Přeskočit na hlavní obsah

Let's not fight, i'm tired, can't we just sleep tonight?

 Každý člověk, kterého v životě potkáme, v nás zanechá nějakou stopu. Vzpomínku na chvíle, které jsme s ním prožili, jak jsme se cítili, jak to cítíme teď. Moc často si to neuvědomujeme, ale kdykoli se s někým setkáme, byť jen na chvilku, můžeme tímhle setkáním ovlivnit jeho postoj a myšlení v budoucnosti. Pokud se na mě někdo na ulici usměje, zpříjemní den nejen mně, ale také někomu dalšímu - protože s pozitivní náladou se poté budu i já usmívat na ostatní. Pokud bych se plácala v učivu a někdo mi nabídl pomoc - ovlivní tím například mé další úspěšné kroky ve studiu. Pokud potkám pejskaře, jak si venčí svého mazlíčka a nemá ho pod kontrolou a on mě nedejbože kousne - může tím ovlivnit můj následný strach ze psů .. A tak bych mohla pokračovat do nekonečna. Všichni lidé se navzájem ovlivňují a nemusí se ani znát..
Když mi dokáže změnit život nějaký neznámý no name, jak moc můj život ovlivňují lidé mi nejbližší?
Ačkoli to tak nevypadá, opět mířím k mému nejoblíbenějšímu tématu - partnerské vztahy (já vím, jsem drbna a občas prostě prokecnu poentu moc brzy, za to se omlouvám)!

Do svého prvního vztahu v patnácti jsem spadla nečekaně. Naivní holčička, která si vysnila tolik pohádek, že by se jí všechny nemohly splnit ani za tisíc let. Přesto věřila, že se jí splní. Láska hory přenáší, láska je všemohoucí, láska je všude, když už v nic jiného, věřila jsem v lásku. Po pár letech se ukázalo, že můj ex přítel věří v tu samou nekonečnou lásku - ale s jinou modrookou blondýnkou. Nu což, nebudem zoufat, já se také dočkám svého nového vysokého modroočka. Nedočkala jsem se vysokého, ale modroočko to byl. A opět nečekaná láska (pokud se to tak vlastně dá nazývat) - spíše to byla náhlá zamilovanost. Vše šlo pomalu, ale i tak jsem byla ochotna začít připouštět, že jsem schopná sdílet svůj partnerský život i s někým jiným, než Vysokým. Nakonec se ukázalo, že Nový to má asi trochu jinak a dokáže se mě vzdát při první možné příležitosti.
Možná za to mohla má následná kolísající nedůvěra v nový vztah - vrhla jsem se do starého a přesvědčovala se, že to bude o něčem jiném. CHA! Nebylo.. Stačila další blondýna a nejistota byla zpět. Zhrzená a nešťastná, vrhla jsem se z neštěstí do absolutního průseru, který mě ovlivnil téměř nejvíc. Přišel Princ, který začal probouzet mou dřímající víru v pohádky - a okolí ho v tom velice podporovalo. A tak se stalo, že jsem naletěla prachobyčejnému pacholkovi, který se za Prince převlekl - moc dobře znal dívčí naivní sny. To byla doba, kdy se veškeré mé iluze rozbily a ani jsem si to neuvědomila.
Od téhle chvíle jsem přestala věřit možnosti navázat obyčejně nádherný partnerský vztah. Když se pak objevil někdo, kdo by se mnou ten vztah zřejmě chtěl rozjet, zabrzdila jsem tento kočár, tvořený jen velkou nejistotou, hned v počátku. Nebyla jsem připravena věřit. Potřebovala jsem čas...
Můj čas hojení nabyl svých prvních velkých úspěchů. Dokázal mě okouzlit někdo, od koho jsem to naprosto nečekala. Možná proto, že mi připomněl jednu pohádkovou postavu - rytíře na (černém) koni. Ne tím, že by bojoval, nosil zbroj, soutěžil s ostatními o mou náklonost.. ale tím, že ukázal romantickou duši. Ukázal, že existuje ještě někdo další v dnešní době, kdo se nechá okouzlit. A i přes to všechno jsem v tom hledala nějakou sakra velkou chybu. Protože, buďmě upřímní, v mém případě se ta chyba vždy vyskytne..
Někteří jsou poháněni touhou dostat se skrz mé řádky na obrazovky všech, kteří mě sledují .. Někteří se ode mě nedokáží odprostit i když vědí, že zároveň nemohou být se mnou.. Někteří jsou moc rozmazlení, aby pro vztah hnuli prstem.. A co Rytíř, do které skupiny se řadí? Zřejmě vytvořil svou vlastní - někteří jsou ohromeni mou slupkou, ale netouží se dostat pod ni... Čím víc skupin se bude tvořit, tím víc má víra v pohádky bude umírat.

Komentáře

  1. Krásný článek, občas je fajnt zavzpomínat na to, co bylo před půl rokem, před rokem, před peti lety.. :)

    PS: U mě na blogu právě probíhá GIVEAWAY, budu ráda, když se zapojíš!:)
    www.lovies47.cz

    OdpovědětVymazat
  2. Každopádně ses už spálila, tak to nejlepší máš teď před sebou :). Nemusíš věřit na pohádky, skutečnost může být nakonec mnohem hezčí než jakákoli pohádka :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. "Nemusíš věřit na pohádky, skutečnost může být nakonec mnohem hezčí než jakákoli pohádka"...to jsi řekla nádherně, Caroline. ;)

      Vymazat
  3. Milá Rose, ach ty tvoje články - nemůžu se odtrhnout. Tak krásně se u nich sní a vzpomíná. Z celého srdce Ti přeju, aby se už moc skupin netvořilo, a aby prostě tu příští (třeba poslední) celou prostoupil rytíř na (tentokrát už BÍLÉM) koni a udělal Tě šťastnou.
    PS: a když jsme u toho "dělání štěstným"...minulý týden jsem na svém facebooku vyhlásila vítěze soutěže s výhrami od Dr. Hauschky a dalšími důležitostmi...Neviděla jsi tam náhodou svoje jméno? Jen se ptam...:-D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: lak na vlasy Cien professional

Nutno předem poznamenat, že laky na vlasy příliš nepoužívám. Většinou je mám od toho, aby si " přilepila " odstávající části baby vlásků k hlavě nebo zamezila jejich nenápadnému vytrčení se z účesu. Pro tento účel je dostačující jakýkoli lak na vlasy. Jednou za čas ale udělám náročnější zátěžovou zkoušku - navlním vlasy a požaduji, aby mi navlněné vydržely celý den, aniž bych na ně musela vystříkat celý flakon laku na vlasy. Nechci si z vlasů dělat nepohyblivou paruku - potřebuji, aby se vlasy hýbaly, dýchaly, ale zároveň na nich vydržely hezké andělské lokny. Cien professional lak na vlasy s keratinem - pro větší objem. Mnou recenzovaný lak na vlasy má vol. 3 . Já většinou používám 4 nebo 5, takže tohle pro mě byl docela nízký kalibr - a musím poznamenat, že se asi zase vrátím k vyšším číslům, protože trojka mi vlny rozhodně neudržela ani pár hodin. To jen tak mimo, pro lidi, kteří mají stejné požadavky jako já. Co ale tento lak opravdu slibuje? Ud

Když miluješ, tak celým srdcem

Myslím, že je na čase napsat další oslavný článek.. M oje mamka minulý týden oslavila čtyřicetiny - ano, jí je čerstvých 40, mně čerstvých 22 - měla mě, když byla ještě veeeelmi mladá. Vlastně, kdybych se pomamila, měla bych v tuhle chvíli už skoro pětileté dítě (prooooč jsem se nepomamila?) V iděli jste seriál Gilmorova děvčata ? Já ho teď sjíždím pravidelně od začátku do konce a musím konstatovat jednu věc - jsem jedna z mála lidí, kteří nemusí závidět úžasný vztah Lorelai a Rory - protože já si celý život tenhle vztah prožívám. K dyž bylo mamce tolik, kolik je teď mně, musela opustit mého otce - po velmi těžkých chvílích, které jsme si s ním prožily - on život s alkoholikem není peříčko. Ve 22 letech zůstala sama se čtyřletým dítětem - a přesto mi nikdy nic nechybělo a byla jsem šťastné děcko, jako všechny ostatní, které měly rodinu úplnou. Samozřejmě hrozně moc vděčíme také babičkám a dědečkům, kteří pomáhali, jak jen se dalo. Stejně ale nepřestanu nikdy obdivovat mamku za

Sex bez lásky je jako drink, který nijak nechutná, ale uhasí žízeň

V e 14letech jsem potkala svou pravou lásku.. Teda, tehdy jsem si to aspoň myslela. Má pravá láska trvala 6let a poté skončila tak, jak všechny pravé lásky dvou puberťáků končí. Každopádně to byl logicky první kluk, se kterým jsem se vyspala. No a šest let jsem žila v domění, že to taky bude jediný.. Loni v srpnu jsem dostala na výběr- buď vyzkoušet i něco jiného a nebo být až do smrti v celibátu (to jsem samozřejmě nemohla tušit, že se s Jediným vyspím za půl roku zase) . No tak, nejsem magor a vybrala jsem si samozřejmě možnost A . Spíš bych řekla, že se mi splašily hormony a já jsem chtěla dohnat to, co jsem nestihla v pubertě. Přišly jednorázovky. Všechny byly se vším všudy - tedy párty, alkohol, opilost, žádný kondom, stresy z těhotenství ... No, chtěla jsem si to užít do poslední kapky. Loni na Silvestra to dospělo ke svému vrcholu a já se vyspala s člověkem, kterého jsem vůbec neznala (a ještě jsem ho, chudáka, ani nenechala udělat se - taková jsem byla mrcha myslící jen na