Přeskočit na hlavní obsah

Tajemná princezna, život pod závojem - Jean Sasson





Lidé, kteří se narodili do evropské kultury, si stěží dokáží představit život ve vzdálené Saudské Arábii. Také třeba proto, že kultura z tohoto světa je pro nás uzavřená muslimskými pravidly. Ale Sultána, arabská princezna, se rozhodla bojovat proti ženskému útlaku v téhle zemi a vyprávět svůj životní příběh, samozřejmě pod falešným jménem.
Narodila se jako nejmladší dcera v zemi, kde je narození děvčete tragedií, protože důležití jsou zde pouze muži. Už jako malá byla velmi vzdorovité dítě, které odmítalo přijmout pravidla své země.
V 16ti letech dostala svou první menstruaci, díky které se z ní stala žena a ona se musela navždy zahalit do černého hábitu. Hrozně mě dostala část, kde psala, že už navždy se bude na svět dívat přes černou clonu - protože v SA mají látky i přes oči. Dospělost v téhle zemi znamená jediné - sňatek. Sultána měla štěstí, které má jen málokterá dívka v její zemi, a vzala si manžela, se kterým se velmi milovala. O kterém si myslela, že má stejné pokrokové myšlení, jako ona a je pro emancipaci žen. Po osmi letech jejich manželství ovšem utrpělo porážku. Její muž přišel s myšlenkou, že by se oženil s další ženou. Což je v SA naprosto normální, vysoce postavení muži tam mívají minimalně 4 manželky. S tím se Sultána ovšem odmítala smířit a uprchla i se svýma dětma do Evropy. Manžel ji našel a slíbil, že pokud se vráti, nikdy o dalším sňatku už nepadne řeč. A tak se Sultána vrátila do své země a do manželství, žít jako typická arabska žena, ačkoli proti tomu celý život bojovala.
A když se nikomu za jejího života nepodařilo zrušit žádné omezení, které zde platí pro ženy, aspoň se rozhodla prostřednictvím své přítelkyně Jean Sasson promluvit o arabském světě, který je pro nás ostatní naprosto nepochopitelný.

Takové knihy mám strašně ráda. Dozvíme se neco jiných kulturách a často nám z toho zůstává rozum stát. O to lepší byla četba proto, že je to příběh skutečné žijící ženy. Je strašné, jaká středověká pravidla v Arábii stále platí, jak jsou ženy strašně utlačovány a jsou pouze majetkem mužů, kteří mohou rozhodovat o jejich životě i smrti.
 

Komentáře

  1. zní to hodně moc zajímavě:) dokonce jsi to asi půjčím. Viděla jsem zrovna nedávno film "Bez dcerky neodejdu" a hodlám si o tom přečíst i knihu. Rozhodně souhlasím s tebou, opravdu je to hrozné, jak tam jsou ženy utlačovány:(

    OdpovědětVymazat
  2. môže to byť zaujimavý príbeh :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ty jo, ten příběh zní opravdu zajímavě a můžu říct tak na 90%, že by mě bavil.. i podobný filmy o jiných kulturách apod. (a podle skutečných událostí) mě hodně zaujaly... :) Horší je, že se poslední dobou moc ke čtení nemůžu dokopat. :/ Musím asi počkat zase na období, kdy mě to bavit zase bude a pak se ji pokusím sehnat a přečíst. :)

    OdpovědětVymazat
  4. to by lakalo aj mna! dakujem za tip!

    Pozyvam na koncoletnu SKIN IN BLOSSOM giveaway, tu: http://biancaprincipessa.blogspot.sk/2014/08/koncoletna-skin-in-blossom-giveaway.html

    OdpovědětVymazat
  5. ja som nedávno začala čitať knihu "bez dcéry neodídem" tiež sa v nej opisuje arabská kultúra ale nebavila pretože to je trošku staršia kniha a je predsa len inak písaná ale povedala som si že by som rada prečítala nejakú z tejto oblasti v novšom vydaní takže hneď skočím na stránku knižnice a pozriem či ju tam nemajú vďaka za tip :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

True love

K olik máte v okolí párů, které jsou spolu celý život? Nebo aspoň nějakých 20-30 let? K dyž jsem se nad tím zamyslela já, tak pár takových znám.. Ale všechno to jsou už docela staré ročníky - já vím, je to samozřejmé, když chci najit lidi, kteří jsou spolu celý život, musí už nějaké ty roky mít. Ale když se zamyslím nad mladšíma ročníkama, tak už jsou všichni minimálně jednou rozvedení nebo ještě ani nenašli tu pravou polovičku - a už na to mají čas. Takže u nich už předem vím, že je do svých úvah nemůžu zasadit. P okud bych měla vyjmenovat ty šťastné, tak jsou to všichni moji prarodičové (ano, mám jich víc než 2) a samozřejmě praprarodičové.. Moje mamka je jednou rozvedená, moje teta je jednou rozvedená, moje nevlastní mamka to samé, nevlastí taťka taktéž, rodiče mých kamarádů... Kde je ta láska na celý život, která dřív bývala úplně běžná? D nes jsem na jednom blogu četla pěknou otázku, která mě vlastně donutila k tomuhle článku - Proč dřív šlo najít lásku na celý život a teď ne?...

Podzim za dveřmi

N a základní škole jsme vždy v tomhle období sbírali co nejhezčí a nejbarevnější spadané listí a následně jsme ho temperkami malovali na bílé papíry. Všichni jsme se snažili, aby naše výtvory byly co nejvíc barevné - vždyť bychom měli přece co nejlépe vystihnout krásu podzimu. J á podzimní období vždy z duše nenáviděla - ranní mrazíky se začínají hlásit o slovo, sluníčko vychází pozdě a zachází příliš brzy, jeho paprsky už nejsou tak teplé, často prší a je ponuro. Ale díky tomu všemu jsem zapomínala na to, že podzim má i své neskonale krásné stránky. Sluníčko sice nehřeje tak moc, ale i přesto osvětluje krásně zbravenou přírodu, ranní mrazíky nás nutí brát na hlavu čepice - které tolik miluji!, v domácnostech to voní všemi druhy čaje, vzduch je tak krásně čerstvý (pokud ovšem nejste z Ostravy, kde vám asi ani podzim nepomůže k čerstvému vzduchu) . N evím, co se to se mnou stalo, ale dva poslední roky podzim miluji. A letos se na něj ohromně těším, aniž bych tušila proč. Uvnitř mě je...

Někteří lidé cítí déšť a jiní pouze zmoknou

Nedávno jsem si sedl a nalil si sklenku čistého vína - jak skutečně, tak metaforicky.. A zjistil jsem, že jsi jediná holka, se kterou bych chtěl být, kterou bych si jednou chtěl odvést k oltáři a mít s ní děti.. D ám ti jen jednu otázku.. Kdybys zjistil, že se ti má narodit dítě a mohl sis vybrat - zda mít zdravého potomka, nebo handicapovaného.. Jakou variantu by sis vybral? Samozřejmě jsi normální člověk, jako každý jiný, a pokud bys měl možnost takové volby, vybral by sis to zdravé dítě.. Protože starat se o postiženého člověka je obrovsky náročné - jak finančně, tak fyzicky a psychicky, z člověka to vysává veškerou sílu a ne každý na tohle má.. Já bohužel patřím mezi ty slabší, kteří už dopředu vědí, že na to nemají.. Proto ti nemám nic za zlé, naprosto to chápu.. Proč bys volil složitý život, když můžeš jít jednoduchou cestou - vidět své zdravé dítě, jak roste a být na něj hrdý bez toho, aniž bys byl na pokraji psychických sil... A takhle je to i s náma. Ty můžeš mít skvě...