Přeskočit na hlavní obsah

Tajemná princezna, život pod závojem - Jean Sasson





Lidé, kteří se narodili do evropské kultury, si stěží dokáží představit život ve vzdálené Saudské Arábii. Také třeba proto, že kultura z tohoto světa je pro nás uzavřená muslimskými pravidly. Ale Sultána, arabská princezna, se rozhodla bojovat proti ženskému útlaku v téhle zemi a vyprávět svůj životní příběh, samozřejmě pod falešným jménem.
Narodila se jako nejmladší dcera v zemi, kde je narození děvčete tragedií, protože důležití jsou zde pouze muži. Už jako malá byla velmi vzdorovité dítě, které odmítalo přijmout pravidla své země.
V 16ti letech dostala svou první menstruaci, díky které se z ní stala žena a ona se musela navždy zahalit do černého hábitu. Hrozně mě dostala část, kde psala, že už navždy se bude na svět dívat přes černou clonu - protože v SA mají látky i přes oči. Dospělost v téhle zemi znamená jediné - sňatek. Sultána měla štěstí, které má jen málokterá dívka v její zemi, a vzala si manžela, se kterým se velmi milovala. O kterém si myslela, že má stejné pokrokové myšlení, jako ona a je pro emancipaci žen. Po osmi letech jejich manželství ovšem utrpělo porážku. Její muž přišel s myšlenkou, že by se oženil s další ženou. Což je v SA naprosto normální, vysoce postavení muži tam mívají minimalně 4 manželky. S tím se Sultána ovšem odmítala smířit a uprchla i se svýma dětma do Evropy. Manžel ji našel a slíbil, že pokud se vráti, nikdy o dalším sňatku už nepadne řeč. A tak se Sultána vrátila do své země a do manželství, žít jako typická arabska žena, ačkoli proti tomu celý život bojovala.
A když se nikomu za jejího života nepodařilo zrušit žádné omezení, které zde platí pro ženy, aspoň se rozhodla prostřednictvím své přítelkyně Jean Sasson promluvit o arabském světě, který je pro nás ostatní naprosto nepochopitelný.

Takové knihy mám strašně ráda. Dozvíme se neco jiných kulturách a často nám z toho zůstává rozum stát. O to lepší byla četba proto, že je to příběh skutečné žijící ženy. Je strašné, jaká středověká pravidla v Arábii stále platí, jak jsou ženy strašně utlačovány a jsou pouze majetkem mužů, kteří mohou rozhodovat o jejich životě i smrti.
 

Komentáře

  1. zní to hodně moc zajímavě:) dokonce jsi to asi půjčím. Viděla jsem zrovna nedávno film "Bez dcerky neodejdu" a hodlám si o tom přečíst i knihu. Rozhodně souhlasím s tebou, opravdu je to hrozné, jak tam jsou ženy utlačovány:(

    OdpovědětVymazat
  2. môže to byť zaujimavý príbeh :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ty jo, ten příběh zní opravdu zajímavě a můžu říct tak na 90%, že by mě bavil.. i podobný filmy o jiných kulturách apod. (a podle skutečných událostí) mě hodně zaujaly... :) Horší je, že se poslední dobou moc ke čtení nemůžu dokopat. :/ Musím asi počkat zase na období, kdy mě to bavit zase bude a pak se ji pokusím sehnat a přečíst. :)

    OdpovědětVymazat
  4. to by lakalo aj mna! dakujem za tip!

    Pozyvam na koncoletnu SKIN IN BLOSSOM giveaway, tu: http://biancaprincipessa.blogspot.sk/2014/08/koncoletna-skin-in-blossom-giveaway.html

    OdpovědětVymazat
  5. ja som nedávno začala čitať knihu "bez dcéry neodídem" tiež sa v nej opisuje arabská kultúra ale nebavila pretože to je trošku staršia kniha a je predsa len inak písaná ale povedala som si že by som rada prečítala nejakú z tejto oblasti v novšom vydaní takže hneď skočím na stránku knižnice a pozriem či ju tam nemajú vďaka za tip :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kosti jsou věčné - Kathy Reichs

Shrnutí děje V domě Annaliese Rubensové jsou objeveny pozůstatky tří mrtvých nemluvňat - jedno je "čerstvé", z dalších dvou jsou už jen maličké mumie. A tak policie, společně se soudní antropoložkou Temperance Brennanovou, začnou pátrat po matce, která je schopna tak ohavného činu. Pátrání je zavede do prostředí prostituce, kde se v posledních letech Annaliese pohybovala, dokud se nerozhodla utéct zpět do svého domova, do severozápadní tundry Yellowknife - a tam se za ní vydává i Tempe se dvěma detektivy. Zde se objeví čtvrtá mumie novorozeněte. Co za matku dokáže toto udělat svému dítěti? Matka, která je psychicky postižená. Matka, které nakukali, že je nemocná a každé její dítě se narodí mrtvé. Matka, kterou někdo přímo před očima Tempe zastřelí dvěma ranami do hlavy. Vyšetřování matky-vražedkyně tím končí. A začíná vyšetřování matky-oběti. Vše je složitější, než se zdá a obětí v Yellowknife je čím dál více - a všichni jsou z jedné rodiny, příbuzní Annalieze. A všechny st…

V žáru zatmění měsíce

A je ze mě slaměná vdova. Celý tento týden jsem bez muže. Bez něj a téměř bez jakéhokoli kontaktu s ním. Přesto vím, že není zas tak daleko, že není pryč zas tak dlouho a že za chvíli se vrátí zpět. Můžu tak zjistit, jaké to bude, až za pár měsíců odjede pryč na pěkně dlouho. Za hranice, do jiného státu, jiné kultury, jiného světa. Na dlouhé měsíce, ve kterých se může stát cokoli. Kdy se jen tak lehce nevrátí. Blízko mě, věčně daleký. Věříte, že velká láska překonává i takové vzdálenosti a takovou dobu? Člověk se každým dnem mění, posouvá, vytváří nové názory a pohledy na svět. Jeden den jsem taková, další den můžu být úplně jiná. Záleží na situacích, které se nám postaví do cesty. Záleží na lidech, které poznáme. Na možnostech, které se objeví a my o nich budeme muset uvažovat a přemýšlet. Můj svět se stále mění, mění se lidé v něm a hlavně ti lidé, kteří jsou mi blízko. Tolik lidí, kterých jsem měla hluboko v srdci, už odešlo a já je ze srdce vyjmula. Už nepatří mezi ty, kteří se mno…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…