pondělí 25. srpna 2014

Trnkobraní 2014

Kryštof - na paty šlapem si já a ty..




Osůbky, které nastupují 1. září do školy, tohle období nesnáší.. Já jej naopak poslední dva roky naprosto miluji. Protože předposlední víkend prázdnin žiji jen pro vizovické Trnkobraní. Ať už se v mém životě děje cokoli, o tomhle víkendu všechno kolem vypnu a šílím s davem.

Jako malá si celou tuhle akci s vůní trnek pamatuji uplně jinak. Všichni jsme se těšili na chvíli, kdy přijede k vizovickému nástupišti historická lokomotiva a my budem moci nasávat tu atmosféru starobylosti. Kdy se budem procházet zástupem stánků tradičních řemesel. Kdy nebudem vědět, na které pouťové atrakci sedět dřív a který pamlsek si dřív koupit.

Teď člověk neví, před kterým podiem dřív stát. Z pouťového trnkobraní se stalo festivalové trnkobraní. A letos totálně nabušené trnkobraní. Dokonce tak, že jsme se s mou kočičkou rozhodly zakempit ve stanu, ačkoli obě tenhle styl přežívání naprosto nesnášíme.

Pamatujete si jistě ten pocit, když jste se jako malí nemohli dočkat nějaké velké události a proto jste se v noci každou hodinu budili a ráno jsme nemohli vydržet v posteli, jen aby ta osudná chvíle už nadešela? První skupina Mandrage začínala v 17.00. My jsme tam byly už ve 12.00. Myslely jsme totiž, že ačkoli jsme vysokoškolačky, postavit stan pro nás nebude jednoduchá záležitost. Já ti volám proto, že stan jsme postavily - dokonce v pořádku stojí. Ale zbyly nám tady nějaké 4 tyčky, které nevíme, kam dát. Ale přestože k postavení stanu je potřeba extrémní inteligence, zvládly jsme to během 15minut. Naše IQ musí být minimálně 250. Pak jsme lehly do našeho nového přechodného domova a sledovaly ostatní, jak jim ta náročná akce "postav si střechu nad hlavou" vůbec nejde.
Druhá, velmi hlavní věc, kterou se trnkobraní tehdy liší od trnkobraní teď je ta, že jsme natolik velké holky, že můžeme konzumovat alkohol. Tudíž během 4 hodin, než se na podium objevili první odvážlivci, jsme stáhly litr Ferneta a trochu slivovice. To se nám pak zpívalo!

Mandrage - co to děláš s mojí hlavou?

Mandrage miluji od chvíle, kdy vystupovali na Back to school a byli skvělí. Tentokrát byli ještě lepší, úžasný zážitek!

Tomáš Klus - ne-li já nikdo jiný ať není..
Co ode mě nikdo nečekal byl fakt, že se budu šíleně moc těšit na Tomáše Kluse. Nikdy jsem totiž nechápala to davové nadšení pro člověka, který jen tak brnká na kytaru a brblá si pod fousy nějaké zvláštní texty. Když jsem ovšem zjistila, že v pátek vystoupí, postahovala jsem si haldu písniček, protože já jsem člověk, který jde na koncert s tím, že musí znát text a zpívat. Mě bolí v krku... A to ještě dnes musíš odzpívat minimálně 6 koncertů. A tím to začalo, hrozně jsem se pro tohoto tvora nadchla. Nakonec jsem znala všechno, co zpíval a zpíval to luxusně!! Tolik energie pohromadě jsem snad neviděla.
Následovali Mig 21, které já osobně moc nemusím, hlavně proto, že Macháček je dle mého názoru úchyl, ale Fernet udělal své a já si užila i tohle vystoupení. 
Pak už jen DJ Macík, díky kterému jsem si konečně po dlouhé době zapařila na nějaké diskárny.

První noc ve stanu proběhla docela úspěšně i přes fakt, že jsme tam nespaly jen dvě, ale měly jsme nocležníka. Naštěstí takového, díky kterému mi nebyla aspoň tolik zima, housenku šedivou. Ráno jsme nebyly 2x fit, tak jsme zašly k tetě, kde jsme na sebe hodily sprchu a do sebe kofein, abychom přežily celý druhý náročný den.

Kryštof, to je kapela, která mě moc nebere, tudíž jsem na ně šla jen kvůli mé kočičce. Nakonec jsem se až divila, kolik moc písniček jsem od nich znala a že jsem si to užila! I když k jejich smůle vystupovali už ve 12.00, tudíž dav se ještě nestačil zbavit opice z předešlého dne a nahodit druhou. Nakonec jsme to nějak rozespívali a svou milovanou Cestu jsem si už zabékala s nima. 

K naší smůle začalo v sedm večer pršet a přestalo až ve tři ráno. Najednu stranu jsme měli důvod se skovat do stanu (a že nás v něm nebylo málo) a pít, nadruhou stranu jsme nebyli na kapely, na které jsme se chystali. Anetu Langerovou jsme vynechali, taky Tři sestry, Desmody a Mňágu a Žďorp jsme slyšeli jen kousek. Ovšem kvuli Fleretům bych vylezla i v té největší vánici a stála přímo pod podiem.  To je má srdcovka, hlavně proto, že jsou to vizovičtí krajané, stejně tak, jako z části já. Během hodiny jejich koncertu mi promoklo i to, co nemělo, přestože nade mnou housenka šedivá držel deštník, který byl ovšem už značně jetý. Tudíž Kosovce jsme nechali svému osudu a zalezli mrznout do stanu.

Trnkobraní je tradiční záležitostí nás, Valachů. Letos jsem si ho opět meximálně užila, za což můžu děkovat nejen skvělým interpretům, ale také lidem, kteří tam se mnou byli ♥



2 komentáře:

  1. och tak to je super že si si to tam tak užila :D mne osobne by ten dážď pokazil náladu aj celkový zážitok z akcie ... my máme tiež na konci leta v dedine slávnosti a tiež si pamätám ako som tam pred rokmi chodila na tambolu, cukrovú vatu a skákací hrad no a teraz to je samozrejme už o inom len niekedy si potom na druhý deň vravím že radšej som mohla ostať pri cukrovej vate :DD ..... kryštof cesta zbožňujem tú pesničku! :D hneď po prečítaní som si ju pustila a zlepšila mi náladu o 100% :)

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem si vždycky naopak tyhle akci bez toho stanu neuměla představit, ale jak stárnu... už to není, co to bývalo. :D A s tím stavením stanu, občas to bývá sranda, no... ale já sebou naštěstí vždycky měla lidi, kteří to uměli, takže to šlo lehce. :D
    Litr Ferneta a slivovici? Ty jo... :D Jako že jsem byla zvyklá pít dost, tak teď bych o sobě po vypití tohohle 100% nevěděla! :D
    Takový skvělý interprety jste tam měli! Mandrage si čas od času ráda poslechnu (ale dřív jsem je poslouchala opravdu hodně), Tomáš Klus - toho zbožňuju už hrozně dlouho... a ještě jsem ho naživo neviděla :( ... a skupina Kryštof taky není špatná... :)
    Musela to být skvělá akce! Hned bych se taky někam vydala po přečtení článku, ale mám smůlu. :D

    OdpovědětVymazat