úterý 30. června 2015

Štěstí není náhoda

Někdy musíš přijmout fakt, že určité věci už nikdy nebudou takové, jaké byly. Život jde dál, a ty běž s ním.
Dnes jsem byla donucena přemýšlet nad otázkou, jaký byl zlomový okamžik mého života. Samozřejmě jich bylo strašně moc.. Když se naši rozvedli, narodili se mi sourozenci, odmaturovala jsem, dostala se na vysokou, poznala skvělé lidi, sestěhovala se s mou Nejmilovanější .. Tohle byly nejdůležitější okamžiky mého života, které se prostě staly .. Ovšem jeden z nich mě hodně změnil a proto si myslím, že on si zaslouží označení jako "zlomový" .. Všichni mí pravidelní čtenáři jistě okamžitě uhádli, který okamžik to by.. Když se se mnou rozešel Pán za oponou.
Když jsem celých 6 let, co jsme spolu byli, přemýšlela nad tím, jak by to vypadalo, kdyby se se mnou rozešel, tak jsem věřila, že budu vypadat jak ty typické trosky ve filmech - zhroutím se, nebudu jíst, pít, budu jen ležet a čumět do blba, neustále brečet, mít noční můry, budu bílá jak stěna a chodit jen v černých nebo šedých hadrech.. Nakonec mi byla dána možnost zjistit, jak to bude vypadat... Prvních pár týdnů jsem neuronila téměř žádnou slzu, moc jsem toho nenaležela, páč jsem byla rozfrcaná po všech čertech, protože mí skvělí kámoši mi vymýšleli jednu aktivitu za druhou, nejedla jsem jen týden a pak to hodně rychle dohnala, černou/šedou jsem i nadále vynechávala ze svého šatníku... a stále se usmívala.
Protože tehdy jsem si uvědomila jednu věc - jsem moc hrdá na to, aby mě něco takového zlomilo - radši jsem zatla zuby a všem dokázala, jak jsem silná.. Bylo to skvělé, protože tehdy tomu nikdo nevěřil, všichni kolem mě chodili po špičkách a čekali právě na to zhroucení, které jsem očekávala já. A ono nepřišlo. Tehdy jsem se změnila nejen ve svých očích, ale i v očích lidí kolem - a musím říct, že hlavně v očích mé mamky, která si vždy myslela, že na takové věci nemám žaludek. Teď se na mě dívá jinak, jde to vidět, vidí ve mně silnou osobu.

Neočekávejte, že se věci stanou hned. Cokoli opravdu stojí za to mít, stojí i za počkání.

Samozřejmě neříkám, že to se mnou nezamávalo. Rozchod po šesti letech téměř společného žití nejde jen tak přejít. Trápila jsem se hrozně moc, strašně to bolelo a první týden si ani moc nepamatuji, protože jsem si připadala jak zfetovaná, vše jsem měla v mlžném závoji. Ale trpěla jsem uvnitř, navenek jsem se stále usmívala. Jednoho dne mi to v hlavě samo od sebe udělalo "cvak" a já se poprvé probudila bez té příšerné bolesti.. Ten den jsem si říkala, že je něco divně. Divně byla jediná věc - cítila jsem se zase klidná a vyrovnaná. A to jen proto, že jsem se tak rozhodla cítit, odmítla jsem se utápět v nekonečné sebelítosti a depresích, protože mi došlo, že tohle mi náš vztah  nevrátí. Přijala jsem skutečnost, že my dva spolu být nemáme. A rozhodla jsem se, že od téhle chvíle se na každé špatné věci najdu něco pozitivního.. Nestrávím zbytek života s Pánem za oponou, protože na mě někde čeká ještě větší láska, někdo s kým mi bude ještě lépe a kdo pro mě bude ten pravý. Trápila jsem se tím, že se každý den neuvidím se svou láskou? Aspoň jsem měla spoustu času na školu a kamarády. Nebylo nic, kvůli čemu bych jezdívala ze školy domů? Tak nebudu jezdívat tak často a strávím víc času v mém srdcovém městě. A mohla bych taková pozitiva psát do nekonečna. Protože tohle byla jedna z těch hlavních změn.. Nejen ta, že jsem se dokázala postavit na vlastní nohy, začít si užívat života, poznávat v sobě skyré stránky.. Hlavní věcí pro mě bylo zjištění, že já jsem vlastně strašně optimistický člověk. Že se dokážu usmívat i v těch nejtěžších chvílích, že dokážu pomáhat svým blízkým i když mně samotné je pod psa, že umím jen tak bezdůvodně rozdávat úsměvy a dobrou náladu.
Takže lituji toho, že jsem ztratila Pána za oponou? Strašně toho lituji. Ale nikdy bych to nechtěla změnit, protože jsem díky tomu našla sama sebe. Naučila jsem se, že nikdy člověk nemůže vědět, co se stane příští minutu, natož příští rok. Každou chvílí se nám může život obrátit naruby a může se stát cokoli. A vždy se na tom dá najít něco pozitivního - ať už to pozitivum přijde hned nebo za několik let. Ale věřte mému životnímu mottu "VŠE, CO SE NÁM V ŽIVOTĚ STANE, SE STALO Z NĚJAKÉHO DŮVODU. STALO SE TO PROTO, ŽE TO TAK MĚLO BÝT!"

Když jsem byla donucena zamyslet se nad svým zlomovým životním okamžikem, byla bych hrozně ráda, kdybyste se nad ním zamysleli i vy a napsali mi, který to byl a jak vás změnil.
Mějte se krásně a myslete pozitivně! Protože pozitivní myšlenky přináší pozitivní věci.

11 komentářů:

  1. Každý se asi se ztrátou vypořádává jinak, tobě se povedlo najít dobrý způsob - a sice tím, že sis řekla "dost".
    K tvému rozhodnutí, nedat se tím zlomit, gratuluji! Nakonec to je nejlepší rozhodnutí, jaké jsi mohla udělat. Protože život jde dál, a když ne s ním, tak bez něj. Navíc, zvládla jsi to, můžeš být na sebe hrdá! :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělý článek, a perfektně napsaný. Jde vidět, že jsi opravdu silnou osobností, když ses s tím rozchodem vyrovnala takhle dobře :). To já měla trochu jinak. S předchozím partnerem jsem se rozešla já, i když jsem si říkala, že to nikdy nedokážu, že jsem slabá a nikoho jiného si nenajdu.. Po dvou letech vztahu, kdy jsem byla psychicky úplně na dně, zdeptaná a vystresovaná s jakou náladou se probudí a co mi bude vyčítat, jsem si prostě řekla DOST. Vydržela jsem tenhle tlak tak dlouho, nechala si po sobě šlapat, moje hrdost byla pryč a důvěra se úplně vytratila. Už se to nedalo vydržet, a tak jsem mu jednoho dne řekla, že je konec, načež on v pohodě, že ok. Pak to ale začalo..Neustále bombardování sms, volání, dopisy, omluvy, řeči o tom, že se změní, pláč a další psychický nátlak. Tehdy jsem si řekla, že jsem udělala ten nejlepší krok v mém životě. Zbavila jsem se toho kamenu, a mohla jsem volně dýchat, byla jsem šťastná, klidná a vyrovnaná. Pro mě byl toto zlomový okamžik, protože jsem si uvědomila svou hodnotu, znám své meze a ted už také priority. NIKDY už nedovolím, aby se opakovalo to, co jsem prožívala.. Jsem silnější, a jsem dál. A hlavně - jsem šťastná.

    Přeji Ti hodně štěstí, svobody a spoustu krásy a pozitivních lidí kolem <3
    CHIC Adriana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Největší odměnou ve chvílích, kdy člověk udělá nějaké životně důležité rozhodnutí, je pak chvíle, ve které si uvědomí, jak udělal dobře!! Jsem strašně ráda, že jsi nyní spokojená a šťastná, jistě si to zasloužíš. A věřím, že jednou přijde ten Pan Pravý, který tě udělá šťastnou a vynahradí Ti tyhle dva roky ;)

      Děkuji, měj se krásně <33

      Vymazat
  3. Nelinko, jako bys mi timto clankem mluvila z duse... za zivota jsem zazila spoustu zivotnich zlomů.. ale rozchod byl jeden z nejsilnejsich, nejemotivnejsich, zamaval se mnou silne a budu to mit v sobe jako jistou zivotni jizvu naporad... ale jsem na Tebe tak pysna ze jsi se z toho tk dokazala oklepat :) vstat a zase žit :) to je dulezite. oni se pro nas netrapi. tak proc my pro n. zijeme jen jednou a zivot je plny krasnych okamziku a urcite potkas jednou nekoho kdo si te bude vazit a bude te milovat a budete pro sebe jak stvoreni. moc a moc ti to preju :) pokud se uz tedy nekdo takovy neobjevil :)

    OdpovědětVymazat
  4. napísala si to skvelé a ja som vždy obdivovala to ako si sa s tym vyrovnala :) ja keď som sa rozišla s mojou prvou láskou (po oveľa kratšom čase) tak som vyzerala presne ako tie mŕtvoly vo filmoch :D ale tiež jedného dňa proste prišiel ten cvak a ja som sa zobudila bez divného pocitu v žalúdku aký som mávala od chvíle kedy sme spolu skončili :) .. s odstupom času som pochopila že to čo sa stalo bolo dobré a bola som názoru že sme sa mohli rozísť ešte skôr :D ale za zlomový okamih by som to nepokladala.. keď sa tak nad tym zamyslím asi som si svoj zlomový okamih ešte nezažila, ale ako vravíš nikdy nemôžme vedieť čo sa stane v najsledujúcej minúte alebo nasledujúci rok tak uvidíme :D

    OdpovědětVymazat
  5. Pro jedno kvítí slunce nesvítí, tedy pokud se nejedná o jediný exemplář té kytky. :D

    OdpovědětVymazat
  6. Těch mých zlomových okamžiků bylo tolik, že je těžké některý z nich vybrat. Nevím, který z nich byl důležitější a větší, jestli vůbec některý byl. Příkladem jsou rozchody, které mě dost poznamenaly, tak problémy doma, které jsem už konečně rozetla ( k mé spokojenosti) a mohla bych pokračovat dál... Nicméně za nejdůležitější zlomové okamžiky mého života považuju ty, v nichž jsem potkala tebe a další z mých dobrých přátel :) Nikdo člověka nedokáže obohatit tak, jako pravý přítel a ty jsi toho důkazem ;)

    OdpovědětVymazat
  7. Toto je velmi zaujimava tema a dobre napisany clanok. Ked som to citala tak som pouvazovala nad tym mojim zlomovym bodom. Ani po rokoch o tom nedokazem otvorene hovorit. Bolest je uzasny motivator aspon u mna. Nema ta co mrziet, rozchody su tazke aj ja som mala ale po takom jednom som stretla jedneho super muza, s ktorym som dodnes a mame spolu krasneho, zdraveho chlapceka. Som naozaj vdacna.

    OdpovědětVymazat
  8. Napísala si to úžasné a musím len súhlasiť, tiež verím a overila som si v živote to, že všetko čo sa nám stalo, sa nestalo len tak, má to svoj dôvod a malo to v našom živote niečo spôsobiť. V detstve som toho tiež dosť zažila, smrť mamky v ranom veku, iná rodinná katastrofa, avšak všetko malo svoj dôvod. Posunulo ma to a hlavne som sa vďaka tomu stala silnou, imúnnou voči ohováraniu a riešeniu nepodstatných vecí, pretože ja som sa vždy musela zaoberať vecami dôležitými. Trochu ma to síce ukrátilo o také to užívanie si života, ale aj to obdobie nakoniec prišlo. Teraz som optimista, na každého sa usmievam, kedysi som bola realista, večne vážna a nejaká taká stabilná, neveselá. Ale vždy som bola bojovník a nikdy som sa nevzdávala a to je najdôležitejšie, stať sa môže hocičo to nevie nikto, ale dôležité je postaviť sa tomu a nestrácať nádej.
    Bianka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Krásné!! Jsem ráda, že v tom bojování nejsem sama, že je nás víc :**
      Děkuji za optimistický komentář! :)

      Vymazat
  9. You are so gorgeous,and the picture is beautiful.

    http://www.2015baglvlouisvuitton.com

    OdpovědětVymazat