovala. Aj keď to z jeho strany netrvalo večne a ku konci bol naopak dosť sebecký dal mi touto svojou povahou veľký príklad a veľa ma tým naučil. Ku koncu som bola naopak ja tá nesebecká, ktorá sa vždy radovala s ním aj napriek tomu že mňa niektoré veci boleli :) stávajú sa všeliaké veci vo vzťahoch a vždy sa niečo učíme :)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc krásně se tvůj článek čte :) Celkem se v tvé pozici ve vztahu vidím. Na začátku vztahu jsem byl nesobecký, jak to jenom šlo, postupem času jsem začal myslet taky na sebe, občas až moc, ale zjistil jsem, že to nefunguje dobře, tak se postupně vracím k nesobeckosti.

    https://imafree.wordpress.com/

    OdpovědětVymazat
  4. Opäť raz si to skvele napísala :) nerozmýšľala si nad tým, že budeš písať knihy ? :)

    http://miskaholla.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha, tak to je velká poklona, děkuji :))
      Každopadně si nejsem uplně jistá, jestli by ty knihy někdo četl ;)

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: Franck Provost Paris shampoo

Díky drogerii Rossmann je ta naše malá zemička zase o něco víc světovější. Proto tam tak ráda chodím (teda teď tam chodím hlavně proto, že sbírám bodíky na plyšáka a hrníček s Bezzubkou *haha*). Ale zpět k tématu - před pár měsíci se v Rossmannovi poprvé objevila vlasová kosmetika značky Franck Provost, která byla doposud dostupná pouze ve Franckově rodné domovině, jíž je Francie. Muž, jehož jméno tato značka nosí, už je pán pokročilého věku, konkrétně je mu bude za měsíc 71 let.. No co, u chlapů se takové věci zveřejňovat můžou! Během jeho života mu pod rukami prošlo obrovské množství světových modelek, kterým dokázal udělat s vlasama hotové zázraky. No a díky tomu by to měl být muž všeho znalý. Tudíž jsem doufala, že jeho vlasová kosmetika udělá zázraky také na mé hlavě.
Vybrala jsem si šampón s oranžovým srdíčkem, který je určen pro velmi suché a poškozené vlasy - protože buďme upřímní, v té době to pořád s mým vlasovým porostem nevypadalo úplně dobře. Samozřejmě je u nás dostupných…

Když jsou oba pod vobraz

My máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě. A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji! Problém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." ..No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmiňovaný vyrypu…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…