Přeskočit na hlavní obsah

Náš osud není ve hvězdách. Je v nás

Jsou lidé, kteří tě budou mít vždy rádi. Jednoduše proto, že to, co je s tebou spojuje, je silnější než to, co je s tebou rozděluje.
Na světě existuje minimalně jeden člověk, který je absolutně jiný, než vy. Se kterým jste jako oheň a voda.. O kterém si říkáte, že si nemůžete rozumnět, protože máte vše naprosto opačně. A já svůj oheň nedávno potkala. Úplně mě fascinuješ. Nesetkal jsem se nikdy s nikym, s kym bych toho měl tak málo společného. A přitom si s tím člověkem rozumněl. Ten oheň se začal rozprostírat po všech březích mé vody a teď je souše už celá pohlcena v plamenech. A každý by čekal, že moře se začne díky plamenům zahřívat, ustupovat a nakonec se z něj stane mírumilovná říčka, poté souše a následně by ta souše mohla také vzplanout. A z vody by se stal oheň. Než jsem potkala tohoto člověka, myslela jsem si, že se ze mě stalo Mrtvé moře. Ale on mi ukázal, že nějaký život ve mně ještě je. Nadruhou stranu, já jsem mu ukázala, že jsem polární moře, plné zmrzlého ledu. A ten led jen tak neroztaje.
Největším učitelem je naše poslední chyba. Ten člověk mě požádal o dvě strašně těžké věci. Přiznal se, že se ke mně nezachoval uplně fér - ačkoli sám před sebou se obhajoval tím, že se mohl zachovat mnohem hůř a proto se vlastně fér zachoval.. A když jsem se ho zeptala, co po mně vlastně sakra chce, tak jen to, abych mu věřila a dala mu ještě jednu šanci.. JEN-TO-ABYCH-MU-VĚŘILA.. To je, jakoby chtěl po mrtvém srdci, aby znovu začalo tlouct. Nedokážu jen tak někomu věřit, v tohle jsem hodně pochroumaná a divná, ale život mě naučil. A nevím, jestli jsem schopna jít do dalšího vztahu bez víry. Protože pak je láska ještě těžší než těžká. Asi proto už jsem jednou psala, že bych to dokázala hned zabalit. A řekla jsem to tenhle týden i nahlas, dokonce jsem to udělala.. Zabalila jsem to do té vonící košile a vložila ten "konec" společně s ní mému Ohni do rukou. Ale on ten "konec" rozbalil a začal ho zpracovávat, modelovat, až jej nakonec spálil a ten konec zmizel. A stala se z něj prosba a příšlib. Prosba druhé šance a příslib něčeho dalšího. V tu chvíli, když jsem ho skrz slzy viděla stát celého v černém pod svítícím úplňkem, jak se umíněně obhajuje s hlavou sklopenou, došlo mi, že už jsem zašla až příliš daleko na to, abych mu tu druhou šanci nedokázala dát. A tak jsem mu ji dala. Ale víru jsem nedokázala.. Ta musí přijít časem, pokud přijde její chvíle.. A tak se z Ohně stává plamínek naděje, který může vzplanout a ošklivě mě spálit.

Komentáře

  1. Líbí se mi, jak dokážeš ty pocity vyjádřit jedním přirovnáním... strašně bych ti přála, aby tě oheň nepopálil!
    Já s panem hokejistou to máme zase naopak- jsme si tak strašně moc podobní, až mi přijde, že jsme museli být v minulém životě dvojčata. Občas je to strašidelné, jak si myslíme, říkáme a máme rádi stejné věci... od úplných maličkostí až po životní postoje a názory.... A proto jsme vždycky nadšení, když přijdeme na nějakou věc, kterou máme jinak :D

    OdpovědětVymazat
  2. Někdy je opravdu těžké dát někomu druhou šanci a co víc - věřit mu, že příště už ti neublíží a má tedy cenu opět bojovat. Vím, že pro tebe je těžké po tom všem, cos prožila, začít věřit. Ale tím, že jsi byla ochotná mu tu druhou šanci dát, jsi dokázala svou statečnost a teď je na něm, aby ti ten důvod k víře dal. Doufám, že tentokrát tě ten oheň nespálí, ale bude rozehřívat tvé srdce, dostávat se ti pod kůži a krásně hřát ;)

    OdpovědětVymazat
  3. napisala si to velmi dobre a to prirovnanie k vode sa mi veľmi páči .. a máš pravdu v tom, že niektorí ľudia sú úplne iný ako my majú iné názory záľuby vlastnosti a predsa nám dokážu prirásť k srdci a myslím že práve preto,ze majú niečo čo nám chýba .. ako sa to vraví vo všetkých tých filmoch, citátoch atď- proste do seba zapadnete a doplňujete sa .. a ja súhlasím že na tom niečo bude a práve od takých ľudí sa človek v živote veľa naučí apreto je dobré nechať si ich vo svojom živote :)

    čo sa tej šance týka máš tiež pravdu, niekedy sa dostane do štádia kedy si nedokážeme povedať že tú šancu nedáme a dáme aj napriek minulosti a tomu čo sa nám s tým človekom prihodilo ale takisto máš pravdu v tom, že dôvera tá nepríde len tak ... ja som teraz tiež v stave že som dala druhú šancu a snažím sa veriť ale na všetko treba čas a hlavne skutky od tohocloveka ktorými nám ukáže že si tú dôveru zaslúži

    tak ti držím palce nech ťa tento človek nesklame, nech ťa pekne doplňuje, nech sa od neho toho veľa naučíš ale určite si nechaj kúsok svojej vody a nenech sa pohltiť úplne :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jedním slovem NÁDHERA ♥ děkuji moc <3

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kosti jsou věčné - Kathy Reichs

Shrnutí děje V domě Annaliese Rubensové jsou objeveny pozůstatky tří mrtvých nemluvňat - jedno je "čerstvé", z dalších dvou jsou už jen maličké mumie. A tak policie, společně se soudní antropoložkou Temperance Brennanovou, začnou pátrat po matce, která je schopna tak ohavného činu. Pátrání je zavede do prostředí prostituce, kde se v posledních letech Annaliese pohybovala, dokud se nerozhodla utéct zpět do svého domova, do severozápadní tundry Yellowknife - a tam se za ní vydává i Tempe se dvěma detektivy. Zde se objeví čtvrtá mumie novorozeněte. Co za matku dokáže toto udělat svému dítěti? Matka, která je psychicky postižená. Matka, které nakukali, že je nemocná a každé její dítě se narodí mrtvé. Matka, kterou někdo přímo před očima Tempe zastřelí dvěma ranami do hlavy. Vyšetřování matky-vražedkyně tím končí. A začíná vyšetřování matky-oběti. Vše je složitější, než se zdá a obětí v Yellowknife je čím dál více - a všichni jsou z jedné rodiny, příbuzní Annalieze. A všechny st…

V žáru zatmění měsíce

A je ze mě slaměná vdova. Celý tento týden jsem bez muže. Bez něj a téměř bez jakéhokoli kontaktu s ním. Přesto vím, že není zas tak daleko, že není pryč zas tak dlouho a že za chvíli se vrátí zpět. Můžu tak zjistit, jaké to bude, až za pár měsíců odjede pryč na pěkně dlouho. Za hranice, do jiného státu, jiné kultury, jiného světa. Na dlouhé měsíce, ve kterých se může stát cokoli. Kdy se jen tak lehce nevrátí. Blízko mě, věčně daleký. Věříte, že velká láska překonává i takové vzdálenosti a takovou dobu? Člověk se každým dnem mění, posouvá, vytváří nové názory a pohledy na svět. Jeden den jsem taková, další den můžu být úplně jiná. Záleží na situacích, které se nám postaví do cesty. Záleží na lidech, které poznáme. Na možnostech, které se objeví a my o nich budeme muset uvažovat a přemýšlet. Můj svět se stále mění, mění se lidé v něm a hlavně ti lidé, kteří jsou mi blízko. Tolik lidí, kterých jsem měla hluboko v srdci, už odešlo a já je ze srdce vyjmula. Už nepatří mezi ty, kteří se mno…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…