Rose.Tascher

N ěkdy musíš přijmout fakt, že určité věci už nikdy nebudou takové, jaké byly. Život jde dál, a ty běž s ním. D nes jsem byla donucena přemýšlet nad otázkou, jaký byl zlomový okamžik mého života. Samozřejmě jich bylo strašně moc.. Když se naši rozvedli, narodili se mi sourozenci, odmaturovala jsem, dostala se na vysokou, poznala skvělé lidi, sestěhovala se s mou Nejmilovanější .. Tohle byly nejdůležitější okamžiky mého života, které se prostě staly .. Ovšem jeden z nich mě hodně změnil a proto si myslím, že on si zaslouží označení jako "zlomový" .. Všichni mí pravidelní čtenáři jistě okamžitě uhádli, který okamžik to by.. Když se se mnou rozešel Pán za oponou . K dyž jsem celých 6 let, co jsme spolu byli, přemýšlela nad tím, jak by to vypadalo, kdyby se se mnou rozešel, tak jsem věřila, že budu vypadat jak ty typické trosky ve filmech - zhroutím se, nebudu jíst, pít, budu jen ležet a čumět do blba, neustále brečet, mít noční můry, budu bílá jak stěna a chodit jen v čern...

Pro něj je asi docela těžké najít holku, která by rozumněla jeho názorům a povaze. J ak strašně těžké je v dnešní době k sobě najít polovičku, se kterou si skvěle rozumíme a máme stejné názory, to asi všichni víte. Dnes máme tolik možností, tolik věcí můžem poznávat, tolik názorů si můžem utvářet a naplno o všem mluvit... Tahle svobodná doba nám ztížila dříve snadný výběr na základě faktu, že můj nastávající je z vážené šlechtické rodiny, proto pro mě dobrá partie/ moje budoucí žena je také v komunistické straně a má stejný pohled na politiku, jako já, proto naprostý ideál. Dnes má každý jiný názor, každý smýšlí jinak - protože může. Já rozhodně neříkám, že je to špatně, jsem zastáncem veškeré svobody, která vládne. Jen se mi zdá, že díky tomu je o to obtížnější, najít si toho pravého partnera.

V ždy říkám, že s jarem přichází něco naprosto nečekaného a skvělého. Ačkoli miluji Vánoce a vím, že i v zimě se dá prožít plno úžasných chvil, já mám všechny nejlepší vzpomínky z období jara/léta, kdy je vše tak skvěle pozitivní. Nejaktuálnější vzpomínka je ze dne přesně před rokem, kdy jsem se v tuhle dobu šíleně těšila na koncert mé nejoblíbenější skupiny, který se konal ten večer. Ten den byl výjimečný i tím, že jsem si užívala přítomnosti Šedé eminence , se kterým jsem se už dlouho tak dobře necítila. Bylo to prostě úžasné a ačkoli teď máme společné už jen vzpomínky, tak na tenhle den nikdy nezapomenu a bude navždy patřit k těm nejlepším, co jsem prožila. A le to jsem se dostala uplně jinam, než jsem chtěla (předem upozorňuji, že dnešní článek nemám nijak připravený, bude to jedna velká smršť prdů do tmy, takže kdo to nemá rád, ať přestane číst TEĎ! - já myslím, že to názorně ukazuje hned první odstavec, který je strašný, ale mně se nechce přemýšlet nad žádným kulantním slohe...

J sou lidé, kteří tě budou mít vždy rádi. Jednoduše proto, že to, co je s tebou spojuje, je silnější než to, co je s tebou rozděluje. N a světě existuje minimalně jeden člověk, který je absolutně jiný, než vy. Se kterým jste jako oheň a voda .. O kterém si říkáte, že si nemůžete rozumnět, protože máte vše naprosto opačně. A já svůj oheň nedávno potkala. Úplně mě fascinuješ. Nesetkal jsem se nikdy s nikym, s kym bych toho měl tak málo společného. A přitom si s tím člověkem rozumněl. Ten oheň se začal rozprostírat po všech březích mé vody a teď je souše už celá pohlcena v plamenech. A každý by čekal, že moře se začne díky plamenům zahřívat, ustupovat a nakonec se z něj stane mírumilovná říčka, poté souše a následně by ta souše mohla také vzplanout. A z vody by se stal oheň. Než jsem potkala tohoto člověka, myslela jsem si, že se ze mě stalo Mrtvé moře. Ale on mi ukázal, že nějaký život ve mně ještě je. Nadruhou stranu, já jsem mu ukázala, že jsem polární moře, plné zmrzlého ledu. A t...