Upálená zaživa - Souad

Souad vyrůstala v jordánské vesnici, kde panují doslova středověké poměry a v rodině má hlavní slovo otec. Ženy platí za méně než dobytek, jsou denně bity pro sebemenší maličkost, nemají nárok na vlastní názor, na vzdělání, na jediné slovo. Mohou pouze sloužit a být absolutně poslušné. A pokud se jen podívají na cizího muže, vyřknou nad sebou ortel smrti. Souad tento řád porušila: zamilovala se. Její štěstí však netrvalo dlouho, a když otěhotněla, mladík ji opustil. Dívka těhotenství tajila, protože věděla, co ji čeká. Sama zažila, jak byla z důvodu "cti" zavražděna její sestra. A ji měl čekat stejný osud, když na ni jednoho dne švagr (se souhlasem celé rodiny), vylil benzín a zapálil. Souad stravována bolestí utíkala jako živá hořící pochodeň napříč vesnicí. Nakonec se dostala do nemocnice, kde bojovala mezi životem a smrtí. Ani zde nebyla víc než zneuctěná dívka, která si zaslouží smrt.
Nakonec se však přece jen dočkala pomoci: o její případ se začala zajímat pracovnice humanitární organizace, která ji po nekonečných peripetiích odvezla do Švýcarska. Po mnoha operacích a dlouhém léčení se Souad naučila znovu žít. Dokonce založila i novou rodinu. A k jejímu největšímu štěstí bylo zachráněno i dítě, které v  bolestech porodila ještě ve své rodné zemi a ona se mohla se svým chlapcem šťastně shledat.

V komentářích na CBDB se stále dokola objevují slova jako šok, znechucení, pláč, hrůza .. Všechny tyhle pocity jsem prožívala i já při čtení téhle knihy. Jak dobře víte, několik knížek s touhle tématikou už jsem přečetla a musím říct, že tahle mě zasáhla nejvíce. Možná proto, že polovina knihy přesně popisuje, jak to v jordánské vesnici chodilo a jak to všem (včetně Souad) přišlo naprosto normální. Když se poté dostala do Švýcarska a viděla zde například zdravotní sestru v sukýnce, pomyslela na to, že další den už ji neuvidí, protože díky takovému odhalování bude jistě hned zabita.
Co mě nejvíc zasáhlo byl její pobyt v jordánské nemocnici. Absolutně žádná desinfekce, žádné utišující léky - Souad byla popálená na polovině svého těla a musela trpět brutálními bolestmi. A jediné, co jí v nemocnici byli ochotni poskytnout, bylo strhávání oblečení, masa a koupele "aby tolik nepáchla a smyly se jí strupy" .. Jako velmi empatický člověk, který při každé větší bolesti omdlévá, to pro mě bylo kruté.
Druhá část knihy, kdy se S. dostala do Švýcarska už byla klidnější. Spíše zde popisovala své vnitřní vyrovnávání se s minulostí.
Kniha ode mě dostala 4 hvězdičky.. Ale teď s odstupem času, bych jí klidně věnovala i pět hvězd a všem vřele doporučuji!! Hned po přečtení jsem si Souad vyhledala na internetu a dokonce jsem si pouštěla nějaký rozhovor s ní - nic jsem nerozumněla, jen jsem chtěla slyšet aspoň hlas člověka, který si vytrpěl takové hrůzy.