Přeskočit na hlavní obsah

Masters of Rock 4/4


Tak jsem se konečně dokopala sepsat poslední část Mastersu (taky bylo na čase, když už je to měsíc zpět). Takže asi si ani nebudu pamatovat všechny souvislosti. Na tomhle dni už bylo znát, že na nás jde trochu únava, protože jsme se každou chvilku rozdělovali a všichni častěji seděli u stánků, než v publiku. Naše banda jela hned někdy kolem 11.00, ale po zážitku ze soboty, kdy se mi na 11.00 nechtělo vstávat, jsem slíbila, že za nimi přijedu později. Dojela jsem kolem 14.30, kdy zrovna končili Harlej. A ve 14.50 začínali Lacrimas Profundere, na které jsem se šíleně těšila, protože jsme se všichni shodli, že Rob má uplně stejný hlas, jako Ville Valo a dokonce hrají uplně stejný styl, jako HIM. Navíc se mi Rob hrozně líbí (ačkoli má brutálně křivé nohy). Stály jsme s Pizizubkou v prvních řadách, protože bylo docela horko a moc lidí tam zatím nebylo. Povedl se mi i takový neplánovaný vtípek, kdy jsem Přítomnému napsala, že si jdu poslechnout "své milované himáčky". A aniž bych to čekala, tak v půlce koncertu LP mi někdo do ucha zezadu zašeptal: "Tohle jsou Himáci?" Říkám, že jo, přece to slyší ne?! A on "A oni si změnili jméno?" a já říkam, že jo. A všechno jsem to myslela ze srandy, aniž bych tušila, že mi to Přítomný žere i s navijákem. A po pár písničkách mi říká "A kdy budou hrát něco známého?" To už jsem to nevydržela a hrozně jsem se smála. Chudák, se tak honil, aby stihl HIM a oni nakonec ani nevystoupili. Ale LP byli fakt boží.
Pak jsme šli všichni na malinovku, protože bylo šílené horko a ani se nám nechtělo pít alkohol. No, ale po malinovce jsme si to rozmysleli a dali si rum s colou. Teda, kromě Přítomného, který byl sanitkou, kterou měl jen tak půjčenou. "Mohl bych si tady někde nechat auto?" - "Jaké?" - "Sanitku." - "Ty vole, ty nemůžeš nikdy přijet něčím normálním, že?" A jak bylo vedro, tak jsme během chvilky objednávali další.
Pak se od nás Přítomný oddělil a my si šli poslechnout Arkonu - s tím, že to polovina našeho osazenstva vzdala a šli do auta. Já jsem si tam pro "změnu" sedla doprostřed hlediště na zem a strašně mě bavilo sledovat lidi kolem, jak tancují dupáčky a správně rusky jančí. Kdo z vás totiž Arkonu nezná, tak je to ruská metalová skupina, která spojuje prvky folklóru (často se v písničkách vyskytuje flétna) s death metalem. Další zajímavostí je fakt, že zpěvačka Masha v písních střídá čistý zpěv s growlingem. Jak už jsem několikrát psala, chrchláky nemám ráda, ale Masha je strašně skvělá a moc se mi tahle skupina líbí - i na podiu byli úžasní.
Hned po nich hrála Sonata Arctica, jejichž písničky jsem neměla zas tak zmáklé, protože je moc neposlouchám, ale mají takové melodické písně a navíc jsou z Finska, tak jako moji milovaní The Rasmus, že mi bylo jasné, že mě budou hrozně bavit. A nespletla jsem se, byla to paráda!! To mi připomíná, že musím projet jejich diskografii a postahovat písničky. Takže vám sem nedám nějakou mou oblíbenou, spíš první, na kterou jsem narazila ..
Pak už přišli na řadu má srdcovka Gamma Ray. Tuhle německou power metalovou skupinu poslouchám už od malička, kdy frčela za časů mé mamky a taťky. Dokonce písnička, kterou vám sem dávám (a kterou samozřejmě nezahráli), mi bude hrát na pohřbu (snad si už aspoň jeden člověk pamatuje její název a snad mě zrovna on přežije, haha). Zpěvák Kai (stejně jako zbytek skupiny), už sice není tak mladý, jak si ho pamatuji (taky už má přes 50 let), ale hlas má pořád stejně úžasný. Opět mě celá grupa opustila (teda spíš já je, protože jsem odmítla zmeškat byť jedinou písničky GR), ale chvilkama si mě hledal Taťka Šmoula, nebo Přítomný. Nakonec mě ale nemohl najít nikdo, protože jsem se nenápadně posunovala dopředu a lidí za mnou velmi nápadně přibývalo. Nakonec se tam nedalo ani hnout a věřila bych, že v tu chvíli bylo v areálu všech 30 000 lidí.
O pauze jsem se shledala jak s grupou, tak s Přítomným a jeho osazenstvem, se kterýma jsem nakonec i na poslední skupinu zůstala, protože jsem byla tak ráda, že je zase všechny vidím (a taky jsem konečně nemusela sedět na zemi, ale na něčem měkkém a voňavém). Nakonec se ani nic jiného dělat nedalo, protože pokud na Gamma Ray nebyl plný areál, tak na Nightwish rozhodně ano!! A místo toho, aby všichni stáli a sledovali tu božskou ohnivou show na podiu, furt někam cárali- a furt kolem nás. Takže v polovině koncertu jsem byla totálně vytočená. Co se týče Nightwish - tuhle skupinu určitě všichni znáte, i když třeba neposloucháte metal. Největší slávy dosáhli za působení operní zpěvačky Tarji Turner ve skupině, po jejím odchodu už to bylo trochu horší, zejména proto, že Anette, která Tarju nahradila, se nedala poslouchat. V roce 2012 ji ovšem nahradila Floor Jansen - přiznám se, dozvěděla jsem se to až díky Moru, protože Nightwish jsem s odchodem Tarji přestala poslouchat a tak jsem byla na Floor docela zvědava. Říkala jsem si, že nic horšího, než Anette určitě nepřijde a tak jsme mohla být jen příjemně potěšena. A docela jsem byla. I když musím říct, že na Tarju prostě absolutně nemá, rozsah hlasu má uplně někde jinde, proti ní byla prostě slabá. Ale když zpívali nové písničky, ve kterých jsem ji s Tarjou nemohla srovnávat, tak se mi líbili. A hlavně - ta jejich ohňová show byla geniální!!! Pořád všude hořely a bouchaly ohně nebo ohňostroje a prostě super. I když mi NEČEKANĚ zase nedali mou oblíbenou písničku.
No a tím skončil Masters of rock 2015. Už ve chvíli, co jsem z tama odcházela, jsem řešila, jak šíleně moc se těším na příští rok! A že bych tam klidně mohla být ještě 2x dýl. Bylo to boží, boží, boží!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

#Recenze: Franck Provost Paris shampoo

Díky drogerii Rossmann je ta naše malá zemička zase o něco víc světovější. Proto tam tak ráda chodím (teda teď tam chodím hlavně proto, že sbírám bodíky na plyšáka a hrníček s Bezzubkou *haha*). Ale zpět k tématu - před pár měsíci se v Rossmannovi poprvé objevila vlasová kosmetika značky Franck Provost, která byla doposud dostupná pouze ve Franckově rodné domovině, jíž je Francie. Muž, jehož jméno tato značka nosí, už je pán pokročilého věku, konkrétně je mu bude za měsíc 71 let.. No co, u chlapů se takové věci zveřejňovat můžou! Během jeho života mu pod rukami prošlo obrovské množství světových modelek, kterým dokázal udělat s vlasama hotové zázraky. No a díky tomu by to měl být muž všeho znalý. Tudíž jsem doufala, že jeho vlasová kosmetika udělá zázraky také na mé hlavě.
Vybrala jsem si šampón s oranžovým srdíčkem, který je určen pro velmi suché a poškozené vlasy - protože buďme upřímní, v té době to pořád s mým vlasovým porostem nevypadalo úplně dobře. Samozřejmě je u nás dostupných…

Když jsou oba pod vobraz

My máme s Bohémem vlastně docela harmonický vztah. Hádáme se jen málokdy. Když mě někdy naštve, tak jsem vždy chvilku protivná, protože v duchu zuřím, ale po nějaké době to v sobě pochroupám a zapomenu na to. A nebo mu řeknu, že mě pěkně štve a on nahodí pohled nešťastného štěněte a je hned vše v pohodě. A když už dojde k hádce, tak se na sebe nikdy nedokážeme mračit moc dlouho. Nutno podotknout, že v 90% případů ty ledy prolomí on, za což ho opravdu zbožňuji! Problém nastává, když se jdeme spolu opíjet. Abyste to chápali, když jsme opilí, tak reagujeme oba dva stejně - přehnaně a dost ostře. A taky nám v tu chvíli všechno vadí. "Vždycky, když jsme s mužem v hospodě, tak se smějeme všem těm opilým hádajícím se párům. Protože se vždy někdo takový najde. A my jsme pořád v pohodě a jen se smějeme.." ..No a my jsme zase vždy ti hádající se, kteří jsou všechno, jen ne v pohodě. Docela dobře ještě zvládáme unést situace, kdy jeden je opilý a ten druhý ne. Ten první zmiňovaný vyrypu…

Deset let jak půlhodina

Pokud ve svém životě poznáte člověka, se kterým si máte hned od začátku toho spoustu co říct a připadáte si, že se znáte spoustu let a že můžete mluvit o jakémkoli tématu, je to docela zázrak. Já jsem osoba, která když pozná někoho nového, spíše poslouchá, než by mluvila. Postupem času se to ale přelévá, jako písek v hodinách, směrem na mou stranu. A když danou osobu znám už nějaký ten pátek, dokážu mluvit a mluvit klidně jen já. Docela často pak slyším větu: "Kde jsou ty doby, kdy jsi moc nemluvila."
Přesně takto jsem to měla i s Bohémem. Často mi říká, že když jsme spolu byli na prvním randíčku, skoro vůbec jsem nemluvila a on si myslel, že se s ním hrozně nudím *haha*. Není to pravda, já to tak prostě mám. Je to má taktika zkoumání člověka. Jak se vyjadřuje, o čem mluví, jak se chová, která témata nadhazuje atd. Ve skutečnosti jsem se s ním nenudila ani trochu. Je to totiž naštěstí člověk, který dokáže z rozmazaného hovínka uplácat kuličku. Dokáže prostě mluvit o všem a po…