Přeskočit na hlavní obsah

Let's not fight, i'm tired, can't we just sleep tonight?

 Každý člověk, kterého v životě potkáme, v nás zanechá nějakou stopu. Vzpomínku na chvíle, které jsme s ním prožili, jak jsme se cítili, jak to cítíme teď. Moc často si to neuvědomujeme, ale kdykoli se s někým setkáme, byť jen na chvilku, můžeme tímhle setkáním ovlivnit jeho postoj a myšlení v budoucnosti. Pokud se na mě někdo na ulici usměje, zpříjemní den nejen mně, ale také někomu dalšímu - protože s pozitivní náladou se poté budu i já usmívat na ostatní. Pokud bych se plácala v učivu a někdo mi nabídl pomoc - ovlivní tím například mé další úspěšné kroky ve studiu. Pokud potkám pejskaře, jak si venčí svého mazlíčka a nemá ho pod kontrolou a on mě nedejbože kousne - může tím ovlivnit můj následný strach ze psů .. A tak bych mohla pokračovat do nekonečna. Všichni lidé se navzájem ovlivňují a nemusí se ani znát..
Když mi dokáže změnit život nějaký neznámý no name, jak moc můj život ovlivňují lidé mi nejbližší?
Ačkoli to tak nevypadá, opět mířím k mému nejoblíbenějšímu tématu - partnerské vztahy (já vím, jsem drbna a občas prostě prokecnu poentu moc brzy, za to se omlouvám)!

Do svého prvního vztahu v patnácti jsem spadla nečekaně. Naivní holčička, která si vysnila tolik pohádek, že by se jí všechny nemohly splnit ani za tisíc let. Přesto věřila, že se jí splní. Láska hory přenáší, láska je všemohoucí, láska je všude, když už v nic jiného, věřila jsem v lásku. Po pár letech se ukázalo, že můj ex přítel věří v tu samou nekonečnou lásku - ale s jinou modrookou blondýnkou. Nu což, nebudem zoufat, já se také dočkám svého nového vysokého modroočka. Nedočkala jsem se vysokého, ale modroočko to byl. A opět nečekaná láska (pokud se to tak vlastně dá nazývat) - spíše to byla náhlá zamilovanost. Vše šlo pomalu, ale i tak jsem byla ochotna začít připouštět, že jsem schopná sdílet svůj partnerský život i s někým jiným, než Vysokým. Nakonec se ukázalo, že Nový to má asi trochu jinak a dokáže se mě vzdát při první možné příležitosti.
Možná za to mohla má následná kolísající nedůvěra v nový vztah - vrhla jsem se do starého a přesvědčovala se, že to bude o něčem jiném. CHA! Nebylo.. Stačila další blondýna a nejistota byla zpět. Zhrzená a nešťastná, vrhla jsem se z neštěstí do absolutního průseru, který mě ovlivnil téměř nejvíc. Přišel Princ, který začal probouzet mou dřímající víru v pohádky - a okolí ho v tom velice podporovalo. A tak se stalo, že jsem naletěla prachobyčejnému pacholkovi, který se za Prince převlekl - moc dobře znal dívčí naivní sny. To byla doba, kdy se veškeré mé iluze rozbily a ani jsem si to neuvědomila.
Od téhle chvíle jsem přestala věřit možnosti navázat obyčejně nádherný partnerský vztah. Když se pak objevil někdo, kdo by se mnou ten vztah zřejmě chtěl rozjet, zabrzdila jsem tento kočár, tvořený jen velkou nejistotou, hned v počátku. Nebyla jsem připravena věřit. Potřebovala jsem čas...
Můj čas hojení nabyl svých prvních velkých úspěchů. Dokázal mě okouzlit někdo, od koho jsem to naprosto nečekala. Možná proto, že mi připomněl jednu pohádkovou postavu - rytíře na (černém) koni. Ne tím, že by bojoval, nosil zbroj, soutěžil s ostatními o mou náklonost.. ale tím, že ukázal romantickou duši. Ukázal, že existuje ještě někdo další v dnešní době, kdo se nechá okouzlit. A i přes to všechno jsem v tom hledala nějakou sakra velkou chybu. Protože, buďmě upřímní, v mém případě se ta chyba vždy vyskytne..
Někteří jsou poháněni touhou dostat se skrz mé řádky na obrazovky všech, kteří mě sledují .. Někteří se ode mě nedokáží odprostit i když vědí, že zároveň nemohou být se mnou.. Někteří jsou moc rozmazlení, aby pro vztah hnuli prstem.. A co Rytíř, do které skupiny se řadí? Zřejmě vytvořil svou vlastní - někteří jsou ohromeni mou slupkou, ale netouží se dostat pod ni... Čím víc skupin se bude tvořit, tím víc má víra v pohádky bude umírat.

Komentáře

  1. Krásný článek, občas je fajnt zavzpomínat na to, co bylo před půl rokem, před rokem, před peti lety.. :)

    PS: U mě na blogu právě probíhá GIVEAWAY, budu ráda, když se zapojíš!:)
    www.lovies47.cz

    OdpovědětVymazat
  2. Každopádně ses už spálila, tak to nejlepší máš teď před sebou :). Nemusíš věřit na pohádky, skutečnost může být nakonec mnohem hezčí než jakákoli pohádka :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. "Nemusíš věřit na pohádky, skutečnost může být nakonec mnohem hezčí než jakákoli pohádka"...to jsi řekla nádherně, Caroline. ;)

      Vymazat
  3. Milá Rose, ach ty tvoje články - nemůžu se odtrhnout. Tak krásně se u nich sní a vzpomíná. Z celého srdce Ti přeju, aby se už moc skupin netvořilo, a aby prostě tu příští (třeba poslední) celou prostoupil rytíř na (tentokrát už BÍLÉM) koni a udělal Tě šťastnou.
    PS: a když jsme u toho "dělání štěstným"...minulý týden jsem na svém facebooku vyhlásila vítěze soutěže s výhrami od Dr. Hauschky a dalšími důležitostmi...Neviděla jsi tam náhodou svoje jméno? Jen se ptam...:-D

    OdpovědětVymazat
  4. Nice picture,You look absolutely stunning!

    http://www.2015cocobag.com

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kosti jsou věčné - Kathy Reichs

Shrnutí děje V domě Annaliese Rubensové jsou objeveny pozůstatky tří mrtvých nemluvňat - jedno je "čerstvé", z dalších dvou jsou už jen maličké mumie. A tak policie, společně se soudní antropoložkou Temperance Brennanovou, začnou pátrat po matce, která je schopna tak ohavného činu. Pátrání je zavede do prostředí prostituce, kde se v posledních letech Annaliese pohybovala, dokud se nerozhodla utéct zpět do svého domova, do severozápadní tundry Yellowknife - a tam se za ní vydává i Tempe se dvěma detektivy. Zde se objeví čtvrtá mumie novorozeněte. Co za matku dokáže toto udělat svému dítěti? Matka, která je psychicky postižená. Matka, které nakukali, že je nemocná a každé její dítě se narodí mrtvé. Matka, kterou někdo přímo před očima Tempe zastřelí dvěma ranami do hlavy. Vyšetřování matky-vražedkyně tím končí. A začíná vyšetřování matky-oběti. Vše je složitější, než se zdá a obětí v Yellowknife je čím dál více - a všichni jsou z jedné rodiny, příbuzní Annalieze. A všechny st…

V žáru zatmění měsíce

A je ze mě slaměná vdova. Celý tento týden jsem bez muže. Bez něj a téměř bez jakéhokoli kontaktu s ním. Přesto vím, že není zas tak daleko, že není pryč zas tak dlouho a že za chvíli se vrátí zpět. Můžu tak zjistit, jaké to bude, až za pár měsíců odjede pryč na pěkně dlouho. Za hranice, do jiného státu, jiné kultury, jiného světa. Na dlouhé měsíce, ve kterých se může stát cokoli. Kdy se jen tak lehce nevrátí. Blízko mě, věčně daleký. Věříte, že velká láska překonává i takové vzdálenosti a takovou dobu? Člověk se každým dnem mění, posouvá, vytváří nové názory a pohledy na svět. Jeden den jsem taková, další den můžu být úplně jiná. Záleží na situacích, které se nám postaví do cesty. Záleží na lidech, které poznáme. Na možnostech, které se objeví a my o nich budeme muset uvažovat a přemýšlet. Můj svět se stále mění, mění se lidé v něm a hlavně ti lidé, kteří jsou mi blízko. Tolik lidí, kterých jsem měla hluboko v srdci, už odešlo a já je ze srdce vyjmula. Už nepatří mezi ty, kteří se mno…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…